Agenda ESG nevzešla z Bruselu, ale z Wall Street, říká Marek Procházka z PRK Partners

Udržitelnost je velké společenské téma současnosti. Přináší leckdy převratné novoty, má však hluboké historické kořeny ve filozofii, politickém myšlení i kulturní tradici, a to po celém světě. „Například domorodé filozofie zdůrazňují propojenost lidí, zvířat, rostlin, ekosystémů, prostě harmonii, ale také třeba princip sedmé generace, tedy že všechna rozhodnutí mají být činěna na sedm generací dopředu,“ říká zakladatel advokátní kanceláře PRK Partners Marek Procházka. Také východní tradice jako konfucianismus, taoismus a buddhismus zdůrazňují harmonii s přírodou.

Pozdější západní romantičtí filozofové se zase odkazují k tomu, že divoký člověk žijící v přírodě a s přírodou je ten pravý člověk. Zlodějem pak byl podle otce společenské smlouvy Jeana Jacquese Rousseaua ten, kdo někde vztyčil plot a řekl: to je moje. Další z otců společenské smlouvy John Locke tvrdil, že sice máme právo využívat přírodu, ale také povinnost neplýtvat a neničit ji.

Dnes žijeme zejména v duchu utilitarismu, který spočívá v maximalizaci blaha většiny. „V kontrastu proti tomu stojí kantovská filozofie, která vznikla skoro současně. Moralita podle Immanuela Kanta velmi zjednodušeně znamená dělat to, co je správné, a sice jen proto, že to je správné, a ne proto, že mi to přináší užitek nebo potěšení,“ dodává ve svém filozofickém exkurzu Procházka. Kant podle něj nemluvil o udržitelnosti, ale zdůrazňoval, že musíme respektovat důstojnost budoucích generací a jejich právo na dobrý život.

Nejen omezení, ale i nové svobody

Zásadní otázka dneška zní, zda se dá skloubit společnost založená na utilitarismu a růstu s dlouhodobou udržitelností. „My bereme růst jako vzestup HDP a spotřeby. To se s dlouhodobou udržitelností slučuje těžko,“ soudí Procházka. Planeta má totiž biogeofyzické limity a pouze efektivita nestačí, protože její zvyšování často vede i ke zvyšování spotřeby. „I kdybychom vše zeleně elektrifikovali, nekonečná expanze spotřeby naráží na limity surovin,“ podotýká.

Konzumní kultura podle něj stvořila ideu, že svoboda je možnost volby mezi co nejvíce produkty. Z takového pohledu se pak udržitelnost jeví jako omezení možností. „Jenže svoboda je v podstatě osvobození od závislostí ve velmi širokém spektru, tedy například i na fosilních palivech, na drahých energiích, dluhu nebo konzumerismu,“ míní Procházka.

Udržitelná éra tak může přinést nové formy svobody, třeba svobodu existenciální, protože spokojíme-li se s dostatkem, zbavíme se nekonečné honby za nadbytkem. „Může být svobodou žít dobře, nejen hodně. Nabízí také tvůrčí svobodu, hledání alternativ, otevírá prostor po experimenty, inovace, nové formy spolupráce,“ zamýšlí se zakladatel advokátní kanceláře PRK Partners. V jádru jde podle něj o přechod od kvantitativní svobody ke svobodě kvalitativní.

ESG jako výsledek dialogu investorů a firem

V Evropě má ale udržitelnost mnohdy punc bruselského sekýrování. Procházka soudí, že ji nelze dosáhnout pouze nařizováním shora bez individuálního vnitřního přijetí, protože pak vzniká ve společnosti odpor a pocit ekodiktatury. Stejně tak ale nemůže vzejít pouze zdola jako věc individuálního uvědomění a odpovědnosti.

„Některé problémy, jako klima, ztrátu biodiverzity nebo znečištění oceánů nemůžeme řešit sami, to jsou globální otázky,“ říká. Naopak pro cestu zdola hovoří to, že bez změny životního stylu, našich hodnot a představ o dobrém životě se těžko posuneme vpřed. Současně nelze pominout, že řada inovací nastala na základě společenského tlaku zdola. Zmínit lze třeba komunitní energetiku, družstevní bydlení, městské zahrady nebo hnutí Zero Waste. „Je tu tedy vzájemná podmíněnost a efektivnější je synergie obou cest,“ shrnuje.

K vnímání udržitelnosti jako výplodu Evropské unie právník zdůrazňuje, že agenda známá pod zkratkou ESG ve skutečnosti nepochází z EU, ale z finančního světa na Wall Street. Banky a investiční fondy po průšvizích, jako byl třeba krach energetického gigantu Enron, zjistily, že nevědí dost o firmách, do nichž investují. „Ukázalo se, že finanční údaje nebo vyhodnocování politického rizika nestačí. Potřebovali víc informací, a tak vznikl nový dialog mezi investory a firmami,“ popisuje Procházka. Evropa podle něj tuto kulturu nemá, takže musí udržitelnost spíše regulovat. „A to je trošku problém,“ podotýká.

Proč je srdcem udržitelnosti spravedlnost? Jak se mění náš přístup k pokroku? A co nám může říct k novému společenskému směřování věhlasný Aristoteles? Také těmito otázkami se zaobírá v novém dílu podcastu Trendy v udržitelnosti Marek Procházka.