Pražská burza má na víc, než se zdá, říká spolumajitel Wood & Company

Spolumajitel Wood & Company Jan Sýkora

Spolumajitel Wood & Company Jan Sýkora Zdroj: Michael Tomeš, E15

Spolumajitel Wood & Company Jan Sýkora
Spolumajitel Wood & Company Jan Sýkora
Spolumajitel Wood & Company Jan Sýkora
Spolumajitel Wood & Company Jan Sýkora
5
Fotogalerie

Když se na podzim podařilo na trhu Start pražské burzy úspěšně upsat akcie lékárenského e-shopu Pilulka.cz, v investiční skupině Wood & Company se slavilo. Firma, která emisi organizovala a zároveň je akcionářem Pilulky, má s internetovým obchodem mnohem větší plány. „Pilulka se určitě dostane na hlavní burzovní trh,“ říká spolumajitel Wood & Company Jan Sýkora.

V Česku sídlící developerská skupina CTP nedávno oznámila vstup na burzu v Amsterdamu. Jak to jako velký obchodník z pražského parketu vnímáte?

CTP je krásný příklad firmy, která byla vybudována od nuly a stala se významným mezinárodním hráčem. Zakladatel Remon Vos a jeho tým udělali neskutečný kus práce. Klobouk dolů.

Dobře, ale faktem je, že zmíněný developer nešel na trh do Prahy, nýbrž do Nizozemska.

Na pražské burze by transakce za pár miliard eur šla klidně udělat. Když jsme pracovali na bance Moneta, tak se ukázalo, že umístit pár miliard eur na českém trhu bez problémů lze. Je tu řada firem, které možná časem budou uvažovat o IPO nebo o tom uvažují. Ale někteří majitelé ve svých ambiciózních představách hned vidí svou společnost jako součást indexu Nasdaq nebo v Londýně či v Amsterdamu. Mají pocit, že Praha je na ně příliš malá. Ale myslím si, že šance tady je. Je tu hlavně spousta kapitálu.

Takže pražská burza by zvládla i emisi typu CTP, která aspiruje na velikost až kolem jedné miliardy eur?

To by už pro Prahu samozřejmě mohla být výzva. Současně je ale na zvážení, jestli chcete být malou rybou ve velkém rybníce, nebo velkou rybou v menším rybníce. Když budu s několika miliardami eur v Londýně nebo v Amsterdamu, tak tam budu totální čučka, zatímco v Praze bych byl jednou z hlavních firem. Z hlediska viditelnosti, zařazení do indexu a podobně by to dávalo smysl. Celé je to podle mě hlavně o PR pražské burzy.

Kapacity trhu jsou výrazně větší, než si řada aktérů myslí. Na konci dne je ale jedno, kde jste. Když máte dobrý příběh, tak si vás investoři najdou všude. Jako největšímu uživateli pražské burzy mi nicméně přijde škoda, že vnímání zdejšího trhu je takové, jaké je. Ale s tím se dá pracovat. Horší by bylo, kdyby si lidé mysleli, jak je to skvělé, a realita by byla jinde.

Proč ale třeba burzovní trh Start určený pro rozvíjející se firmy dlouho nenaplňoval očekávání?

Všichni jsme si říkali, že trh Start na pražské burze nebude mít potenciál. Ukázalo se však, že představy byly výrazně horší než realita. Historický problém Startu nebyl, že by tento trh byl sám o sobě špatný nebo že tu není kapitál, ale že tam šly firmy, které na to neměly nebo nebyly připravené tak, jak měly být, případně transakce nebyly připravené, jak mají být. Na hlavním pražském trhu je to něco podobného.

Právě na Startu se loni podařilo upsat akcie lékárenského e-shopu Pilulka.cz. Je to dané tím, že tento segment teď rychle roste, nebo se situace na českém akciovém trhu začíná obracet k lepšímu?

Za posledních deset patnáct let tu vzniklo ohromné množství kapitálu, který hledá umístění. Druhá věc, která nahrává kapitálovým trhům, je, že Evropu čeká „japonská dvacetiletka“. To znamená, že je před námi dlouhé období s nízkými úrokovými sazbami. Lidé tedy budou hledat další investiční příležitosti. Historicky když jsem měl peníze v bance na termínovaném účtu, tak jsem byl nad nulou. Dnes jsem na nule nebo pod nulou. Majetek je odpovědnost a i drobní investoři čím dál více přemýšlejí, co s tím. To je strana poptávky.

Na straně nabídky měla Pilulka štěstí, že si mohla zaškrtnout všechny tři klíčové čtverečky. Je to technologická firma, je to e-commerce a poskytuje službu v oblasti zdraví, což je zvláště v současné době významná věc. Z tohoto pohledu vstup Pilulky na burzu vyšel velice dobře.

Nakolik je pro investory důležitý příběh firmy?

Svět se mění a spousta lidí říká, že si nechce kupovat předražené akcie, o nichž nic neví. Ale idea, že jako zákazník můžu participovat na úspěchu firmy, která mi dává službu a přidanou hodnotu, a že kromě zákazníka tam můžu fungovat i jako investor, funguje stále. To je úžasné přestupování mezi různými komunitami. Každý investor dá peníze raději do příběhu, jemuž je blíž. Nakupovat potom chodíte vlastně k sobě domů, kruh se uzavírá. Předpokladem ale je, že musíte mít velice dobrou službu. Těším se, že podobných případů, jako je Pilulka, uvidíme více. 

Dostane se časem Pilulka i na hlavní trh?

Určitě ano. Start má fungovat jako trampolína pro hlavní trh. U ostatních firem, které na Startu jsou, mi přišlo, že to pro ně často není start, ale spíše cíl. Pilulka však sama avizovala, že loni na hlavní trh ještě nebyla připravena. Aby to dávalo smysl, potřebujete si jít na hlavní trh pro 30 až 50 milionů eur. Chcete, aby tržní kapitalizace firmy byla nejméně 150 až 200 milionů eur.

Pilulka na to ještě nebyla připravena a sama řekla, že si ještě musí udělat domácí úkoly typu regulatoriky, což je ovšem jen otázka času. Pak ale ještě musíte mít příběh. Říct, že si jdete na hlavní trh pro 30 až 50 milionů eur, a investorům kredibilně vysvětlit, na co kapitál použijete. Je to akvizice? Nebo akcelerace regionálního růstu?

Sama vaše skupina má v Pilulce podíl. Budete na jeho velikosti něco měnit?

Jsme velmi spokojený akcionář. Naší ambicí je vidět Pilulku na hlavním trhu. V tuto chvíli rozhodně neuvažujeme o prodeji. Máme radost, že i naši klienti zvyšují v Pilulce pozice a líbí se jim její příběh. Pilulka má šanci stát se platformou pro zdravý životní styl.

Když si teoreticky představím, že mi na účtu leží přebytečný milion korun, kam byste mi doporučil investovat, aby se uchovala nebo ideálně ještě zvýšila hodnota těchto peněz?

Nejen v této době bych doporučoval každému především diverzifikovat, ujasnit si časový horizont a zvážil bych i míru rizika. Pro střednědobý horizont mohou být zajímavým složením portfolia z 50 procent akcie, 30 procent kvalitní korporátní dluhopisy nebo realitní fondy, deset procent zlato. Dalších deset procent bych vložil pro zpestření do kryptoměn.

Zajímavé jsou i ETF instrumenty, a pokud hledáte nějakou smysluplnou a pohodlnou variantu, můžete vyzkoušet robo-advisory platformy, které distribuují vložené peníze do vhodných instrumentů. Na tohle je skvělá právě naše platforma Portu. Odvážnější se mohou místo zlata podívat na zajímavé ventures nebo start-upy.

A velmi rád pak vždy investuji do zajímavých projektů, které realizuje někdo, komu důvěřuji, nebo do takových, kde mě projekt nebo jeho produkt baví. Jsou to trochu investice pro radost, s vysokým rizikem, ale pokud to vyjde, mohou přinést hezké zhodnocení.

Zmínil jste, že nás čeká „japonská víceletka“, kdy od ekonomiky nelze čekat zázraky. Co to bude znamenat pro kapitál a jeho zhodnocování?

Možná se ještě ukáže, že se naprosto mýlím. Ale už před covidem jsem říkal, že populace v Evropě stárne, a pokud se nezmění politické zadání a politická vůle pouštět do Evropy více mladých talentovaných lidí odkudkoliv, tak to dopadne i na ekonomiku. Také uvidíme, co bude se spotřebou. Stárnoucí populace sice bude konzumovat více medicínských a lékárenských služeb, ale asi bude kupovat méně aut a spotřebního zboží. Další věcí je, že jak jsme stále v posledním roce zavření doma, tak jsme zjistili, jak málo toho potřebujeme. Takže to může být další faktor ovlivňující poptávkovou stranu.

A na straně nabídky?

Klíčové bude zacílení úrokových sazeb. Kdyby Evropská centrální banka začala sazby zvyšovat, tak budeme mít problém, protože nám začnou bankrotovat státy typu Itálie, Španělska, Francie či Řecka. Financování těchto států, a v době bobtnání dluhů po covidu to platí zvláště, funguje, když jsou sazby nula, nebo dokonce v záporu. Jakmile budou sazby tři až pět procent, tak to nevydrží. Z toho důvodu očekávám, že sazby mohou být dlouhodobě relativně nízko.

Nehrozí ale inflace?

Člověk může mít krátkodobě pocit, že když se tisknou další a další peníze a jsou nízké sazby, tak by inflace měla letět nahoru. Spíš si ale myslím, že tu budou inflační bublinky v segmentech, které budou všichni chtít. Příkladem jsou nyní chalupy na horách. Úprk z měst do přírody ostatně vidíme po celé Evropě. Přehřátí můžeme pozorovat také u některých akcií nebo dluhopisů. Z druhé strany je klíčovým trendem digitalizace a dematerializace všeho možného. A to bude ten hlavní faktor, který podrží inflaci dole.

V jakém smyslu má digitalizace vliv na inflaci?

Kdybychom se například rozhodli, že budoucnost patří už jen elektrickým automobilům, a z auta se navíc stala služba, kdy vůz nemusíte nutně vlastnit, tak jich najednou bude potřeba o 80 procent méně. Co pak uděláte s celým sektorem, který pojede jen na 20 procent původního výkonu? Uvolnilo by se ohromné množství výrobních a lidských kapacit. To všechno by vytvořilo silný deflační tlak. Dalším příkladem je státní správa, kde by díky digitalizaci šlo dělat řadu věcí mnohem efektivněji.

Nebo si vezměte i náš rozhovor. Rád bych vás sice viděl osobně a nabídl vám čaj, ale musel bych jít buď já za vámi, nebo vy za mnou do našich kanceláří a kromě hodiny na naší schůzce byste další hodinu vyplýtval neproduktivně na dopravu. Takto uděláme videorozhovor na dálku a hned můžete jít na další. Najednou jste získal další hodinu času.

Takže deflační tlaky převáží?

Myslím že ano. Na druhou stranu jsem opatrný. Proto mám rád investice do nemovitostí. Tam si kupujete určitý výnos, který daná budova vytváří. Velká výhoda nemovitostí je také v tom, že ve všech kontraktech máte inflační doložky. To znamená, že když máte dobré nájemníky, kteří tam budou spokojeně bydlet, tak v případě, že inflace vystřelí nahoru, oni budou víc vydělávat, ale současně budete proti inflaci pokrytý i vy jako majitel nemovitosti. Inflační doložky v nájemních smlouvách jsou ohromná výhoda.

Podstatné ale je, aby nájemci vydrželi. 

Ano, potřebujete mít nájemníky, kteří v těch nájmech vydrží. Tomu však pomáhají i nové technologie. Díky nim jsme byli schopni i během lockdownu fungovat. Představte si, že by taková epidemie přišla v době, kdy jsme neměli teamsy či zoomy a chybělo digitální připojení. Stát by zkolaboval. Firmy musely najít způsob, jak fungovat v nových podmínkách, a je zázrak, že to dokázaly. Míra kreativity, kterou jsme viděli, si zaslouží poklonu. Doufám že i poté, co epidemie odejde, nám tady tato akcelerovaná kreativita zůstane. Už nyní v kancelářích nebo ve skladech vidíte, že se svět nezastavil. Dochází k různým narovnáním a uspořádáním, nějaké věci se změní, ale trh funguje dál. 

Řada firem ale své kanceláře zmenšuje. Fond z vaší skupiny má navíc v portfoliu i obchodní centra. To pro vás nepředstavuje riziko?

Všichni teď sice pracují z domu, ale zároveň se spousta lidí těší zpátky do kanceláře. Home office částečně funguje, na nějaké věci je výborný, na jiné věci je to však katastrofa. Home office je fajn, když řešíte operativní věci nebo si potřebujete něco načíst. Absolutně to však nefunguje, když chcete dělat něco kreativního, něco budovat, navazovat vztahy. Proto se domnívám, že do budoucna tu bude fungovat hybridní model. Lidé budou mít šanci dělat den až dva v týdnu z domova a zbytek budou v kanceláři.

Udělá to něco s kancelářským byznysem?

Kancelář se bude trošičku měnit. Bude tam větší míra flexibility. Jako nájemník kanceláře máte většinou dlouhodobou smlouvu. Ze smlouvy na tři až pět let se velmi těžko uniká. To byste musel zbankrotovat. Renegociace o rozsahu kontraktu se proto dějí až při obnovování nájmu. Navíc ze zhruba 200 nájemníků, které máme, je minimum z těch nejpostiženějších sektorů typu hotelů nebo turistiky.

Naší výhodou rovněž je, že u kanceláří jsme se nezaměřili na nejdražší trofejní nemovitosti, ale šli jsme po výnosu. Od začátku jsme fondy strukturovali tak, aby dělaly osm až deset procent čistého výnosu. Nemovitostem za tři procenta v Pařížské jsme se vyhýbali. Máme rádi nemovitosti, které přinášejí jistý nájem. Ke všemu nájemce, který platí za metr čtvereční měsíčně deset eur, je pod zcela jiným tlakem než ten, který v luxusní budově platí pětadvacet eur.

Dobře, ale co zmíněné retailové nemovitosti?

V portfoliu máme Galerii Harfa a Centrum Krakov. Samozřejmě je smutné vidět, jak se s každou uzavírkou centra vyprazdňují. Přitom nikdo neukázal přesvědčivá data, že v obchodech a centrech se zodpovědným přístupem dochází k šíření nákazy. Bylo to spíše politické rozhodnutí. Uvidíme, co se stane, jak se budou centra postupně otevírat.

Měli jsme i trochu štěstí, že obě námi spravovaná centra nemají destinační charakter, tedy že nejsou cílem turistů, a tak se nás celá situace příliš nedotkla. I během lockdownu byla návštěvnost Harfy v porovnání s rokem 2019 na úrovni 40 až 60 procent, u Krakova to pak bylo ještě více. Dobrou zprávou je, že i nyní je obsazenost center vysoká a jednáme o dalších nájemních smlouvách.

To zní, skoro jako by nákupní centra neměla problémy. 

Covid byl pro řadu majitelů obchodních center i kanceláří akcelerátorem změn. Musejí se přizpůsobit, aby byla relevantní pro budoucího klienta. Centra směřují k posílení komunitních služeb. Budou z nich místa setkávání lidí a zábavy. Využíváme současnou dobu a například do Harfy nyní výrazně investujeme. A to do volnočasových a rodinných nabídek, do pohostinství, míst s gurmánskými zážitky a na přání návštěvníků rozšiřujeme i oblast módy.

Co ale zhodnocení peněz vložených do fondu a hodnota spravovaných nemovitostí? U těchto ukazatelů se krize neprojevuje?

V loňském roce byl fond téměř pět procent v plusu. Samozřejmě to zčásti bylo díky tomu, že stát částečně pomohl obchodům a dalším byznysům, které musely zavřít. Díky státním příspěvkům a kompenzacím nájemci mohli přežít. Máme radost, že jsme dosáhli kladného výsledku. Když krize začala, tak jsme si říkali, že když to bude nula, bude to super. Druhý fond zaměřený na kancelářské budovy dosáhl více než osmiprocentního zhodnocení. O naše budovy se umíme postarat dobře.

Už v prosinci se objevily informace, že jste koupili velké obchodní centrum Aupark v Bratislavě. Zatím jste to ale oficiálně nepotvrdili. Vyskytly se v transakci komplikace například kvůli nejisté situaci?

I kdybychom na nějaké živé transakci dělali, tak před jejím uzavřením nikdy nic nekomentujeme. Ke spekulacím kolem Auparku nemám co říci. Je však fér zdůraznit, že po krizi tu bude spousta zajímavých příležitostí. Ať už retail, hotely, či restaurace. Pro firmy s vizí a přístupem ke kapitálu bude příležitostí celá řada. A my se rádi na příležitosti díváme.

Máte na mysli příležitosti týkající se aktiv prodávaných pod tlakem?

Mohou to být distresové obchody, ale i takové, kdy někdo přijde s novým konceptem. Stačí se podívat na firmy typu Rohlík nebo Pilulka. To jsou společnosti, které objevily příležitost a revolučně změnily něco, co tu už bylo, rostou a ukrajují si z trhu. Nebo případ hotelů. Možná tu už nebude tolik čínských turistů, ale třeba si někdo řekne, že z hotelových pokojů lze udělat příjemné bydlení.

Budete se v této situaci dál věnovat realitám, nebo se raději plně vrhnete na zmíněné nové příležitosti?

Jsme velice oportunističtí. Klíčový je pro nás byznys plán a manažerský tým. Takže se díváme na celou řadu příležitostí, ať už poradenského charakteru, kdy uvádíme firmy na trh, nebo i investorské povahy, kdy investujeme spolu s našimi klienty. Nemovitosti a e-commerce nás určitě zajímají dál. Řadu strategických příležitostí vidíme ve slovenské Chiraně Stará Turá stejně jako ve farmaceutické společnosti Saneca, což je bývalá Zentiva. Hodně nás také zajímá odpadové a cirkulární hospodářství. V neposlední řadě je tu svět venture kapitálových příležitostí v oblasti start-upů, kde jsme také velice aktivní.

Jaké investice plánujete?

V případě kancelářských nemovitostí se díváme na příležitosti v Praze, ale rádi bychom šli též do Varšavy. Snažíme se tam najít vhodné aktivum. Doufám, že se nám tam podaří najít nějaký hezký investorský příběh ještě letos. Obecně nám dává smysl Praha, Bratislava, Varšava jako tři hlavní města středoevropského prostoru.

Změnila se vaše investiční strategie v posledním roce?

Před covidem si asi těžko někdo v rámci due diligence dělal analýzu na chování daného aktiva v pandemické situaci. Dříve nikoho ani ve snu nenapadlo, že by někdo mohl zavřít republiku. Stále ale platí, že se investiční strategie opírá hlavně o kvalitní byznys plán. Ale jak jsem už řekl, je to také o kvalitě týmu a způsobu řízení rizika. Když jdete někam s vlastní hotovostí, víte, co riskujete. Jiný rizikový profil je, když kombinujete vlastní peníze a dluh. Což je případ nemovitostí. 

Jaká je v realitách vaše míra zadlužení?

Vždy jsme se snažili dluh fixovat na dlouhou dobu, aby tam nebylo nějaké překvapení. Ohledně míry zadlužení je lepší být konzervativnější. To nám ostatně zpětně zafungovalo u retailových aktiv, kde máme míru zadlužení kolem 50 procent. I s polouzavřeným obchodním centrem jsme s touto mírou zadlužení zvládli úrok splácet. Kdokoliv se dívá na nějaké financování, tak by si měl ověřit jeho dlouhodobou stabilitu a udělat si zátěžové testy, co se stane, když nastane to a to. 

Co říkáte na financování prostřednictvím dluhopisů? Jaká jsou tam rizika?

Když má firma dobrý projekt, tak dluhopisy můžou být zajímavý zdroj financování. Je ale na emitentovi a investorech, aby si udělali domácí úkol a prověřili si všechny parametry takovéto investice. Je tu řada obligací, kdy byznys plány a projekty stály na hliněných nohou.

V souvislosti s dluhopisy a směnkami se objevily velké kauzy typu Arca Investments a další. Budou mít vliv na ochotu lidí dávat peníze do podobných finančních instrumentů?

Předně doufám, že do Arca Investments a dalších podobných projektů nikdo neinvestoval své celoživotní úspory. To by bylo smutné. Krátkodobě se to možná v určitých segmentech projeví. Současně to ale ukazuje, že si člověk musí udělat domácí úkol, podívat se, do čeho investuje a kdo je za tím. Musí si také udělat fundamentální analýzu, co se stane v určitých situacích, jaká jsou tam aktiva, jakou mají hodnotu. Je to o zodpovědném přístupu k financování a důvěře.          

V řadě případů se ale prodávají dluhopisy přes call centra spřízněných distributorů lidem, kteří mohou jen těžko podobné vyhodnocení investičních rizik zvládnout. 

To je samozřejmě špatně. Jestli někdo někoho obelhal nebo mu prodal produkt, který si ten člověk ani neměl koupit, to je prostě špatně. Zároveň ale, když dnes pracujete s retailovými investory, tak je míra regulace poměrně značná. Když náš člověk nabírá retailového klienta, tak musí udělat investiční dotazník. Navíc je zodpovědností zprostředkovatele, aby věděl, pro koho je jaký typ rizika vhodný. 

Jan Sýkora (49)

Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze. Od roku 1994 působí v investiční skupině Wood & Company, jejímž je spolumajitelem a šéfem představenstva.