Stále hlasitěji se proto ozývají názory, že tento region není zralý (a nikdy nebude) na demokracii. Marně ale dumám nad tím, kudy přesně vede geografická hranice mezi vyvolenými k této formě vlády a těmi, kteří potřebují karabáč. Podle mnohých do druhé sféry jasně spadá Rusko. Na internetu lze najít propagační videa, jak by se bez Vladimira Putina dále tříštilo a vše spělo k naprosté anarchii na celém území někdejší šestiny světa. Zřejmě proto je tam třeba schvalovat homofobní zákony, které tomuto katastrofickému vývoji zabrání. Pojďme ale ještě blíž, do diktátorské sféry se dobrovolně zařadili i Maďaři. Premiér Viktor Orbán je za odměnu zbavuje parazitujících cizáků, samozvaného brettonwoodského zachránce, štvavých novinářů, bezdomovců a další verbeže. Rozhraní se tak možná nachází až na prahu České republiky, kde v současnosti nemálo lidí dychtí po „pravé“ demokracii. Vyznačovala by se tím, že by v ní konečně mohli pořádně zatopit těm nahoře alespoň tři politické generace zpátky a přidusit práva takzvaných nepřizpůsobivých. Výsledkem této volby by tak nejspíš byl úsvit diktatury všemu přizpůsobivých. Dovolená v chaotickém Egyptě by se hned jevila poměrně lákavě.
Pavla Palaščáková: Hranice demokracie
V Egyptě se od pádu dlouholetého režimu Husního Mubaraka vystřídalo už několik vlád, země se přitom noří do stále většího chaosu a násilí. Podobně to vypadá v Libyi, vlna nepokojů se zvedá v Tunisku, o vývoji v Sýrii ani nemluvě.
