Ptáků žijících v zemědělské krajině ubývá, lesní druhy jsou na tom lépe, říká ornitolog Josef Rutterle

Ptačí parky České společnosti ornitologické zvítězily v letošním 17. ročníku soutěže E.ON Energy Globe, která podporuje a zviditelňuje projekty v oblasti udržitelnosti. K prvnímu místu je vyneslo online hlasování, jehož se zúčastnilo přes 24 tisíc lidí. Jejich cílem je vytvářet území, jejichž správa a obhospodařování bude co nejvíce napomáhat rozvoji populací ohrožených ptačích druhů.

Ptačí parky mají v tuzemsku dvacetiletou historii. Ten první, Josefovské louky u Jaroměře, vznikl v roce 2006. Dnes je jich sedm a do roku 2042 chtějí ornitologové založit park v každém českém kraji. Jejich vznik začíná tím, že se vybere vhodné území, kde lze smysluplně pomoci ohroženým druhům. Zároveň je podmínkou možnost výkupu pozemků od stávajících vlastníků. Smyslem je zcelit souvislejší území, přičemž parky se zatím mívají rozlohu vyšších desítek až nižších stovek hektarů. 

Příliš intenzivní zemědělství

„Základním principem je nestátní ochrana přírody zaměřená na vybrané ohrožené ptačí druhy s cílem pečovat o území tak, abychom zlepšili jeho kvalitu, navrátili tam hnízdiště cílových druhů, obnovili biotopy, které jsou degradované, a ukázali vzorovou péči a hospodaření,“ vysvětluje správce Ptačího Parku Mnišské louky Josef Rutterle.

V jeho areálu jde například o nastavení sečí na loukách, výřez dřevin nebo zavedení pastvy velkých kopytníků. Jinde může být zase primárním zájmem ornitologů obnova poničeného vodního režimu. To byl třeba případ Josefovských luk, které se zaměřují na ptactvo mokřadů.

Ptačí parky se možná překvapivě nerozkládají hlavně v lesích, ale naopak na nelesních pozemcích. Důvod je jednoduchý. „Největší propad zaznamenávají ptačí druhy zemědělské krajiny. Většinou probíhal už někdy v polovině nebo i na začátku minulého století. My máme data od osmdesátých let 20. století a tato čtyřicetiletá řada stále klesá,“ říká Josef Rutterle.

Přes všechny změny podle něj zemědělské hospodaření zřejmě zůstává příliš intenzivní a ptákům nesvědčí. Lesní druhy v minulosti sice také postihly poklesy, ale u některých naopak přišel později silný růst, celková situace je tak dnes více méně stabilní.

Práce pro vytrvalce

Založit ptačí park je kvůli výkupu pozemků poměrně nákladná záležitost. Financování se podle Rutterleho obvykle dělí na dvě větvě. Samotný výkup ornitologové financují z darů od svých členů a firemních i dalších podporovatelů. Na provoz a samotnou péči pak čerpají zdroje z různých dotačních projektů a grantů na ochranu přírody. Peněz samozřejmě není nikdy dost, a tak je vítanou vzpruhou i odměna 500 tisíc korun pro vítěze E.ON Energy Globe, jejíž další ročník už je otevřen přihláškám zajímavých projektů na webu www.energyglobe.cz.

Financování je důležité i proto, že ptačí parky vyžadují čas, než prokážou svůj efekt. „Josefovské louky fungují 20 let a největší pozitivní dopady se dají sledovat za posledních pět šest let, kdy se zvýšily populace cílových druhů ze skupiny bahňáků, které potřebují zaplavované pestré louky. Navrátil se tam například vodouš rudonohý, což je druh, který v celém Královéhradeckém kraji do té doby nehnízdil,“ přibližuje Rutterle.

Ptáci jsou nedílnou součástí přírody, biologických řetězců a procesů. Vzhledem k pohybu na velké vzdálenosti například rozšiřují semena rostlin nebo drobné organismy. Člověku ale zároveň mohou velmi dobře sloužit jako lakmusový papírek, jak na tom je životní prostředí. V přírodě je lze dobře vidět, slyšet, takže je lze oproti jiným skupinám obratlovců nebo například hmyzu poměrně dobře monitorovat. Ptačí statistiky vedené posledních 40 let tak podle Rutterleho například krásně ukazují zmíněný přetrvávající problém životního prostředí v zemědělské krajině.

Prospívá ptačím parkům platná legislativa, nebo jim spíše komplikuje život? Jsou tyto areály jen pro ptáky, nebo i pro lidi? Který ptačí druh vymizel z českých polí a jak se daří navracet do přírody dravce? Nejen o tom mluví v rozhovoru Josef Rutterle.