Dominik Hádl je exportním zbožím, na který by mělo být Česko pyšné. Ve třetí třídě postavil svůj první počítač. Když byl plnoletý, naprogramoval aplikaci Pyro!, po níž skočil Facebook Marka Zuckerberga. Dnes je ve vedení nadnárodní IT firmy Monstarlab, kde zodpovídá za bezpečnost nejen v Evropě, ale i v pobočkách v jihovýchodní Asii a Severní i Jižní Americe. Jeho pražský tým mimo jiné postavil na Blízkém východě platformu pro rozvoz jídla Careem Now, kterou následně koupil za tři miliardy dolarů Uber. „Teď děláme ještě na něčem větším,“ říká sedmadvacetiletý Dominik Hádl.
Jak přišel nápad na aplikaci Pyro!, po které skočili vývojáři Facebooku?
Tenkrát mi bylo osmnáct nebo devatenáct. A šlo vlastně o klukovinu. Bavilo mě hrát si s photoshopem, upravovat videa a fotky. V té době už jsem vyvíjel mobilní aplikace a hry a napadlo mě udělat takovou zábavní aplikaci, kde člověk může v reálném čase nahrávat fotky a přidávat na ně efekty. V tomhle případě to byly výbuchy a ohně. Dneska takové věci umí každá druhá aplikace, ale tehdy moc takových nebylo. Můj cíl byl tehdy pobavit kamarády, možná trochu někoho vystrašit. Nic víc.
Pak ale společnost Facebook otevřela svou platformu Messenger pro třetí strany a vaše Pyro! si vybrala jako aplikaci, která by mohla zlepšit její obsah. Jenže vy jste prý tu jejich nabídku přehlédl. Je to tak?
Asi po dvou měsících, co bylo Pyro! k dispozici na AppStoru, mi přišel email od Facebooku. Nepřišlo mi pravděpodobné, že mi od nich někdo opravdu píše, tak jsem ho smazal a hodil do spamu. Ale po pár dnech, kdy jsem na tu zprávu pořád myslel, jsem si řekl, že na ni zkusím odpovědět, vždyť co se může stát. Maximálně bude někdo vyzvídat informace. Jenže se ukázalo, že mi opravdu píší z Facebooku. Byl to člověk, který řídil vztahy s ostatními partnery firmy. Původně mi nechtěl nic říct, bylo kolem toho hodně tajemství. Musel jsem podepsat mlčenlivost a až poté jsem se dozvěděl, že připravují novou platformu pro Messenger, která bude integrovaná s aplikacemi všech typů od gifů až právě po věci pro fotky a videa, aby se obohatily konverzace, které na Messengeru probíhají.
Co následovalo pak, když si vás vybrali?
Byli jsme jednou z dvaceti aplikací z celého světa. Pro nás to byl velký úspěch. Následovalo ale několik velmi těžkých týdnů, protože všechno šlo na hraně časových možností. Měli jsme tři nebo čtyři týdny do spuštění a zhruba do týdne jsme měli dodat upravenou verzi aplikace s připraveným propojením na messenger. Trávili jsme na tom noci i víkendy, byla to taková americká pracovní kultura, ale zvládli jsme to. Pak následovala konference F8 v San Franciscu, kde oficiálně platformu i aplikace představili.
Ale ani to nešlo lehce, že?
Ještě v den konference, tuším asi tři hodiny před začátkem, mi přišla po Messegeru od týmu Facebooku zpráva, že musíme opravit závažnou chybu a vydat okamžitě novou verzi. Takže jsem jel z konference zpátky na hotel, tam jsem na to sedl a dal dohromady. Pak jsem zase jel na tu konferenci.
A tam Mark Zuckerberg vedle dalších představil i vaše Pyro! Jaké to bylo?
Když moje aplikace byla na plátně před plnou halou lidí, ani jsem tomu nechtěl věřit. Příjemný pocit.
To už jste měl firmu Dynamic Dust?
Ano. Společnost jsem založil se svým otcem. Soustředili jsme se zejména na vývoj her a zábavních aplikací na mobilní telefony. Formálně ta firma ještě existuje, ale aktivního se tam už nic neděje.
A Pyro! nebo nějaký jeho nástupce ještě běží?
Už nefunguje. Jak to u podobných aplikací bývá, vyžadují trvalou péči. Nehledě na to, že konkurence je obrovská a posunuly se i technologie. Důležité je také říct, že jsme původně měli způsoby, jak na téhle aplikaci postavit nějaký byznys, ale jednou z podmínek Facebooku bylo jakoukoliv monetizaci odstranit. A to znamenalo sponzorovat aplikaci z našich vlastních peněz, což nebylo dlouhodobě udržitelné. To byl také důvod, proč jsme zhruba po čtyřech letech fungování aplikace nechali zase prostor dalším.
Domlouvali jste se ještě s Facebookem na nějaké další práci a pomohlo vám to případně jako reference?
Tehdy to byla jednorázová věc, s Facebookem jsme dál nepokračovali. Ale reference to byla skvělá. Ne každý měl zkušenost z procesů v takové firmě, jakou Facebook je. Kdykoliv, když jsme se pak s nějakým dalším zákazníkem bavili, vždycky to vyvolalo alespoň zájem o další diskusi.
Jak pak vedla vaše cesta do Monstarlabu?
Po zkušenosti s Facebookem jsem si řekl, že je na čase zkusit vycestovat a pochopit, jak se věci dělají jinde. Volba vyšla na Dánsko. Vzal jsem si batoh, objednal Airbnb na dva týdny, odjel a bez přesného plánu čekal, co se stane. Za dva týdny jsem dostal práci v téhle firmě, tehdy ještě pod jejím původním názvem. Pomohla mi při výběrku právě ta práce pro Facebook. Začínal jsem jako vývojář, no a po sedmi letech mě vidíte tady.
Jaké to bylo pracovat v Kodani?
Bylo nás tam asi pětatřicet, šlo o relativně malý tým. Za dva roky jsem šel ale do londýnské pobočky, abych zkusil zase něco jiného, a pak jsem se přestěhoval sem a otevřel českou pobočku.
V desítkách dalších poboček napříč Evropou, jihovýchodní Asií a severní Amerikou máte na starosti bezpečnost a integraci aplikací. Co to znamená?
Ještě mám na starosti dodávky hardwaru, softwaru a dalších komponentů, s tím to zabezpečení přímo souvisí. Ta šíře je poměrně veliká. Od fyzické bezpečnosti typu přístupových karet až po zabezpečení komunikace serverů. Jde o to, aby bylo zamezeno úniku dat, aby během vývoje běželo vše, jak má, aby lidé nedělali bezpečnostní chyby. Je to také navázané na regulatoriku typu GDPR nebo standardy typu ISO certifikací.
Jak tady z Prahy zabezpečíte vývoj aplikací v jihovýchodní Asii?
To byla jedna z výzev poslední doby, kdy bylo omezené cestování. Potřebuji často vidět tu situaci vlastníma očima, což nebylo vždy možné. Asie má spoustu cestovatelských omezení ještě teď. Třeba i když jsme dnes už japonská firma, nebyl jsem tam pracovně ještě ani jednou. Ale mám tam své týmy, snažím se to řešit jejich prostřednictvím. Teď, když se situace lepší, už mám naplánované cesty do Dubaje, New Yorku, do Kolumbie.
V Praze jste udělali zajímavou věc, myslím tím aplikaci na rozvoz jídla Careem Now, kterou následně za tři miliardy dolarů koupil Uber. Vy jste ji dělali přímo pro něj?
Pracovali jsme pro společnost Careem, poskytovatele přepravních služeb na Blízkém východě. Už asi věděli, že chystá něco s Uberem, tak chtěli podpořit své portfolio služeb o dovážku jídla. Setkali jsme se s nimi v Dubaji a vymysleli strategický plán, jak práci, co by jinak trvala dva roky, stlačit do tří měsíců. A během těch tří měsíců se ta platforma opravdu dostala ven. Dělali jsme to v poměrně malém týmu asi dvaceti lidí, většina z nich byla z pražské pobočky. Asi za dva měsíce po odevzdání Uber opravdu akvíroval Careem za tři miliardy dolarů. Určitě tomu naše práce pomohla. Jen za první týden ta aplikace nasbírala osm tisíc objednávek a stoupalo to.
Děláte dnes se svými lidmi něco podobně zajímavého?
Za rok na to velmi rád odpovím konkrétně. Teď můžu potvrdit jen to, že na něčem velkém pracujeme a je to ještě zajímavější než Careem Now. Náš cíl je posílit v oblasti poradenství, vývoje a celkové dodávky softwaru. Většinou za námi přijdou firmy s nějakým ambiciózním cílem a my ho pak chceme splnit nejen programátorsky, ale i přidanými službami. V případě Careem jsme vystavěli a proškolili jejich interní tým, který to pak celé převzal a byl schopen s tím systémem do budoucna pracovat.
V dnešní době spousta lidí přemýšlí nad tím, jak se jistit proti vysoké inflaci. Vy jste příznivec investic do krypta. Je to pro vás spíše hra, nebo právě způsob, jak se vyrovnat s podobnými výkyvy?
Krypto je teď pro všechny trochu hrou. Samozřejmě stále slyšíte příběhy těch úspěšných, co rychle zbohatli, ale v reálu to není všechno tak růžové. Tím, že je to tak nové a neprozkoumané, chybí systémy a pravidla, je to spíše hra. Alespoň já to tak převážně vnímám. Vidina výdělku je zajímavá, ale raději to nepředpokládám a spíše tou investicí zkoumám nové projekty v téhle oblasti. Hledám, jestli něco, čeho budu součástí, může mít za pár let potenciál.
Míříte tím k možnostem, co nabízí blockchain?
Ta technologie je zajímavá a její využití mimo kryptoměny a dnes už i NFT, je podle mě zajímavé. Blockchain se dá aplikovat i ve farmacii nebo v logistice. V obchodě dnes musíte prokazovat, odkud pochází dané výrobky či materiály a tohle jsou přesně příklady, kdy se dá otisk předmětu digitalizovat a sledovat, kam došel. Ne, že někdo zfalšoval dokument o původu, což už nikdo neověří. V Estonsku blockchain zase používají při volbách. To je také skvělé. Hlasy, co voliči odevzdají, jsou ověřené, ale přitom neidentifikovatelné.
Jaký je váš pohled byznysmena a šéfa mezinárodních týmů vývojářů na digitalizaci Česka?
To je jeden z aspektů, který je pro mě důležitý jak osobně, tak z hlediska byznysu. Digitalizace je nutná. Konkrétně nás je tady v pobočce asi šedesát z osmadvaceti různých států. Zajišťovali jsme víza, dopravu z celého světa. Celá komunikace s úřady kolem toho je extrémně analogová. Ve většině případů ani datové schránky nestačí. Tím je to pro nás finančně i časově nákladná záležitost. Dám příklad: Když člověk podá třeba žádost o vízum na zahraniční ambasádě, tak ta putuje poštou v obálce na ministerstvo sem do Česka. To je přesně situace, která by se mohla vyřešit jinak. A nestalo by se třeba, že se žádost po cestě ztratí, jako se to událo v našem případě.
Abych si ale jen nestěžoval, spousta věcí se zlepšila, a to i díky projektu Česko Digital, kdy se nadšenci ve volném čase snaží pomáhat digitalizovat státní správu. I ministerstva se snaží. Podání daňového přiznání se třeba díky novému formuláři zlepšilo. V tomhle směru vítám, že máme místopředsedu vládu pro digitalizaci. Nám jako byznysu by to mohlo ušetřit spoustu práce a peněz.
Dominik Hádl (27)
Podnikat začal už jako teenager, s otcem pracoval v rodinné firmě Dynamic Dust.
Stál u vývoje aplikace Pyro!, kterou začlenil Messenger do své platformy.
Studoval Karlovy Univerzitu a Pražskou konzervatoř.
V Monstarlabu pracuje více než šest let, odpovídá za bezpečnost při vývoji na několika kontinentech.
