Její členové jsou na roztrhání. Nevědí, kam dřív skočit a kterému evropskému státníkovi vlézt do pozadí dříve ve snaze získat podporu pro odpuštění další části dluhu či odkladu splátek na „lepší časy“. Nejvíce sluchu jim popřávají – nepříliš překvapivě – v Madridu a Římě. Berlín je ostře proti a Londýnu je to celkem ukradené.
Žádná strana přirozeně nesplní své předvolební sliby, ale i kdyby Syriza vyplnila jen některé, k pohromě to bude stačit. Se svou troškou do mlýna přispěchal nakonec i Barack Obama, podle něhož nelze po krizí zmítané ekonomice žádat šetření a splácení dluhů.
Když v tom má americký prezident tak jasno, proč řecké dluhy nezaplatí? Možná si jen neuvědomuje, že Řecko do krize nesrazila úsporná opatření, ale třicet let rozhazovačného života na dluh. Dlužníkům pomůže stát. Rozklad Evropy a její příklon k levicové demagogii maskované humanitárními cíli dokonala chorvatská socialistická vláda.
Ta, jež řídí krizí válcovanou ekonomiku, která nemá krom turismu na jaderském pobřeží moc k nabídce. Nedávno zvolená prezidentka vzešlá z řad pravicové opozice pobavila většinu světa prohlášením, že Chorvatsko se bude nejen rozvíjet, ale bude dokonce nejrozvinutější zemí na světě. Chorvatům asi nikdo neřekl, že míra rozvoje se neměří jen nízkou mírou dluhů.
