Constantin Kinský: Pro předání majetku mám fintu. Mládež sleduje, jestli to ten starej dělá dobře | E15.cz

Constantin Kinský: Pro předání majetku mám fintu. Mládež sleduje, jestli to ten starej dělá dobře

Michal Nosek

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Vstoupit do diskuze
0

Lesy decimuje kůrovcová katastrofa a chod žďárského zámku zastavila pandemie. To jsou hlavní problémy, které řeší Constantin Kinský. Ten právě dokončuje plán prací na dalších pět let a do aktivit hodlá více zapojit i své syny. „Obvyklé bývá, že starý dědek chce do dozorčí rady, aby mohl hlídat děti v představenstvu, že to dělají správně. My to děláme opačně. V představenstvu jsem já s týmem a můj mladší bratr a dva synové jsou v dozorčí radě," popisuje majitel žďárského panství.

Když vám zámek stát v restituci vrátil, tak nebyl sice úplně zanedbaný, ale stejně mu k dokonalosti chybělo hodně. Do čeho jste se pustili nejdříve?

Žďárský zámek je evropský unikát v tom, že téměř 800 let od založení funguje ve dvou soustředných kruzích. Ten velký vnější je živá příroda a lesy, které spravujeme a o kterou lidé dlouhodobě udržitelným způsobem pečují. Druhý menší kruh vytváří živá kultura, která se děje na zámku. Jde o to spojit život zámeckého areálu se životem venkova. Tyto klíčové body spojují naše veškeré aktivity ve Žďáru nad Sázavou a jeho okolí. To byl po restituci v devadesátých letech první úkol, který dál rozvíjíme. Druhým úkolem bylo zabezpečit, aby do zámku nepršelo. Muselo se opravit tři a půl hektaru střešní plochy zámku a následně jsme řešili, jak postupně vracet zámeckému areálu kulturní život.  Náš úkol není to vymyslet, ale nechat se inspirovat geniem loci. To funguje od začátku, kdy sem před staletími dorazilo dvanáct mnichů a jedna rodina zakladatelů, až po dnešní dobu.

Kam jste za těch téměř třicet let v rekonstrukcích a oživování prostoru pokročili?

Vracíme stále do zámeckého areálu život. Pokračujeme průběžně v celé řadě rekonstrukcí, restaurátorských prací ve spolupráci s památkáři, krajem, městem a místními firmami. Nyní dokončujeme vizi na dalších pět let a k tomu potřebujeme rozumná dotační pravidla. Potřebujeme rekonstruovat konvent, který je srdcem areálu, aby zde mohlo být více výstav a uměleckých představení. Je to ohromná třípatrová budova. Další část, kde chtěli komunisté vybudovat muzeum socialismu, je jejich zásahem z osmdesátých let úplně zdevastovaná. V nejstarší části zámku jsou tak komíny zalité betonem a trámové stropy nahradily lajdácky vylité betonové stropy. Komunisté to nestihli do roku 1989 dokončit, a tak zde zůstala nepochopitelná odpudivá betonová torza. Je to katastrofa a nevíme co s tím. Nejhorší je, že to bylo špatně polovičatě rekonstruováno a stav se nedá plnohodnotně napravit.

Jiné prostory se ale plnohodnotně napravit dají. Co plánujete v dlouhodobějším horizontu?

Potřebujeme vrátit vodu v náhonu, který protínal areál, aby tekla, jak má. To se musí celé prokopat a opravit. Mlýn chceme zachránit, ale do provozu se nevrátí. V jeho prostorách zůstane mlýnské kolo a převodní aparát, ale prostor by měl sloužit po rekonstrukci k relaxaci a odpočinku. Možná se nám tady jednou povede zřídit pivovar, který tu v minulosti mniši měli, ale to je vzdálená budoucnost.

To jsou stavební práce a plány. Jaké kulturní programy se na zámku konají?

Můžete navštívit Muzeum nové generace, které je interaktivní a multimediální expozicí. Na recepci dostanete sluchátka s audioprůvodcem a hlasy cisterciáckého mnicha a holčičky z naší doby vás budou provázet celou expozicí. Těší nás, že je Muzeum nové generace držitelem ocenění za nejkreativnější muzeum ve střední Evropě. Vydat se můžete také na prohlídkové okruhy Po stopách Santiniho nebo nově Po stopách zámeckého hospodáře. Pořádáme také programy pro školy nebo pro rodiny s dětmi. Výraznou kulturní aktivitou je mezinárodní festival současného tance, pohybového divadla a nového cirkusu Korespondance. Příští rok bude již desátý ročník.

A jaké akce  plánujete v nejbližší době?

Připravovali jsme velký rodinný festival Den venkova, který se uskutečnil v sobotu 25. září. Oslavoval přírodu, její spojitost se zámkem i lidskou činností. Tentokrát se v hlavní roli představila voda. Zájemce zveme také na mezinárodní konferenci na téma Voda nezná hranice, která je součástí doprovodného programu Dne venkova. Dále pořádáme tábory a řemeslné kurzy pro děti i dospělé. Rezonovalo to tu celé léto a s dobou po covidové uzávěře jsme se tak vyrovnali aktivně. Odstartovali jsme například program Chytrá ruka, kde umožníme seniorům, kteří nemají komu předat svoje řemeslo a um v rozličných oborech, je předávat nejmladší generaci. Na zámku jsme zřídili dílny a je o ně velký zájem. Nyní připravujeme Vánoční trh nebo večerní divadelní prohlídky. Každý měsíc se u nás něco děje.

Proč jste zřídili právě řemeslné dílny?

Děláme to z několika důvodů.  Abychom oslovili děti, které se mohou v truhlařině, či dalším řemesle najít a dále se v něm rozvíjet. Druhý důvod je, že když chcete studovat a stát se třeba právníkem nebo lékařem, tak je vždy zároveň dobré znát manuální práci. Třetí důvod je ten, že zručné seniory baví předávat taje svých řemesel mladým. Tím pádem jsou činní a zdraví a posledním důvodem je vytváření mezigeneračních vztahů. Může to být úspěšný projekt.

Náklady na rekonstrukce jsou obrovské, může být provoz zámku někdy výnosným byznysem?

O nákladech na provoz údržbu a rekonstrukce zámku bych raději nehovořil. Snažíme se to postupně dělat tak, aby budovy byly živé a dávaly nějakou službu veřejnosti.  Chtěli bychom být provozně na černé nule, ale máme do toho daleko. Investice do nekonečných rekonstrukcí se ale nikdy nevrátí. Cílem tedy je, aby byl alespoň provoz v nějakém plusu.

Pomáhá vám v provozu a zajišťování kulturních a osvětových akcí nějak stát?

Hodně nás obtěžuje, že Česká republika nemá úplně vyjasněnou strategii, jak nakládat s nezávislou kulturou. Nejde jen o to, aby se památky zachránily a opravily, ale aby také sloužily veřejnosti, a nezávislý, soukromý sektor je velkou částí mimo. Pravidla jeho podpory totiž nejsou dostatečně daná, byť na tom současný ministr kultury hodně pracoval. Teď dostáváme od kraje a města nepatrnou dotaci, která nám pokryje pouze čtyři týdny celkových provozních nákladů, a to je dlouhodobě neudržitelné. O podporu investic do rekonstrukcí přes nový program iROP také máme velké obavy. Pravidla žádostí neumožní nezávislému sektoru se k němu dostat. Nyní o tom jednáme s ministerstvem pro místní rozvoj.

O čem konkrétně jednáte a co by pomohlo situaci vylepšit?

Dlouhodobější pohled je ten, že v Česku není dokončena koncepce a systém na rozvoj živé kultury a nestátních památek. Nezávislý sektor je z tohoto důvodu často mimo. Stát by třeba mohl nechat na soukromnících, aby s patřičnou daňovou úlevou investovali do budov a stát by se věnoval živé kultuře, tedy mladým umělcům, u kterých by podporoval tvořivost. Stát by měl do restaurovaných památek dostat život. 

Všechny kulturní akce a jejich zřizovatele v uplynulých měsících výrazně zasáhla protikovidová opaření. Jak jste se s tím vypořádali?

Pandemické zákazy byly peklo, protože se pravidla neustále a neočekávatelně měnila. Před covidem jsme měli ročně sto tisíc návštěvníků a najednou jsme spadli na nulu. Nyní již věřím, že se k dřívějším číslům vrátíme a budeme dále růst. Dar tohoto místa je, že je rozsáhlé a výborně vymyšlené. Každý si v rámci areálu najde klid a svou zábavu, a to budeme dál podporovat.

V areálu jsou zbudované ubytovací apartmány, co ale zatím chybí je restaurace. Občerstvení nabízí pouze kavárna. Uvažujete o zřízení gastronomického provozu?  

Před covidem jsme s vytvořením restaurace počítali, ale pandemie nám plány zhatila. Doufejme, že do pěti let to bude a všechno stihneme. Pak už budu ale starej a uvidíme, jak se bude starat další generace.

Plánujete již, že vedení podniku předáte synům?

Synové by třeba mohli rozvíjet dvůr Lyra, který také stavěl Santini a zatím je to prostor využívaný pro zemědělské účely. Do budoucna by bylo úžasné tam vytvořit ekologický resort. To je ale nejméně na patnáct let. Mezitím musíme zachránit lesy, které decimuje kůrovcová krize a špatně se mi z toho spí.  

Kůrovec je velký problém v evropském lesnictví. Jak jako majitel téměř šesti tisíc hektarů lesa hodnotíte situaci v Česku?

Že je kůrovec, to je jedna věc. Je v celé Evropě. Nedávno jsem napadené stromy viděl třeba v Bretani, i když tam prší dvakrát denně. Problém je ale ten, že v Česku máme kůrovce mnohem víc, než v okolních zemích, jako je Rakousko nebo Bavorsko, protože stát zaspal a kalamitu v podstatě od roku 2015 kryl. Pustili se do toho nějakým způsobem až v roce 2018 a to už bylo pozdě. Lidé, kteří situaci řeší, ale nebojují jen proti kůrovci, ale i se špatně nastaveným systémem. Všechny těžební zakázky se musí zdlouhavě soutěžit, aby je vyhrál kdoví kdo, a to je špatné. Mezitím musíme pečlivě pokračovat v systému smíšeného lesa, který zahájila moje babička před sto lety a rozvoj zastavila tragická období nacismu a komunismu. Vrátil se k němu po restituci až otec.

Kůrovec je jeden zásadní problém. Dalším a ještě významnějším je voda.  Ve vašem vlastnictví  je i 750 hektarů rybníků. Co podnikáte v oblasti vodohospodářství?

Retence a regulace vody v přírodě je problematika, které se rovněž intenzivně věnujeme. V rámci klimatických změn tu totiž není jen sucho, ale jsou místa, kde je naopak vody moc. Objem srážek je zhruba stejný, ale úplně se v průběhu deseti let změnila pohyblivost vody.  Všechno spadne najednou a odteče pryč. V těchto otázkách spolupracujeme s městem, které má velký vodohospodářský projekt, řešíme to i s CHKO a s Mendelovou univerzitou, které se vodní problematice důsledně věnuje. Nyní investujeme do malých rybníků, které jsou pro retenci vody důležité. Dále se intenzivněji vrhneme i do tématu biodiverzity a zahájíme jednání s ornitology a doufám, že zahájíme projekt na podporu ptactva.

To jsou plány na dlouhou řadu let. Máte již vyřešenou problematiku následovníků, kteří na vaší práci naváží?

Mám. Oba synové jsou sice zatím pracovně a studijně v Paříži, ale když se jich zeptáte, kde jsou doma, tak jednoznačně odpoví, že ve Žďáru. K předávání podniku mám fintu, kterou mohu doporučit. S VŠE jsme založili centrum pro rodinné firmy, které se věnuje právě péči o ně a jejich předávání. A já tam vždycky doporučuji udělat to opačně, než je to běžné. Obvyklé totiž bývá, že starý dědek chce do dozorčí rady, aby mohl hlídat děti v představenstvu, že to dělají správně. My to děláme opačně. V představenstvu jsem já s týmem a můj mladší bratr a dva synové jsou v dozorčí radě. Takže mládež sleduje, jestli to ten starej blbej dělá dobře.

Nejdražší zámek Česka:

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video