Čekací doba na jeho kliniku Hnízdo zdraví je přes půl roku. Odmítá investory, kteří jej tlačí do vybudování franšízové sítě. „Základem medicíny nejsou špičkové a drahé kliniky, ale kvalitní rodinný doktor. Doktor, který zná pacienta, jeho rodinu, způsob života, dokáže zasadit potíže do souvislostí. Toho vlastně supluji,“ říká lékař a propagátor psychosomatického přístupu Jan Hnízdil.
Jak prosperuje Hnízdo zdraví?
Přestože nemáme smlouvy s pojišťovnami, tak se držíme. Dokonce se nám podařilo vytvořit rezervu pro mimořádné situace. Ceny jsme nastavili tak, aby byly pro pacienta motivující. Aby si rozmyslel, jestli mu ty moje povídačky za zhruba tisícovku stojí. Na druhou stranu nejsou limitující. Navíc když v ordinaci zjistím, že je na tom pacient finančně špatně, snížím cenu na polovinu, nebo ve výjimečných případech od poplatku úplně upustím. Uživit se ale musíme.
Naším cílem není expanze, ani vysoký zisk. Chodí za mnou podnikatelé, že rozjedeme byznys, vytvoříme síť, ve stylu McDonald’s. Prý bych to mohl jen řídit a inkasovat. Přesně to ale nechci. Hodnota Hnízda spočívá v tom, že je rodinné a nezávislé. Nemám zájem vybudovat nějaké McHnízdo.
Kdo vám to nabízel? Byli to nějací známí investoři ze zdravotnictví?
Nejen ti. Nebudu jmenovat. Pořád počítali, jak se jim vložená investice zúročí. Říkal jsem jim, že je to investice do něčeho užitečného, peníze že se jim vrátí, ale točit je v tom nebudou. A oni na to: „Čím víc peněz vyděláme, tím víc dobra rozšíříme.“ Tak jsem se s nimi rozloučil.
Rozjezd Hnízda prý nebyl úplně jednoduchý.
To nebyl. Původní eseróčko jsem založil se dvěma společnicemi na podzim v roce 2013. Měl jsem sepsaný projekt, na všem jsme byli domluvení. Dámy se nabídly, že oběhají úřady. Manželka zařídila nájem a rekonstrukci. Bylo týden do rozjezdu.
Měli jsme tisíc objednaných konzultací. Já začal postupovat podle projektu, ale společnice mě zastavily, že to bude jinak. Že bude byznys. Ukázalo se, že jsem jim mezi všemi těmi papíry naivně podepsal majoritu ve firmě. Celé jsem to vymyslel i zaplatil a dostal jsem se do situace, že jsem nemohl nic ovlivnit.
V dubnu 2014 jsem se rozhodl odejít a Hnízdo jim nechat. Nebylo to tak jednoduché, právník mě z toho půl roku vysekával. Stálo mě to hromadu peněz. Byl jsem bez práce, úplně na dně. Za půl roku dámy zbankrotovaly.
Poslaly SMS, jestli od nich nechci Hnízdo koupit. Jako kdyby vám někdo ukradl kolo a pak přišel, že vám ho prodá zpátky, když jste ho měl tak rád.
Tehdy vám pomohl investor Václav Dejčmar, spolumajitel RSJ. Jak to přišlo?
Bez Václava by Hnízdo zdraví (založeno v únoru 2015 – pozn. aut.) možná vůbec nebylo. Když jsem byl v největší tísni, seděli jsme tady s manželkou, lámali jsme si hlavu, jestli do toho znovu jít a zadlužit rodinu. Pod okny zastavilo červené ferrari. Zvedly se dveře a vystoupil mladý muž. Představil se jako Václav Dejčmar, zakladatel galerie DOX a společník Karla Janečka.
Řekl, že sleduje moji práci, že se mu to líbí a jestli nechci pomoct. Vylíčil jsem mu situaci. On se zasmál, že to je v podnikání běžné. A položil na stůl svazek bankovek. Sponzorský dar. Ryzí mecenáš, frajer. Občas se tu zastaví pozeptat, jak se nám daří. Pomohl mi tehdy nejen finančně, ale i lidsky.
Dnes máte spoustu objednávek a dlouhou čekací dobu…
Evidujeme 1600 zájemců, čekací doba je přes půl roku. Zatím jsem byl v Hnízdě jako lékař sám. Naléhavě jsem sháněl někoho, kdo by mě zastoupil. Vystřídaly se u mě desítky stážistů. Letos na jaře se objevila výborná lékařka. Kvalifikovaná, empatická, s komplexním způsobem myšlení. Od září mi odlehčí. Budu se moci vrátit k besedám, psaní a hlavně si odpočinu.
Nevzejde z řad vašich stážistů nějaký váš konkurent?
Když vzejde, budu jen rád. Know-how Hnízda zdraví je volně k dispozici. Nabízím stážistům veškeré svoje znalosti, můžu jim ze začátku poskytovat konzultace, když si to samé budou chtít vybudovat. Dvě nebo tři podobná zařízení už vznikají na Slovensku. Nevnímám to jako konkurenci, ale jako spontánní šíření myšlenek komplexní medicíny.
Mohlo by Hnízdo zdraví fungovat bez vaší známé tváře?
Nebude to jednoduché. Lidé jdou za známým obličejem. Když jsme s kolegou Jiřím Šavlíkem začali propagovat komplexní medicínu, poradil mi: „Když chceš lidem něco ukázat, musíš si stoupnout na stupínek, abys byl vidět.“ Tak jsem to udělal. K lidem se informace dostaly. Odvrácená strana mince je, že jsem se dostal pod obrovský tlak. Věřím, že se vlnu pacientů podaří odklonit k nové lékařce. Pacienti si budou moci vybrat. Buď budou čekat osm měsíců na mě, nebo dva tři týdny na kolegyni. Jde o to, aby nešli za tváří, ale způsobem medicíny.
České veřejné zdravotnictví nabízí bezplatně široký rozsah péče. Co u vás hledají vaši klienti, že jsou ochotní za konzultace platit?
Naše zdravotnictví má skvělé lékaře, špičkovou techniku, účinné léky. Co mu chybí, je schopnost navázat s pacientem kvalitní vztah, zasadit nemoc do souvislostí jeho života. K nám pacienti přicházejí pro vysvětlení a porozumění. Ve velkých nemocnicích pacient nezná lékaře, lékař nezná pacienta. V tak neosobním prostředí se kvalitní medicína dělat nedá.
Co konkrétně psychosomatická medicína, kterou provozujete, nabízí navíc?
Když pacient přijde k běžnému lékaři s bolestí hlavy, bez dlouhého vyptávání ho pošle na rentgen, CT, neurologii, internu, oční. Zkouší, jestli se něco najde. Ukazuje se ale, že u zhruba čtyřiceti procent pacientů se objektivní příčina potíží nenajde. Objektivně jsou zdraví, ale je jim pořád blbě. Somatizují. To je klíčové slovo psychosomatiky. Člověk má nějaké starosti, je ve stresu a to, co nedokáže změnit ve svém životě vědomě, začne tělo na nevědomé úrovni řešit za něj. Třeba právě bolestí hlavy.
Když přijde pacient ke mně, seznámím se nejdřív s jeho životní situací, udělám si vysoce pravděpodobnou představu o tom, čeho má plnou hlavu. Když mám pochybnost, pošlu ho také na vyšetření. Ovšem jen jednou, k potvrzení mojí domněnky.
Pokud by se psychosomatická medicína zahrnula do veřejného systému zdravotního pojištění, bylo by to nákladné?
Tady je opačný problém. Komplexní medicína je jednoduchá a levná. Se současným systémem je ale neslučitelná. Přestavte si, že by lékaři začali pacientům srozumitelně vysvětlovat jejich nemoci, oni by to pochopili, změnili své chování a začali se uzdravovat. To by se celý pracně budovaný medicínsko-farmaceutický komplex zhroutil.
Kdysi jste o úhradu psychosomatické medicíny ze zdravotního pojištění usiloval, je to tak?
Léta jsme s kolegou Šavlíkem nabízeli tento model zdravotním pojišťovnám, ministerstvu, velkým nemocnicím. Nezájem. Pak mi došlo, že je marné se vlamovat někam, kde o to nestojí. Proto jsem se pustil do stavby Hnízda. Abych se nemusel nikoho doprošovat. Základem medicíny nejsou špičkové a drahé kliniky, nýbrž kvalitní rodinný doktor. Doktor, který zná pacienta, jeho rodinu, způsob života, dokáže zasadit potíže do souvislostí. Toho vlastně supluji.
Systém veřejného zdravotního pojištění je, co se týká financování, pod čím dál větším tlakem. Není to do budoucna příležitost pro komplexní medicínu?
Exministr zdravotnictví Leoš Heger zařadil psychosomatickou medicínu mezi oficiální specializační obory. Vyvolalo to obrovské nadšení kolegů z psychosomatické společnosti. Já jsem je už tehdy brzdil. A bývalý ministr Svatopluk Němeček specializaci zanedlouho zrušil. Přes instituce zkrátka cesta nevede.
Vidíte ve své ordinaci nejspíš dost příběhů pacientů, kterým pomáháte. Neznervózňuje vás ale, že jsou to jen jednotlivé případy a nemáte za sebou statistiku, jestli je vaše péče opravdu účinná?
Každá nemoc je příběhem pacientova života. Já je vyprávím, pacienti jim rozumějí, uzdravují se.
Nejsou to ale prokazatelná data o účinnosti.
Když jsme se ještě chtěli protlačit do oficiální medicíny, chtěli po nás všude statistiky. Pro mě je ale podstatný jednotlivý uzdravený pacient, ne statistika. Člověka nejde zaškatulkovat a vyčíslit. Každý má jiný příběh.
Mám už jich tolik, že jsem z nich sestavil knížku. Jmenuje se Příběhy obyčejného uzdravení, vyjde koncem září. Je o lidech, kteří ke mně přišli s nemocí, brali léky. Já jim vysvětlil, kde dělají v životě chybu, oni ji odstranili, uzdravili se. Někteří pacienti svoje příběhy psali sami. Pro sebe i pro inspiraci ostatním. Něco jako „marod sobě“.
Píšou vám i pacienti, kteří zjistili, že jim vaše konzultace nepřinesla, co očekávali?
Nepíšou, ale soudím, že zklamaných bude hodně. Medicína, kterou nabízím, je totiž určená pro limitovanou skupinu lidí. Pro ty, kteří pochopili, že jsou zodpovědní za svůj život a svoje zdraví. Přišli se poradit, co dělají špatně. Někdy ale přijdou lidé, kteří mají nereálné očekávání. To se pozná už podle první věty.
Když mi pacient řekne: Vy jste moje poslední naděje, vy mě zachráníte, okamžitě ho zarazím. Nejsem spasitel. Zázraky nedělám ani neslibuji. Pacientům vysvětluji jejich nemoci a radím, jak se k nim postavit. Pak je to už na nich.
A co když na nějakou nemoc nestačí psychosomatická léčba?
Když zjistím, že je jejich problém tak závažný, že by ho vlastními silami nezvládli, okamžitě jim doporučím léky: antibiotika, kortikoidy, antidepresiva… Nedělám nic alternativního. Nepoužívám akupunkturu, homeopatii ani čínskou medicínu. Jen sílu slova. U řady pacientů, kteří ke mně přišli s onkologickým problémem, jsem ji využil a přesvědčil je, aby neztráceli čas s hledáním alternativy a neodkladně podstoupili standardní onkologickou léčbu.
Vnímáte kriticky nejen klasické lékaře, ale i léčitele?
Jsem zděšený z toho, jak u nás oficiální lékařské autority protežují tradiční čínskou medicínu. Cítím za tím velký byznys. Principy čínské medicíny je dobré znát, poučit se z nich. Je to ale jiný kontinent, jiná mentalita, jiná historie a tradice.
Kořeny zdraví bychom měli hledat tam, kde žijeme. Pečovat o sebe, o mezilidské vztahy, o životní prostředí. Vytvářet podmínky k tomu, aby lékaři měli na pacienta dost času. Na to nepotřebujeme čínské poradce.
| Internista a rehabilitační lékař. Deset let vedl rehabilitační oddělení Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Působil v Centru komplexní péče v Dobřichovicích. Od roku 2015 provozuje v Praze kliniku Hnízdo zdraví, která poskytuje psychosomatické konzultace, psychoterapii a fyzioterapii. Napsal řadu knih. V roce 2015 mu spolek skeptiků Sisyfos udělil Zlatý Bludný balvan za diskreditaci psychosomatické medicíny v očích odborné i laické veřejnosti. Od jeho výroků se v roce 2015 veřejně distancoval výbor Společnosti psychosomatické medicíny ČLS JEP, která sdružuje víc než 200 odborníků. |
O dokumentu České televize, který mapuje praktiky pražského centra Aktip, čtěte zde >>>
