Žena, která se dokázala prosadit
Soudit by mohla ještě dalších sedm let, do své sedmdesátky. Přesto odchází do důchodu a svým rozhodnutím odejít mnohé, a zejména pak některé politiky, zaskočila. O jejích úmyslech ani o tom, že už je připraven její nástupce, prostě neměli potuchy.
„Nepřekvapilo mě to, vím, že o rezignaci uvažovala delší čas a uvědomovala si, že je už dlouhou dobu ve funkci,“ říká naopak předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa. Podle něj Brožové také nebylo lhostejné, kdo ji ve funkci nahradí. Takže i když to nikterak nemohla ovlivnit, svůj názor řekla prezidentovi a ten ho akceptoval. Baxa zná Brožovou velmi dlouho a z ryze praktických důvodů, jak říká, se také samozřejmě setkávali. Že Brožová o rezignaci uvažovala již delší dobu, tvrdí i prezidentka Soudcovské unie Daniela Zemanová.
Soudcovský talár nosila čtyřicet let, přes patnáct let působila u Nejvyššího soudu, z toho téměř třináct jako jeho předsedkyně, šest let byla členkou Ústavního soudu. Pro veřejnost se ale stala známou spíše z jiného důvodu. Osobní spory, které končily až u Ústavního soudu, s ní vedl exprezident Václav Klaus – a čtyřikrát prohrál. Především ustála pokus o své odvolání. O to se Klaus – s posvěcením tehdejšího premiéra Jiřího Paroubka a exministra spravedlnosti Pavla Němce –pokusil v roce 2006. Později vyšlo najevo, že za jeho snahou stál záměr jmenovat šéfem soudu exministra spravedlnosti Jaroslava Bureše.
Další trpkou prohru exprezident utrpěl, když chtěl Bureše prosadit alespoň do funkce místopředsedy Nejvyššího soudu. V obou sledovaných sporech se podle Brožové podařilo posílit nezávislost Nejvyššího soudu i celé soudní moci: „Myslím, že to je zásluha, která bude přičitatelná mojí osobě,“ soudí. Právě ona často tvrdila, že současná justice je vystavena enormním pokusům moci výkonné ji ovládnout. V době, kdy velela Nejvyššímu soudu, tato instituce ovšem vydala i rozhodnutí, která nebyla přijata jednoznačně příznivě, týkala se především poslanecké imunity. Pod „nedotknutelnost“ tak spadla jak kauza poslanců, kteří údajně vyměnili poslanecký mandát za posty ve státních a polostátních firmách, tak i rozdávání obálek s finanční pomocí pro bývalé členy Věcí veřejných.
Brožová svoje rozhodnutí rezignovat nijak obšírně nekomentovala. Zdůraznila ale, že odchodem z funkce dává prostor k tomu, aby se jmenování předsedů Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu odehrálo ve dvou různých prezidentských funkčních obdobích. „Podle mne je důležité, aby oba předsedy nejmenoval jeden prezident,“ podotkla. To koresponduje s jejími výroky, kterými dávala jasně najevo, že nemá v lásce politické hrátky. Impulzem k odchodu byla také novela zákona o soudech a soudcích, kvůli které skončí mandáty předsedům trestního i občanskoprávního a obchodního kolegia. Nový předseda nejvyššího soudu si tak podle Brožové bude moci vytvářet vlastní tým.
Přichází pracovitý reformátor trestního práva
Pavel Šámal je uznávaným expertem s bohatou legislativní i akademickou kariérou, u Nejvyššího soudu působí přes dvacet let. Nesporné ale je, že nyní bude muset rozšířit pole své působnosti. „Nejvyšší soud není v dobré kondici, obecně justice není v dobré kondici. Také Nejvyšší soud bude stavět nebo přistavovat další prostory… Jak jsem ho poznal, jsem si ale jistý, že Pavel Šámal nebude u Nejvyššího soudu,údržbář‘, to by totiž popřel sám sebe,“ myslí si předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa.
Stručně ohodnotil výměnu předseda ústavně-právního výboru Senátu Miroslav Antl, o němž je známé, že nebyl velkým příznivcem Ivy Brožové. „Od nového předsedy NS očekávám, že bude po všech stránkách lepší než jeho předchůdkyně.“ Šámal má velkou důvěru současné ministryně spravedlnosti, Heleně Válkové údajně doporučoval i některé spolupracovníky. I ona však připouští, že jde o svéráznou osobnost. Diplomaticky se dá říct, Šámal se rozhodně nesnaží s každým vyjít. Práce, která za novým šéfem Nejvyššího soudu stojí, je v každém případě úctyhodná. Někteří z těch, kteří ho znají blíže, říkají, že je zkrátka workoholik.
Je například hlavním autorem nového trestního zákoníku, jedné z nejvýznamnějších změn v českém právu za poslední desetiletí. Jen namátkou – zpřísnily se tresty za vraždy nebo za týrání zvířat a další závažné trestné činy, zároveň ale stoupla úloha alternativních trestů. Kodex také do českého práva zavedl nové trestné činy, třeba stalking nebo prostituce provozovaná v místech, kde se vyskytují děti. Zákoník rovněž začal rozlišovat drogy na měkké a tvrdé.
Šámal je také autorem zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim a loni zasedl v komisi zabývající se přípravou nového trestního řádu. Ten by měl zefektivnit práci policie, státních zástupců i soudů a tím zrychlit celé trestní řízení.
Sociálnědemokratický ministr pro legislativu Jiří Dienstbier ale upozorňuje, že přes svou erudici má Šámal i kritiky: „Nepochybně je to odborník na svoji oblast práva, někteří však upozorňují na jeho dílčí roli v kauze katarského prince. Hámida bin Abdal Sáního, který byl v česku obviněn ze zneužívání nezletilých dívek, předal bývalý ministr spravedlnosti Pavel Němec justici v princově vlasti. Zpětně rozhodnutí posuzoval právě Šámal.
Uvedl tehdy, že zákonem je ministerstvu spravedlnosti dána pravomoc předat trestní řízení jinému státu a tento úkon je možné učinit přímo na základě rozhodnutí ministra. K rozhodnutí tak ministr žádný návrh ani předběžný souhlas jiného orgánu nepotřebuje. Dvaašedesátiletý Šámal u Nejvyššího soudu působí od roku 1993, předtím strávil deset let u Krajského soudu v Ústí nad Labem, kam přešel z Okresního soudu v Mostě.
