Módní značka Le Premier, která se specializuje na pánské obleky na míru, byla donedávna projektem především Jakuba Lohniského. Loni se po Petru Stuchlíkovi k jeho byznysu přidal také Tomáš Čupr, podnikatel spojený se známými internetovými projekty, jako je třeba prodejna potravin Rohlik.cz. „Jsme kamarádi, kdysi jsme spolu studovali v Brně. Chceme se v online více rozvíjet a on v nás viděl potenciál,“ říká Lohniský.
Le Premier má za sebou zajímavý rok. Nejde jen o příchod nového investora Tomáše Čupra, zastavili jste expanzi na Slovensko. Jaký byl rok 2019 pro firmu z ekonomického pohledu?
Dodali jsme 2500 obleků na míru, 11 tisíc košil. Obratově to dělá 120 milionů korun. K tomu máme ještě v Polsku franšízu na obchody Loake, což představuje zhruba 40 milionů korun tržeb. Celkově jde o zhruba pětinový meziroční nárůst. Máme pět obchodů. V roce 2019 jsme zavřeli Bratislavu. Do budoucna ale více poroste on-line. Nebude proto tolik nutné otevírat nové obchody. Jinak dál držíme zhruba 50 zaměstnanců.
Proč se Bratislava nepovedla?
Mysleli jsme si, že jsme už dost známí, ale netrefili jsme se. Asi jsme nebyli pro slovenské zákazníky dost silná značka. Vzali jsme zbytečně velkou jednotku s drahým nájmem v obchodním centru Aupark, byli jsme tam rok a půl, celou dobu v minusu, a tak jsme to vzdali. Je to náročné, všechno musíte dělat dvakrát, všechno v eurech oproti korunám u nás. A v malém objemu, který děláme, je to příliš drahé.
Jaká bude role Tomáše Čupra?
Když jsme se začali bavit o byznyse a viděl do toho víc a víc, říkal, že by do toho klidně něco dal, že u nás vidí potenciál. Tak jsme se stali obchodními partnery. Ve firmě má 20 procent a řekli jsme si nějaké plány a úkoly na rok 2020.
Firmu jste zakládal v podstatě na vrcholu ekonomické krize. Mělo to pro vaše podnikání nějaký důsledek?
Ano. Vyrostli jsme na pohovorech. Lidé měnili práci a chtěli zapůsobit mimo jiné tím, že přijdou v novém obleku. Často to byli například piloti, jejichž trh byl v jistou chvíli přesycen.
Fungují svatby, taneční a další sezonní oblekové akce?
Jasně. Tím je tak nějak standardně pokrytý celý rok. Ale celkový trend je spíš odklon od formálních obleků. Chlapi nosí obleky čím dál méně. A to i v klasických odvětvích typu banky, advokátní kanceláře. Na druhou stranu sportovní obleky nebo saka jsou dnes pohodlnější, tolerovanější a vyrábí se jich a prodává čím dál víc. I my musíme jít tímto směrem.
Řada oděvních firem a značek se snaží šít velké zakázky, soutěžit ve výběrových řízeních třeba o dodávky uniforem, obleků. To vás také zajímá?
Zkoušeli jsme to, ale podmínky tendrů jsou pro nás těžko splnitelné. Rozhoduje cena a při naší organizaci firmy a výroby nedokážeme cenou vyhrávat.
Pořád vyrábíte v Česku?
Ano. Ale začíná se to ukazovat jako problém. Do budoucna je to skoro neudržitelné. Růst mezd, zvýšení minimální mzdy, budeme jen těžko zvládat. Zákazníci říkají, že jsou ochotni si koupit oblek na míru za 15 tisíc, ale už ne za 20 tisíc jen proto, že ho děláme v Česku. Tvrdí, že sice mají rádi českou výrobu, ale odsud posud.
Co to bude znamenat pro další vývoj?
Myslím, že za deset let už česká textilní výroba nebude. Zatím ji bolestivě držíme. Košile vyrábíme v Prostějově. V Třešti děláme v partnerské výrobě obleky. Lidé tam ale nemohou pracovat za oříšky a začíná to být neudržitelné. Naši konkurenti šijí v Turecku, v Číně a bohužel i technologicky přestáváme v Česku stačit. Právě třeba čínské výroby jsou mnohem dál ve vybavení, jež používají a které jsem viděl teprve před rokem na veletrzích.
Pozorujete nové módní trendy?
Je menší zájem o monogramy na košilích. Roste i počet zákazníků, kteří nechtějí mít nikde na košili viditelné logo.
Proč?
Týká se to hlavně mladší generace absolventů vysokých škol, kterým je 25 a dělají třeba v poradenské firmě. Je to zkrátka nějaká jejich preference.
Oblékají se Češi obecně dobře, vkusně?
Je to rozdílné. Asi nepřekvapí, že ve větších městech je to lepší, v regionech horší. Tam občas uvidíte pořád podivné věci – nepadnoucí obleky, velká ramena a podobně. Je to pořád přirozeně dáno i ekonomickou silou zákazníků. Někdo si nechá ušít oblek na míru, někdo jej koupí v nejbližším obchodě. Dobrá zpráva pro nás je to, že měřené obleky se začínají cenově blížit konfekci, takže bude lépe. Uvidíme čím dál víc kvalitně oblékaných mužů.
Donedávna bylo mezi manažery populární létat si pro obleky na míru do Thajska. Platí to stále?
Nemyslím si, že tolik, jako dřív. Ještě to mělo mezistupeň. Krejčí z jihovýchodní Asie, nejčastěji Hongkongu, si pronajímali pokoje v hotelu v centru Prahy, Berlína nebo Paříže a tam nabírali míry, chystali objednávky. A za pár týdnů posílali hotové obleky. I to už je ale minulost. Když tady oblek na míru stál 20 tisíc a oni ho dokázali udělat za 11 tisíc, dávalo to smysl. Dnes, kdy je zde oblek na míru k mání za 13 tisíc, to ztratilo na významu.
• Vystudoval ekonomii a management na VUT v Brně. |
