Pravicové strany SDKÚ-DS a Svoboda a Solidarita získaly ve srovnání s volbami v roce 2010 méně než polovinu hlasů. To se jinak než výpraskem nazvat nedá, jakkoli se Mikuláš Dzurinda i Richard Sulík tváří, že vůbec netuší, že v takové situace je jedinou povinností předsedy strany složit mandát a na funkci už nikdy nekandidovat. Výprask tedy přišel. Ale pokud se nestane příčinou velkých personálních a programových změn, léčba Ficem nebude mít takové účinky, jaké by si zdecimovaní příznivci slovenské pravice přáli.
Jinak se ve volbách naplnilo to, čeho se obával skvělý slovenský humorista Tomáš Janovic, když zdůvodňoval, proč půjde volit: „Nerad bych večer ulehl na západě a ráno se probudil na východě.“
Dvaadvacet let po sametové revoluci se na Slovensko vrací vláda jedné strany. Nejen orbánovský příklad z Maďarska ukazuje, jaká nebezpečí s sebou takové pokušení v postkomunistickém prostoru přináší. A pokušení bude na Slovensku veliké, protože sekundárním produktem trapného vládnutí pravice je i pokračující rozklad justice a tajných služeb, chaotická reforma finanční správy a také řada neobsazených klíčových postů v čele generální prokuratury či Národního bezpečnostního úřadu.
Robert Fico dosáhl takového výsledku, že může vládnout sám, i když se mu do toho před volbami nechtělo. Ani dnes na něm není vidět bůhvíjaké nadšení. Na jedné straně to sice znamená jednodušší rozhodování, snazší postup při dělení kořisti a státních zakázek i postů ve státní správě. Dokonce i volební program se může po jistém sblížení s realitou stát programovým prohlášením vlády. Na straně druhé však na dresu monopolní strany ulpí i všechny skvrny za nesplněné sliby a nepříjemná opatření, k nimž bude Smer v době pokračující krize muset sáhnout.
A ta opatření budou bolet nejen ty, kteří se proti Ficovi vymezují, ale dopadnou i na jeho voliče. Protože ani sám Robert Fico nemůže po volbách splnit všechno, co před volbami nasliboval. Není divu, že pravicové strany se do nabídnuté koaliční náruče nehrnou. Při výsledku, který volby přinesly, je každý koaliční partner odsouzen do role sparring partnera. A to může být pro každou stranu osudné.
Jinak je vlastně všechno, jak má být. Slovenská pravice doplatila na svou malost, pažravost a korupční minulost. A Robert Fico sklidí, co svými sliby zasel. Protože Fico není méně korupční a méně neschopný politik než ti pravicoví, které jejich volič poslal na periferii. Jen má voliče, jimž to trvá déle.
Autor je publicista
