EdF chce uspíšit dohody s českými firmami o Dukovanech, říká Macronův jaderný vyjednavač
Po březnové návštěvě francouzského prezidenta Emmanuela Macrona v Praze, a zejména po vyřazení amerického Westinghousu výrazně stouply šance, že se vítězem tendru na výstavbu jaderných bloků stane francouzská EdF. Veřejností živený pocit francouzské převahy se však může ukázat jen jako iluzorní, zvlášť pokud se potvrdí spekulace, že Jihokorejci dokážou technologii nabídnout levněji. EdF sice láká na potenciální spolupráci s českým průmyslem, ale i v této oblasti její převaha zatím zůstává spíš jen u slov. Roman Zdebor, šéf české pobočky francouzského uchazeče, přesto ubezpečuje, že EdF to se zakázkami pro tuzemské firmy myslí zcela vážně. „Názorně to dokazuje třeba zapojení Škody JS do výstavby britské jaderné elektrárny Hinkley Point C,“ upozorňuje Zdebor.
V médiích lze v posledních týdnech zaznamenat názory, že jste v tendru na výstavbu českých jaderných bloků favorité. Cítíte se tak?
Cítíme se jako mírní favorité. Existuje pro to racionální opodstatnění, celá řada důvodů hraje ve prospěch naší nabídky. Asi největší hodnota je podle mě v tom, že jako EdF Česku nabízíme dlouhodobou spolupráci, a to nejen na tuzemských projektech, ale také v celoevropském jaderném programu. A zdůrazňuji: Není to pouhá deklarace. Názorně to dokazuje třeba zapojení Škody JS do výstavby britské jaderné elektrárny Hinkley Point C, ale i zapojení dalších českých společností. Z pohledu evropského ukotvení, bezpečnosti dodávek, udržení jaderného know-how v Evropě a zapojení českých dodavatelů, je naše nabídka pro Česko určitě nejlepší.
Do jaké míry tyto potenciální výhody kritéria soutěže zohledňují? Ptám se například proto, že podíl českých firem soutěžitel přímo hodnotit nemá, alespoň podle dostupných informací.
Řada kritérií zmíněné vlastnosti může zohledňovat, i když ne explicitně. Když se zamyslíte nad riziky a bezpečností, je evidentní, že domácí, popřípadě evropskou výrobu a servis lze hodnotit příznivěji, než pokud technologie pochází z druhého kouta světa.
Roman Zdebor
- Absolvoval Západočeskou univerzitu v Plzni, obor tepelné a jaderné stroje a zařízení.
- Svou kariéru začal ve společnosti Škoda JS, v roce 2003 zde byl jmenován do funkce ředitele úseku Management jakosti, kterou vykonával čtrnáct let.
- Jeho poslední zahraniční zkušeností byla pozice manažera v dceřiné společnosti Rosatomu, firmě RAOS, která měla ve Finsku stavět jadernou elektrárnu Hanhikivi. Projekt byl ale v roce 2022 zrušen.
- Nyní je šéfem EdF Nuclear Czechia, české pobočky francouzské uchazeče o jaderný tendr.
Stále není jasné, kolik bloků se nakonec bude stavět. Kolik byste se tipl vy?
Když budou čtyři, mnohé to ulehčí. Efekty z rozsahu jsou v tomto oboru významné. Ale i model 2+2, tedy výstavba dvou bloků v Dukovanech a poté potenciálně v Temelíně dává logiku.
ČEZ i politici dlouhodobě prohlašují, že investiční náklady na jeden blok vyjdou na 160 miliard korun. Když ale EdF spolu s francouzským prezidentem Emmanuelem Macroren v Praze na jaderné konferenci propagovali francouzský jaderný průmysl, pro výpočet pozitivních dopadů na ekonomiku počítali s investičními náklady na jeden blok ve výši 250 miliard. Je to reálnější odhad?
Toto opravdu nemohu komentovat.
Dobře, ale v posledních letech jsme minimálně zaznamenali nějakou inflaci…
Ano, cena 160 miliard korun je uváděna v cenách k roku 2020. To znamená, že je k ní logicky třeba přičíst inflaci. Více vám k tomu ale neřeknu.
To se ale stále bavíme o takzvaných overnight nákladech, tedy o ceně za technologii, kdyby byla postavena takzvaně přes noc. K tomu je třeba připočíst náklady na financování, tedy úroky a průběžnou inflaci až do doby ukončení stavby. Nepletu se?
Samozřejmě.
Podle analýzy ministerstva financí, kterou loni citovaly Seznam Zprávy, by se tak celkové náklady na čtyři bloky mohly vyšplhat až na 1,75 bilionu korun. S tím souhlasíte?
To je suma, která loni unikla do médií z neveřejného materiálu. Je to jen odhad. Nicméně výslednou sumu lze brát jako referenční vzorek.
Co si pod tím představit?
Neříkám, že je částka správná, nebo špatná, jen to, že se dá vzít jako reference. A je určitě dobře, že tvůrci tohoto materiálu správně uvážili, že overnight cenu nelze brát jako finální, ale je k ní třeba přičíst zmíněné náklady.
V každém případě, odhadovat dnes jakékoliv finální číslo je nemožné. Poctivě predikovat na desítky let dopředu nelze ani vývoj inflace, ani výši úroků. Proto se stále užívá ta overnight cena, tedy cena za technologii. Mimochodem, čím dál více se mluví o tom, že banky začínají brát jádro opět na milost. To by s náklady na financování mohlo zamíchat, v pozitivním slova smyslu.
Žil jsem v domnění, že peníze na výstavbu poskytne skupině ČEZ stát, který si na ni bude půjčovat prostřednictvím vládních dluhopisů. To je mylná představa?
O tom podle mě stále není rozhodnuto, nebo minimálně my ten finální způsob financování neznáme. Mohou to být dluhopisy, nebo si vláda může půjčit na mezibankovním trhu, nebo si levněji u bank bude moci půjčit český průmysl. Tak či tak je to dobrý signál pro evropský jaderný průmysl.
Premiér Petr Fiala v únoru řekl, že bychom ve finále mohli postavit čtyři bloky za cenu tří. Co na to z pohledu uchazeče říkáte?
Cenu za jeden blok už jsme zadavateli sdělili v původní soutěži na jeden blok. Pokud se ale bude stavět flotila čtyř bloků, tak cena za jeden blok pochopitelně vychází jinak. Nechci říkat, jestli se tím blok zlevní o jednotky nebo desítky procent, ale mohu potvrdit, že je to znát. Nejvíce je efekt vidět u dodavatelů základních surovin, případně polotovarů. Když budete objednávat třeba jeden rotor pro turbínu, dostanete podstatně jinou cenu, než když poptáváte čtyři. U polotovarů ten rozdíl může být skutečně až o desítky procent. V celkovém součtu to takový rozdíl není, ale stále je sleva výrazná. Dokonce bych si dovolil říci, že bude pro investora i českou vládu velice zajímavá.
U dvou bloků je ten rozdíl proporcionální? To znamená, že ten efekt je zhruba poloviční?
Tyto detaily nemohu komentovat.
Je platný argument českých potenciálních subdodavatelů, že v případě většího počtu poptávaných bloků v Česku mají větší šanci zapojit se do vašich projektů i mimo Česko? Například v Polsku, Francii, Nizozemí a podobně?
Je to logické. O Škodě JS už jsem mluvil, ale firem, s kterými si spolupráci na zahraničních projektech dokáži představit, je mnohem víc. Momentálně tyto firmy objíždíme po celém Česku.
To jsou ale stále jen obecné proklamace. Jak moc s tím tyto firmy mohou počítat?
Prezident Macron v Praze řekl, že cílem je začít stavět evropské reaktory v takovém tempu, v jakém se ve Francii stavěly v 70. a 80. letech. Tehdy se dokončovaly zhruba dva bloky ročně. Škodovka kdysi dokázala realizovat zakázky pro 1,5 kompletu reaktoru ročně. To znamená, že ani Škoda JS, jedna z největších českých firem v oboru, nemá kapacitu na to, aby plně vyhověla případné poptávce EdF. Já samozřejmě dopředu nevím, jestli Škoda JS získá zakázku třeba do Švédska nebo Nizozemska, ale umím si představit, že by mohla dodávat pro některé francouzské reaktory.
A není to jen ona, existuje celá řada dalších. S desítkami firem jsme ve velmi úzkém kontaktu. Mohu z nich jmenovat třeba I&C Energo, Chemcomex nebo třeba Schneider Electric Česká republika. Opakuji, nejde o marketing, ale reálný zájem. Francie nyní začíná stavět šest nových bloků a dalších osm je v přípravě, takže příležitosti určitě budou.
Zpátky k českému tendru. Plánujete si ponechat roli koordinátora na stavbě?
EdF bude mít finální odpovědnost za celkovou koordinaci projektu. Co se týká samotné stavby, tak tam to je role francouzské společnosti Boyugues a českého Metrostavu DIZ.
Když se něco zpozdí nebo prodraží, kdo bude nést následky?
Tohle budou řešit interní smlouvy mezi EdF a jednotlivými subdodavateli. Ale blíže se k tomu nechci vyjadřovat, protože ty smlouvy ještě nejsou ani podepsané.
Pojďme ty potenciální subdodavatele probrat konkrétněji. Pro server Hlídací pes jste řekl, že s velkou mírou pravděpodobnosti by miliardovou zakázku na vnitřní část reaktoru mohla dodat plzeňská Škoda JS vlastněná polostátní skupinou ČEZ. Jak kvantifikovat velkou míru pravděpodobnosti?
Se Škodou JS je nyní EdF, respektive Framatome jakožto dceřiná společnost, v pokročilé fázi vyjednávání o dodávkách do britské elektrárny Sizewell C. Byť je to celkem náročná zakázka, tak v době, kdy bude Škoda JS potřebovat kapacity pro české bloky, už bude mít v zásadě hotovo. Z toho důvodu si umím představit a dává to i smysl, že EdF a Škoda JS budou v této spolupráci pokračovat.
Jediná potenciální překážka je v tomto ohledu jen případná nedostatečná výrobní kapacita plzeňské fabriky?
Mohu jen zopakovat, že je vysoce pravděpodobné, že spolupráce bude pokračovat i v Česku. A nemusí to být jen o vnitřních částech reaktoru, Škodovka umí vyrobit i podpůrný prstenec pro reaktor, kompenzátor objemu, dříve vyráběla i celou tlakovou nádobu reaktoru.
U těch zbylých části je ale pravděpodobnost zřejmě nižší. Je to tak?
Kapacity, lidi, know-how a technologie na to firma má. Bude určitě záležet na tom, kolik bloků se bude v Česku nakonec stavět. Pokud jen jeden, tak by byla otázka, zda by se ty další komponenty Škodě JS vyplatilo vyrábět, s ohledem na veškeré související investice. Je jasné, že pokud by se stavěly bloky čtyři, může subdodavatel tyto náklady na přípravu dělit čtyřmi a už je to zcela jiný příběh.
Tomu rozumím. Ale sám jste říkal, že v soutěži chcete zabodovat i větším zapojením českých firem. Zatím má ale jistotu pouze stavební firma Metrostav, která uzavřela relativně závaznou předkonzorciální dohodu se společností Bouygues, která je pro EdF výhradním dodavatelem stavebních prací. Jistotu očividně nemá ani Škoda JS, kterou přitom často veřejně zmiňujete jako příklad fungující spolupráce. Jak chcete stát přesvědčit, že je pro EdF spolupráce s českým průmyslem skutečně prioritou?
Pochopte, že nelze odkrývat karty ještě před tím, než se subdodavateli budou podepsány konkrétní smlouvy. Takto se byznys zkrátka nedělá. Máme v hledáčku více než 200 firem a zapojeni českého průmyslu je pro nás prioritní.
Když ty významnější subdodávky tedy vezmeme postupně, zvažujete umístit do Česka například výrobu parogenerátoru, hlavního cirkulačního čerpadla nebo primárního cirkulačního potrubí?
Parogenerátor jsme v Česku dřív vyrobit skutečně uměli, ještě když fungoval holding Vítkovice. Dnes si ale jeho výrobu v Česku upřímně nedokážu představit, určitě ne, pokud by se stavěl jen jeden blok. To samé platí i pro výrobu hlavního cirkulačního potrubí. Vedeme jednání s českými firmami o výrobě potrubí v primárním okruhu (jaderná část elektrárny, pozn. red.). Ale když se bude stavět jen jeden blok, znamená to pro dodavatele určité riziko z hlediska výnosnosti investic.
A ještě jedna rovina – pro některé menší firmy se vypracovat nabídky pro oba hráče nevyplatí. Jejich zadání se často velmi liší, což pro ně znamená významné náklady. I s tímto je třeba kalkulovat.
Ty větší firmy nicméně kapacitu na dvojité nabídky určitě mají, a přesto jedinou závaznější dohodou disponuje jen Metrostav. Proč s nimi nelze podepsat smlouvy o smlouvách budoucích, které jsou dostatečně variabilní, aby ošetřily i budoucí podmínky kontraktu a jsou v takových případech běžné?
To je logická úvaha. My na tom pracujeme, ale z pochopitelných důvodů o tom nechceme dopředu mluvit.
Znamená to, že některé dohody chcete uzavřít do jara příštího roku, tedy než se má podepsat smlouva s vítězem tendru?
Dá se to předpokládat. Tím, že jsme podali finální nabídku, se nám podstatně uvolnily ruce a můžeme se na to více zaměřit. Komunikaci s potenciálními subdodavateli tedy určitě zintenzivníme. A vzhledem k tomu, že už nyní jsme s některými firmami ve vyjednávání daleko, věřím, že to přinese výsledek.
Když rozdělíme investiční náklady za reaktor, jak nákladné jsou jednotlivé části?
Záleží, podle jakého členění to bereme, zda z hlediska zařízení, systémů nebo činností. Můžeme obecně říci, že vlastní projekt může být okolo šesti procent, řídící systémy dvanáct až patnáct procent, montáž deset, možná až čtrnáct procent, samotná stavba okolo 20 procent, pak tam máme ještě turbínový ostrov, jaderný ostrov a elektroinstalace, jejichž možné podíly na zakázce už nemohu specifikovat. Každopádně, ve všech těchto oblastech jednáme s českými partnery.
Zástupci českého jaderného průmyslu dlouhodobě vyjadřují obavy, že dekarlovaná snaha uchazečů ponechat 64 procent zakázky českému průmyslu zatím nepůsobí reálně, a to ani u EdF, ani u vašeho konkurenta KHNP. Z rozhovoru to samé vyplývá i mně. Nebo mi něco uniká?
Pokud by se stavěl jen jeden blok, pak uznávám, že to může být určitá výzva. Na Hinkley Point C jsme toho po nějakém čase dosáhli, ale faktem je, že se zde jedná o dva bloky. Nicméně, dlouhodobě říkáme, že stejný model bychom dokázali replikovat i v Česku.
Takže připouštíte, že v režimu jednoho bloku to je nereálné? Jen připomenu, že tento závazek jste deklarovali ještě v době, kdy se tendr připravoval právě pro jeden blok.
To neříkám. Jen to, že to může být výzva.
