Trefili díru na trhu, aniž o to usilovali. Zaplnit ji totiž potřebovali hlavně sami pro sebe: chtěli si vyrobit elektronické nástroje, na které budou sami hrát a za které by nemuseli vydat desetitisíce. Václav Peloušek a Ondřej Merta se v pravý čas ocitli u vzniku fenoménu elektronické hudby jako hobby. Jejich brněnská firma Bastl Instruments nyní prodává po celém světě ročně několik tisíc unikátních elektronických hudebních nástrojů a vytrvale roste. „To, co děláme, se dá vyjádřit slovem ,niche‘, velmi úzký výřez trhu s velmi specializovanými produkty. Naše výrobky nejsou určené pro mnoho lidí, v každém městě je jich jen pár, ale po celém světě se to nasčítá,“ říká spolumajitel a hlavní vývojář firmy Václav Peloušek.
Kdy jste zjistili, že jste firma?
To bylo někdy koncem roku 2011. Na jaře jsme začali organizovat workshopy na školách i jinde a na nich stavět malé syntezátory. Tehdy pod značkou Standuino. Tím my myslím sebe a Ondřeje Mertu. Natočili jsme pár videí a dali je na internet. Pak se nám začali lidé ozývat, že by chtěli ten výrobek taky, ale nestihnou workshop. Takže bylo asi jen otázkou času, než otevřeme nějaký e-shop.
Udělali jsme jednoduchou bránu a začaly chodit objednávky. A pak nám napsal PayPal, ať pošleme firemní údaje. PayPal má určitý limit, po jeho překročení musíte dokázat, že máte firmu. Do té doby jsme to brali jako umělecký edukační projekt a vůbec jsme nad tím jako nad podnikáním nepřemýšleli.
Jak se vaše podnikání dál rozjíždělo?
Někdy na přelomu roku 2011 a 2012 se nám ozval i první obchod, nebo spíše distributor z Japonska, že by chtěl prodávat naše věci právě v Japonsku. Udělal objednávku asi na dvacet nebo třicet nástrojů, což pro nás bylo zpočátku absolutně nereálné množství. Ale nakonec jsme to zvládli. A pak už za námi chodili kamarádi, jestli nechceme s něčím pomoct, a firma začala organicky růst. Nikdy jsme nedělali nějaký nábor.
My jsme se s Ondrou potkali na umělecké škole, takže nás primárně zajímalo dělat hudbu a chtěli jsme si vyrobit nějaké nástroje, které nás budou zvukově bavit. To, že to budeme prodávat a živit se tím, nás nenapadlo.
A kam došla firma Bastl Instruments od té doby. Kolik nástrojů dnes prodáváte?
Prodáváme na jedné straně modulární syntezátory; ty si zákazníci kupují po jednotlivých modulech. Za poslední rok jsme jich prodali něco přes tři tisíce. Pak děláme desktopové nástroje, které fungují samostatně, to bylo objemově kolem 5,5 tisíce nástrojů. Takže od nás jde osm až devět tisíc produktů za rok. Za tři roky mezi lety 2018 a 2021 to bylo nějakých 15 tisíc desktopů a sedm a půl tisíce modulů. Z toho je 99,5 procenta export. Konkrétně posíláme 60 procent produktů do Spojených států a zbytek jde rovnoměrně do západní Evropy, Kanady, Japonska a do Austrálie.
Jaký je váš obrat?
Za loňský rok to bylo nějakých 27 milionů, letos to bude přes 30 milionů.
Zmínil jste, že jste s kolegou Ondřejem Mertou studovali uměleckou školu. Nic, kde byste se cíleně učili pracovat s elektronikou. Jak jste vlastně začali vyvíjet a vynalézat hudební syntezátory?
V tu dobu se v kreativních oborech a v kutilském světě rozběhla platforma Arduino, což byl jednoduchý způsob, jak mohou lidé, kteří nemají technické vzdělání, pracovat s elektronikou. A spustila se vlna open source hardwaru, kdy bylo možné s relativně minimální technickou znalostí vytvářet elektronické obvody, dělat funkční věci, například naprogramovat digitální čip. My jsme takhle organicky fungovali a všechno se učili za pochodu, hlavně z internetu. Tím se dostáváme k tomu, proč si říkáme Bastl Instruments.
Protože jsme zjistili, že ne všechno je na internetu, ale že je možné zeptat se bastlířů, tedy lidí, kteří elektroniku doma kutí a stavějí. Potkali jsme několik zajímavých lidí. Mimo jiné také můj i Ondrův otec stavěli různé anténní předzesilovače, zesilovače, barevné hudby, takové věci, které se bastlily v osmdesátých letech. Takže tady byla generační výměna vědomostí. Když jsme si šli do obchodu koupit součástky a moc jsme nevěděli jaké, byla tam vždycky fronta lidí, kteří byli schopní poradit.
Takže jste se od těchto lidí učili…
Přesně tak. A vlastně jsme chtěli odkázat na bastlířství, což je fenomén, který už nějakým způsobem skomírá. Ale v osmdesátých letech se prodávaly obrovské náklady časopisu Amatérské rádio, spousta lidí v Česku byla schopná si něco takto zbastlit. Myslím si, že to bylo zčásti specifikum celého východního bloku, ale hlavně v Československu to bylo hodně silné.
Bylo tu i pár lidí, kteří stavěli přímo syntezátory. Ve Výzkumném ústavu rozhlasu a televize v Praze udělali několik experimentálních nástrojů a také jeden modulární syntezátor. A za zmínku stojí, že na Moravě u Hodonína působil Jožka Říhák, který v roce 1983 vyvinul jediný sériově vyráběný syntezátor v Československu, velmi unikátní nástroj Unisono 83.
Tento člověk vás také něco naučil?
S Jožkou jsme se párkrát potkali a také s námi sdílel technickou dokumentaci toho, co dělal. Nicméně pokud jde o našeho učitele, spíše bych zmínil Standu Filipa, což je člověk, který působil v českém undergroundu, má stále kapelu Ještě jsme se nedohodli, pro kterou vyráběl různé nástroje. Nějakou shodou okolností učil na naší škole, na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně. Zjistili jsme, že je to jeden z nejzajímavějších lidí, který nás má co naučit. Právě k němu jsme odkazovali v našem projektu Standuino.
Z(a)tracená čísla – Tortura české výplatnice:
Jak jste se propracovali do světa? Jak se o vás vaši dnešní zákazníci dozvěděli?
Musím říci, že v té době kolem roku 2011 a 2012 moc neexistoval trh s levnými syntezátory. Těch věcí bylo naprostné minimum. Společnost Korg dělala pár věcí, ale další nejlevnější syntezátory byly už nad deset tisíc korun. Trh s produkty pod deset tisíc korun neexistoval a my jsme byli u jeho zrodu. Začali jsme naše synťáky prodávat s cenou mezi stem až dvěma sty eur. A ukázalo se, že ta kupní síla v této kategorii je a že i lidé, kteří větší baget mají, si rádi koupí něco kreativního za méně peněz. Na internetu lidé rádi sdíleli, že nějaké takové produkty vůbec existují. I sociální sítě tohle hodně podporovaly. Byla to pro nás dobrá shoda okolností. Nijak jsme neinvestovali do marketingu, jen jsme vždy natočili video o tom, jak ta věc funguje nebo jak na ni hrajeme, a pak už se to šířilo hodně organicky přes internet.
Tím, že se zrodila kategorie levných, menších syntezátorů, často na baterky, zrodila se i kategorie přenosných věcí, na které může člověk hrát někde v parku nebo na dovolené. A vznikl segment elektronické hudby jako hobby. Což do té doby moc neexistovalo, protože vstupní investice do světa elektronické hudby byly před roky 2011 2012 přemrštěné.
Má firma z Čech dobrá východiska k tomu, aby uspěla ve světě?
To, co my děláme, se dá vyjádřit slovem „niche“, což znamená velmi úzký výřez trhu s velmi specializovanými produkty. Naše produkty nejsou určené pro mnoho lidí, v každém městě je takových lidí pár, ale na celém světě se to nasčítá. Tito lidé chodí na specifická fóra a sdílejí informace o tom, co je dobré a co řeší nějaký velmi specializovaný problém. Bez nutnosti nějakého marketingu se to hodně šířilo mezi lidmi organicky.
Takže lze rozjet z Česka podnikání v nějakém úzkém segmentu trhu a oslovit tím celý svět…
Myslím si, že to jde skoro odkudkoli, pokud tomu nebrání například nějaká příkrá cla. A myslím si, že je to vlastně v něčem jednodušší, pokud je člověk sám součástí toho „niche“, pro které vyrábí, a zná dobře potřeby uživatelů a sám je uživatelem. Je to dobrá cesta k produktu. Zároveň tito uživatelé dávají spoustu zpětné vazby, protože jim také záleží na tom, aby byl produkt co nejlepší.
Stále vyrábíte komunitním způsobem? Jak váš výrobek dnes vzniká?
Dnes část výrobních procesů outsorcujeme, nevyrábíme například plošné spoje, ty se vyrábějí buď v Číně, nebo v Blansku. Část osazování součástek si děláme sami, část outsourcujeme. Kompletace nástrojů a testování si děláme sami. Pořád jsme primárně výrobní firma. A s tím, jak jsme se naučili věci více outsourcovat, se poměr převažuje na stranu vývoje.
Takže teď se můžete více věnovat vymýšlení nových produktů…
Máme teď více lidí ve vývoji, než jsme kdy měli. A většina pracovních pozic v naší firmě už je kvalifikovaných, tedy testování, kvalita, kontrola. Když jsme začínali, nikdo z nás ani z našich kamarádů nebyl kvalifikovaný a učili jsme se za pochodu.
Kolik lidí tedy pracuje v Bastl Instruments?
Na full time to je přibližně dvacet lidí plus řada externistů.
Ti jsou, pokud vím, i ze zahraničí…
Ano, co se týká vývoje, tam je nejvíce zahraničních spolupracovníků. Máme testera v Helsinkách, programátora v Drážďanech, jednoho vývojáře máme v Americe ve Vermontu. Já jsem v Praze a dva lidé v Brně.
Zmiňoval jste, že dříve jste žádný marketing nepotřebovali, jak je to teď?
Teď máme jednoho člověka, který pro nás dělá sítě a marketing. Náš marketing vždy spočíval v tvorbě obsahu. Dělali jsme vlastní hudební videa nebo vlastní edukační videa. V době covidové pandemie a lockdownů měli lidé na hraní na synťáky čas, ale nemohli jít nikam do obchodu vyzkoušet si je. S tím hodně vyrostl synťákový YouTube a objevila se spousta youtuberů, kteří ukazují do detailů, jak nástroje fungují. A zároveň nějakým způsoben opadla chuť lidí sdílet věci, ze kterých jsou nadšení, na sociálních sítích. A tyto sítě ani tento typ sdílení nepodporují. Tím pádem se informace dostávají od nás k zákazníkům buď tak, že nás lidé sledují přímo, nebo přes youtubery a content creatory.
Zajímavé je, že i velcí youtubeři z oblasti elektronických nástrojů velmi často video s nějakým vaším produktem natočili. Například i Anrew Huang, který má přes dva miliony sledujících. Jak se tohle podařilo?
Právě jemu jsme ani žádnou naši věc neposílali, vůbec jsme spolu nemluvili. Zkrátka se mu to líbilo a udělal o tom video. A to se stále stává. Dnes už se s Andrewem Huangem známe a potkali jsme se.
Asi v roce 2014 jsme poprvé jeli na veletrh Musikmesse do Frankfurtu nad Mohanem, což byl úplně začátek synťákového youtube. Tam jsme se potkali s youtuberem True Cuckoo a s dalšími, následující rok s berlínským umělcem Heinbachem. Tyhle tvůrce hodně zajímá i proces tvorby nástrojů, takže třeba Cuckoo k nám přijel na týden do Brna a natočil o nás celý dokument. Myslím, že jde o hodně unikátní ekosystém, protože my jsme fanoušci těchto lidí a oni jsou zase fanoušci naši. A je to hodně upřímné. Má to hodně komunitní charakter. Nejen vztahy mezi výrobci a tvůrci, ale i mezi výrobci navzájem. Je běžné, že sdílíme zkušenosti. Třeba kde se dají sehnat komponenty.
Zasáhla vás čipová krize?
Zasáhla. Část čipů, které používáme, buď nebyla dostupná, nebo byla jejich cena mnohonásobná. Proto jsme museli překopat release plán a některé věci dočasně nevyrábět. Ale překonali jsme to tím, že naše produkty nestojí na jedné fixní hardwarové architektuře. Používáme jak 32bitové čipy, které primárně nebyly k dostání, tak i osmibitové mikročipy, které relativně dostupné byly. A část produktů je čistě analogových, u nichž takové problémy nebyly. Soustředili jsme se na ty věci, které jsme byli schopni dodávat.
Problém nastal u plošných spojů, které často používáme i jako konstrukční prvek. Obzvláště v prvním lockdownu, kdy se uzavřela Čína a byl tam nedostatek kvalifikované pracovní síly, vznikala naprosto nepředvídatelná zdržení a úplně poklesla kvalita. To nás donutilo vrátit se k jedné firmě z Blanska a začali jsme část věcí vyrábět lokálně. Ale jsme za to hrozně rádi.
Je tento návrat části výroby do Česka dražší?
Je to dražší, ale když si člověk připočte faktor nepředvídatelnosti i toho, že tam byla vysoká odpadovost, spoustu věcí, které nám přišly z Číny, jsme ani nemohli použít, což nám vadilo i z hlediska ekologie, tak se nám ten přesun vyplatí.
Vraťme se trochu na začátek. Jak vysvětlujete lidem, kteří nemají o elektronické muzice velké povědomí, co to vlastně vyrábíte?
Vyrábíme dvě kategorie produktů. Jedna jsou moduly pro modulární syntezátory. Ty si zákazník kupuje jednotlivě a sestavuje si z nich vlastní modulární syntezátor. Každý modul má svou vlastní funkci, jsou to zdroje zvuku, upravovače zvuku, pak jsou to různé sekvencery, kterými se vytvářejí melodie a rytmy a tak dále. Je hodně na uživatelích, jak si vlastní systém nakonfigurují.
Druhé části našich produktů říkáme desktopy, zkrátka nástroje, které nepotřebují modulární syntezátor. Tam bych to rozdělil do dvou kategorií. Děláme jednak přímo syntezátory, tedy nástroje, které samy hrají, člověk s nimi nějak interaguje, je tam i nějaký prvek modularity, že se dají překonfigurovat. A pak děláme typ desktopů, které vyplňují nějakou funkci v hudebním studiu. Máme různé mixážní pulty, které míchají signály, nebo máme MIDI looper, který je schopný vytvářet sekvence MIDI informací.
Pro laika možná není srozumitelné to, jak může věc, která nemá žádné rozhraní jako klávesy nebo struny, být hudebním nástrojem…
Často se tomu hanlivě říká kroucení čudlíčků a ono to tak reálně je. Je to dirigování těch nástrojů. Syntezároty jsou často poloautonomní nástroje, které jsou schopné hudbu dělat pod dohledem a jsou schopné spoustu procesů automatizovat. A člověk, který je ovládá, je spíše v roli dirigenta, který směřuje hudební kompozici probíhající v reálném čase.
Vy sám za produkty Bastl Instruments stojíte jako jejich autor, vynálezce. Které jsou ty vaše produkty?
Jsem hlavní vývojář, mám prsty ve všem. Poslední věcí, kterou jsme vydali, je Softpop, to je semimodulární syntezátor. Ten jsme vytvořili s Peterem Edwardsem, který si říká Casper Electronics, to je náš dlouhodobý spolupracovník. Jde o nástroj, který má velký rozsah, dokáže být velmi experimentální a abstraktní a zároveň velmi melodický, až skoro popově chytlavý. Reflektuje to i hudební žánr hyper pop, který propojuje experimentální elektronickou hudbu s hudbou popovou. Softpop je naše vlajková loď, náš nejviditelnější produkt. Už to není nástroj pro začínající tvůrce, ale pro lidi, kteří si už něčím prošli.
Bastl Instruments a jejich vlajková loď, syntezátor Softpop:
Kam byste chtěli dojít, jak vidíte budoucnost Bastl Instruments?
Když odhlédnu od reality útlumu trhu, tak máme dva primární vektory. Opět modulár a desktop. V oblasti moduláru se soustředíme na to, abychom byli schopní vyrobit kompletní modulární systém jenom z našich modulů, který bude dobře fungovat v hudebním ekosystému roku 2023. To znamená, že bude schopen fungovat spolu s těmi nástroji, které na trhu jsou, a zároveň bude nabízet něco, co ty jiné nástroje nenabízejí. Tento modulární systém nechceme prodávat jen jako nástroj, ale chceme vytvořit obsah, který lidi naučí různé principy syntézy s tímto naším systémem. Chceme, aby ho lidé vnímali i jako learning experience. Budeme se snažit z fyzického produktu udělat výukovou věc a to by měl být primární důvod, proč si to lidé pořizují.
Kolik modulů ten systém bude mít?
Přibližně deset různých modulů, už se blížíme k tomu, že polovinu z nich již vydáváme a druhá polovina je v hodně pokročilém stadiu vývoje. Během roku 2023 by se nám to mohlo podařit vydat po modulech a později i jako kompletní systém.
A ten druhý vektor vaší produkce?
To jsou zmíněné desktopy. Chceme vytvářet nástroje, které budou jednoduše uchopitelné i pro začátečníky, velmi intuitivní, ale zároveň takové, aby s nimi mohli lidé vyrůst do pokročilejších uživatelů. A teď vyvíjíme jeden nástroj, u kterého doufáme, že se nám ho podaří naškálovat i do verze pro děti. Což je segment trhu, na který jsme se dosud nedostali, ale spousta lidí u nás ve firmě je ve věku, kdy jsou děti okolo. A víme, že hraček, které nevydávají otřesné zvuky, je sakra málo.
Chceme mít něco, co rozvíjí hudebnost u dětí a zároveň z toho nezačne rodičům třeštit hlava. Proniknout do tohoto segmentu trhu pro nás bude znamenat ještě více outsourcování, abychom se mohli dostat na cenu, která bude odpovídat této kategorii. Věřím tomu, že v průběhu roku 2023 bude produkt k dispozici.
Lákalo by vás vaše produkty více komercionalizovat, třeba tím, že byste díky investici zvnějšku více rozšířili a zlevnili výrobu?
Asi by nás lákalo si to vyzkoušet. Ale protože jsme hlavně výrobní firma, je náš primární problém cash flow. Musíme mít spoustu prostředků v materiálech. A čím více outsourcujete, tím je to dražší, potřebujete více peněz v cash flow. Když chcete vyrábět opravdu levně a outsourcovat co nejvíce, musíte mít opravdu hodně peněz v oběhu. Kdyby do nás někdo chtěl investovat, abychom se v tomto zlepšili, tak bychom byli rádi.
Jak se vyrovnáváte se současnou ekonomickou situací? Poklesly vaše prodeje?
Ochladnutí trhu bylo znatelné, to nám prodejci našich věcí různě po světě potvrzují. Asi hraje roli nejistota, kolik budou stát energie, a lidé vidí vysoká čísla inflace. Ale zároveň jsme měli dobrou zkušenost ze slevových akcí, které jsme teď v období Vánoc nabídli. Vlastně jsme měli relativně dobrý rok, ale uvidíme, co bude dál. Snažíme se na to připravit.
Václav Peloušek (34)
Absolvoval bakalářské studium na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně a magisterský stupeň na uměleckoprůmyslové škole ve Vídni. Rok studoval kompozici na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Je spoluzakladatelem, spoluvlastníkem a hlavním vývojářem firmy Bastl Instruments. Aktivně se věnuje hudební tvorbě pod pseudonymem Toyota Vangelis, v lednu 2023 se chystá vydat album.
