Za vysoké ceny energií si firmy do určité míry můžou samy, říká ministr průmyslu Jozef Síkela

Zdroj: ČTK / Hájek Ondřej

Šéf rezortu průmyslu a obchodu Jozef Síkela na začátku května přivezl do Spojených států a Kanady dosud nejpočetnější podnikatelskou delegaci. Na šest desítek zástupců českých firem během podnikatelské mise s Jozefem Síkelou postupně navštívilo Boston, Toronto, Chicago a Seattle, kde ministr nominovaný za STAN mimo jiné přemlouval zástupce Microsoftu, aby oživili plán na vznik datového centra v Praze. Během rozhovoru s e15 na palubě vládního speciálu ale Síkela hovořil i o cenách energií, zestátňování energetické infrastruktury či plánu STAN na zavedení bankovní daně.

Co jste od cesty očekával a co se nakonec povedlo?

To hodnocení má tři části. Co se týče mé agendy, mám velmi dobrý pocit z těch schůzek, které jsem měl a které byly zaměřeny na stávající a budoucí investory v České republice a kde si myslím, že jsme udělali další krok k tomu, aby ty investice nakonec skončily právě v České republice. Zároveň zazněly nové nápady v oblasti umělé inteligence a vytvoření hubu pro umělou inteligenci (AI).

Co konkrétně máte na mysli?

V Seattlu jsme se o tom bavili s Amazon Web Services (AWS). Nabídli jsme jim koncept tohoto hubu a obě strany se shodly, že to je zajímavá myšlenka, o které se chceme bavit dál. Důležité pro mě bylo i jednání s Microsoftem. Myšlenka jejich datového centra v České republice není ukončená a jenom spí z nějakých objektivních důvodů.

Spíš z toho důvodu, že stavební řízení je v Česku příliš zdlouhavé.

Dobře, ale my děláme nějaké legislativní kroky, ať už se to týká strategických projektů, strategické infrastruktury nebo akceleračních zón.

Snažil jste se tedy Microsoft přesvědčit, aby to ještě v Česku nevzdával?

Bavili jsme se konkrétně o tom datovém centru. Bylo důležité, že oni měli před naší schůzkou přípravný mítink na to téma, neřešili jsme sice detaily, ale ten projekt je pozastaven, není zamítnut. Kromě toho jsme diskutovali další možnosti spolupráce. 

Zmínil jste tři dimenze vaší cesty do USA a Kanady. Jaké jsou ty další?

Mám velmi pozitivní ohlasy na cestu a na to, jak to ministerstvo průmyslu a obchodu, ambasády, generální konzuláty a naše agentury CzechTrade a CzehInvest připravily. Ta cesta se připravovala fakt dlouho a byla to nejen největší podnikatelská mise do USA a Kanady, ale možná i jedna z nejintenzivnějších. Všichni si to odpracovali, my i firmy, které s námi jely, nikdo nejel na výlet a za zábavou. A mám také velmi pozitivní ohlasy od Jana Rafaje, prezidenta Svazu průmyslu a dopravy, který byl součástí delegace. Jednak se nastartovala celá řada nových vazeb, ale jsou tam už i konkrétní věci, které se podařilo vyjednat na místě.

Budeme v cestách do Spojených států pokračovat, protože nárůst obchodu se Spojenými státy má velkou dynamiku. Spojené státy jsou naším druhým nejvýznamnějším odbytištěm mimo Evropskou unii po Velké Británii. Jde o nějakých šest miliard dolarů, to znamená vysoko přes 100 miliard korun. A jenom za poslední rok je tam ohromný nárůst skoro o miliardu dolarů. Kanada má zase ohromný potenciál, protože tam rosteme jenom z velmi nízké základny 390 milionů dolarů přímého exportu. Obě tyto země jsou otevřené a podnikatelsky velmi příznivé. Nemělo by to být jen o tom, aby jejich investice šly k nám, ale samozřejmě i vstup našich firem na globální trhy je pro nás důležitý.

Nemyslíte, že výrazný skok v intenzitě obchodu s USA byl způsoben jen jednorázovým nárůstem? Mám na mysli například akvizici Coltu Českou zbrojovkou.

Samozřejmě každá větší transakce vám udělá nějaký jednorázový efekt, ale když pak máte řadu menších transakcí, tak ten růst je možné udržet a podle reakcí, které mám, tak by to opravdu mohlo nastartovat jednak modernizaci české ekonomiky a větší nárůst v nových odvětvích. Zároveň ale i vlastně pomoci najít perspektivní odbytiště za ztracené trhy v rámci celé té změny, která ve světovém obchodě probíhá.

My jsme velmi otevřená ekonomika, jedna z pěti nejvíc otevřených ekonomik, jsme ekonomika založená na zahraničním obchodě. Máme eminentní zájem na růstu zahraničního obchodu, na jeho větší diverzifikaci a na otevírání nových trhů.

Během cesty jste absolvovali schůzky se dvěma významnými investory v Česku. S Thermo Fisher v Bostonu a s onsemi v Chicagu. Jaké jsou výsledky?

Ty schůzky byly celkem čtyři: onsemi, Thermo Fisher, Microsoft a AWS. Jsou to etablovaní investoři v Česku, kteří plánují rozšíření svých aktivit v Evropě a my bychom chtěli, aby své aktivity v Evropě rozšířili u nás. To bylo předmětem těch jednání.

Jaký je závěr z těch jednání?

Domluvili jsme se, že ten závěr nebudeme komentovat, ale já k tomu řeknu obecný komentář. Mám pocit, že jsme se zase o krůček posunuli. Nezapomínejme ani na to, že i Amazon je etablovaný investor v Česku s plány na další rozšiřování. Viceprezident AWS přiletěl z Montany, aby se se mnou setkal, a i z toho mám velmi dobrý pocit. Stejně tak viceprezidentka onsemi přiletěla z Arizony do Chicaga. A Microsoft diskutuje spolupráci s ministerstvem průmyslu a obchodu na podporu malých a středních firem a i tady jsme se bavili o dalších plánech do budoucna.

Co je vaše hlavní priorita? Spolupráce v oblasti začínajících firem, nebo velké investice typu onsemi či Microsoft?

Obchod má vždy dvě strany. Kdybych to vyjádřil v terminologii cestovního ruchu, máte outgoing byznys a incoming byznys. Naším zájmem je samozřejmě podporovat přímé zahraniční investice a vytvářet v České republice příznivé investorské prostředí a mou rolí je do určité míry propagovat Českou republiku jako příznivé investorské prostředí, ať už z hlediska právní stability, politické stability, ekonomického výhledu, či fiskální stability. To je jedna dimenze.

Druhá dimenze je podpora exportu, podpora těch firem na místě, ať už malých a středních, nebo i těch velkých. Pak jde o pomoc s nastartováním vztahů, na to je tu ta vládní úroveň, kdy není tajemstvím, že v tuto chvíli jednáme se Spojenými státy o bilaterární dohodě o spolupráci v oblasti rozvoje civilních jaderných technologií.

A pak je tu i dimenze vědy a výzkumu. S některými univerzitami a dalšími subjekty jsme v USA mluvili jednak o navýšení zmíněných studentských pobytů, ale zároveň například i o vytvoření vědecko-výzkumného hubu ve spolupráci s AWS. Právě Česká republika by v Evropě mohla sloužit jako centrum pro další rozvoj jejich aktivit.

Ta první dimenze, tedy přímé zahraniční investice v Česku, je bezpochyby rozsahově nejdůležitější. Přitom investoři v současné době odcházejí nejen z Česka, ale z celé Evropy kvůli vysokým cenám energií. Připomínal vám to i stínový premiér Karel Havlíček z ANO, že byste se měl v USA zeptat, kolik tam platí za energie, když už jste tam byl. Jakým způsobem to budete řešit?

Je kouzelné, když pan Havlíček, který je prototypem neúspěšného podnikatele ve všem, na co sáhl, mluví o podnikání. Ceny energií jsou důsledkem celé řady příčin. K tomu, abyste měl levnou elektřinu, musíte si ji umět levně vyrobit a k tomu zase potřebujete rozvíjet vhodné levné zdroje. Na to se pan Havlíček úplně vykašlal a my to doháníme.

Dále šlo o vysokou energetickou závislost na Rusku a dopady energetické krize způsobené mnoha faktory. Především tou nabídkovou manipulací, což samozřejmě na trzích vyvolalo velkou nervozitu a nárůst cen v kombinaci s nedostatkem hydrokapacity ve Skandinávii a odstávkou poloviny jaderné kapacity ve Francii. To prostě vyvolalo poptávkový šok a nekoordinované nákupy různých obchodníků, kteří se snažili naplnit prázdné zásobníky za každou cenu. Pro připomenutí, když jsem přišel na ministerstvo, tak naplněnost zásobníků v Česku byla na historickém minumu. To vyvolalo do té doby nevídaný růst ceny energií na trzích a následně potřebu krizových opatření včetně investic do nové infrastruktury jako náhradu za nestabilní a nespolehlivé ruské trhy.

I s přihlédnutím k tomu, že je potřeba počítat do budoucna s rozšiřováním sankcí. Pravděpodobně v okamžiku, kdy dostavíme ropovod TAL plus, zastavíme dodávky ropy přes jižní křídlo ropovodu Družba. Vedle toho v Evropě pokračuje tendence dát i ruský plyn pod sankce. Tomu teď brání ty státy, které se závislosti ještě nezbavily. Ceny energií ale klesají.

Dlouhodobě klesají, ale v březnu a dubnu byly v Praze nejvyšší ceny v celé Evropě.

Protože jsme se rozhodli nepokračovat v zadlužování našich potomků kvůli tomu, aby si ta současná generace mohla dotovat regulovanou část ceny elektřiny sama sobě. 

Ale vy jste byl alespoň pro částečné zachování té pomoci. Proč se vám to nepodařilo prosadit?

Já jsem chtěl, aby to brždění bylo trošku mírnější. Vláda zvolila jiné priority, ale to tak bývá. My jsme demokratická vláda, nejsme vláda jednoho muže.

Udělala tedy Fialova vláda všechno pro to, aby firmy měly v Česku co nejnižší ceny energií?

Otázka je, jestli je úkolem vlády dělat všechno pro to, aby firmy měly co nejnižší ceny energií. Já si to nemyslím. Já si myslím, že ten problém je daleko hlubší a do určité míry si za něj můžou firmy samy. To, že jsme energeticky nejnáročnější ekonomikou, že spotřebujeme na jednotku hrubého domácího produktu dvakrát více energie, než je evropský průměr, než je třeba v Německu, a že horší je, tuším, jenom Bulharsko a Malta, to není selhání vlády Petra Fialy a nic si nenamlouvejme.

Celá řada věcí, která se v České republice v minulosti mohla řešit, se neřešila, protože o to nebyl zájem. Sázka na fosilní paliva byla v zájmu výrobců fosilních paliv, kteří dokonce blokovali možnost zavedení kapacitních mechanismů. Z toho důvodu, že jsme byli exportní zemí, vyváželi jsme elektřinu do okolních států a nelíbilo se nám, že ty země by si zavedly nějaké kapacitní mechanismy. My jsme prostě tu energetiku nemodernizovali, protože ti klíčoví hráči vydělávali dost peněz a nebyl to jejich zájem.

A neměl by to také být zájem státu modernizovat energetiku v situaci, kdy se teď oháníte tím, že suverénní energetika je národní bezpečnostní zájem?

My ji modernizujeme. Vezměte si, že jenom za dobu mého mandátu jsme připravili sedm novel energetického zákona, z toho šest jich prošlo celým legislativním procesem, často včetně námi připravených pozměňovacích návrhů, které by jindy vystačily na celou novelu. Dohnali jsme všechno, co mělo být hotovo za vlády Andreje Babiše a za ministrování pana Havlíčka. Zjednodušujeme povolování nových obnovitelných zdrojů a strategicky významné infrastruktury, umožnili jsme sdílení elektřiny v rámci komunitní energetiky a máme na stole i modernizaci pravidel na trhu s elektřinou jako akumulaci, agregaci, flexibilitu v rámci lex OZE III, což je vlastně ten poslední úkol, který měl být hotov před dvěma lety. Takže my energetiku modernizujeme, ale není možné dohnat za dva roky něco, na co se tady kašlalo před námi i víc než deset let. A to stejné je v oblasti jádra. Ale energetickou bezpečnost posilujeme.

Třeba i nákupem Net4Gasu?

Třeba i nákupem Net4Gasu.

Net4Gas ale loni prodělal dvě miliardy, vy jste ho za dalších pět miliard koupili. Karel Havlíček namítá, že stát nakonec bude muset zaplatit za plynovou infrastrukturu až 40 miliard.

Tvrzení pana Havlíčka jsou účelová, protože my jsme o té ztrátě věděli dopředu. Proto ta ztráta byla i součástí nezávislých znaleckých posudků, kterými jsme si ověřovali výhodnost této investice.

Věděli jste předem o přesné výši té ztráty?

Přibližně ano. Musíme si uvědomit, že v minulosti jsme byli tranzitní země, kde tranzit činil až 80 procent výnosů té společnosti. To, že Rusové porušili své smluvní závazky vůči firmě, se samozřejmě negativně projevilo na jejích příjmech, společnost ale své pohledávky vůči Gazpromu aktivně vymáhá v mezinárodních arbitrážích.

Na druhé straně je to páteřní infrastruktura a z hlediska budoucího rozvoje a z hlediska toho, že s plynem počítáme jako s přechodovým médiem při odchodu od uhlí, to znamená, je sázka na plyn, který se bude následně také dekarbonizovat, je jistota, narozdíl od uhlí, od kterého odejdeme dříve.

Jozef Síkela

Absolvoval Vysokou školu ekonomickou v Praze (získal titul Ing.), na škole v průběhu sametové revoluce v roce 1989 organizoval studentské stávky.

Od roku 1991 pracoval ve vídeňské Creditanstalt, po fúzi s Bank Austria se stal ředitelem jejího korporátního bankovnictví v Česku. Od roku 2001 řídil firemní bankovnictví České spořitelny a od roku 2007 působil v Erste Bank na Ukrajině, kde se stal v roce 2009 výkonným ředitelem a jeho úkolem bylo vypořádat se s následky ekonomické krize.

V letech 2010 až 2015 byl generálním ředitelem Slovenské spořitelny. Od ledna 2015 do roku 2019 byl členem představenstva skupiny Erste, zodpovědným za firemní klientelu a finanční trhy. 

V roce 2021 se stal partnerem investiční skupiny Prime Fund, kterou opustil se vstupem do politiky v prosinci téhož roku.

Určitě od něj odejdeme dříve? Nezvažujete scénář, že by uhelné elektrárny zůstaly funkční i po roce 2033 a jejich provozovatelé by byli nějakým způsobem kompenzováni?

Naše energetika bude v budoucnosti stát na dvou zdrojích – jádru a na obnovitelných zdrojích. Kromě toho bude nutné podpořit zdroje, které budou potřeba, abychom se do této fáze v klidu dostali. Z hlediska cíle případné veřejné podpory ale není důležité, o jaké půjde zdroje, ale to, abychom si zajistili dostatek elektřiny a tepla za dostupné ceny. 

Kvůli tomu by ale uhelné elektrárny musely zůstat v provozu nebo by musely být nějakým způsobem zakonzervovány. Kdo to bude platit?

Ty elektrárny nemusí zůstat úplně v plném provozu, mohou zůstat připraveny, což je pro stát určitě levnější varianta. Navíc k tomu asi nepotřebujeme všechny. My jsme si nechali spočítat všechny možné scénáře. Víte, já jsem bankéř a rád pracuji s různými krizovými, základními i optimistickými scénáři. Takže jsme si spočítali, co to způsobí z hlediska dodávek elektřiny, pokud by došlo k rychlému odchodu od uhlí třeba v horizontu příštích dvou let.

A co z toho vyplývá?

Říkáme tomu superkritický scénář, do kterého jsme započítali i varianty dočasné odstávky některých jaderných zdrojů včetně omezení přenosové kapacity s některými sousedními státy z důvodu opravy a pomalejší rozvoj obnovitelných zdrojů, než je očekáván v rámci energeticko-klimatického plánu. Jde o události, které pravděpodobně nenastanou.

Já ty výsledky mám, mám připravený i určitý návrh opatření, jak se v případě takovýchto scénářů chovat a co je proto potřeba udělat, aby i v těchto superkritických scénářích byl zajištěn dostatek elektřiny. A s tím už jsem seznámil pana premiéra a předsedy stran. Následně s tím půjdu na vládu.

Jak přesvědčíte například pana Tykače, který chce své uhelné elektrárny kvůli vysokým cenám emisních povolenek zavřít už příští rok, aby je udržoval v provozu?

Pokud se pan Tykač rozhodne to zavřít, tak to zavře. Věřím, že na trhu je i bez něj dostatek zdrojů na to, aby nám zajistily to, co potřebujeme. Zároveň je třeba si uvědomit, že pokud nějaké zdroje podpoříme, podporu budou platit daňoví poplatníci napřímo nebo spotřebitelé přes regulovanou složku ceny elektřiny. I proto bych rád, aby mezi sebou zájemci o případnou veřejnou podporu soutěžili tak, abychom se dostali na co nejpřijatelnější náklady pro občany. 

Dotkli jsme se zestátnění Net4Gasu, můžeme zmínit ještě RobinOil či plynové zásobníky. Bude zestátňování energetického sektoru pokračovat?

Každá krize má do určité míry svá specifika a i specifika reakcí na ně. Co se týče té energetické infrastruktury, tak to bylo opravdu hodně o tom, kdy stát měl nulovou kontrolu, tak ji potřeboval poměrně rychle získat. Pokud se jedná o plyn, tak je to třeba i o tom, že my s plynem do budoucna počítáme na poměrně dlouho, bude hrát zásadní roli v řízeném odchodu od uhlí a v případě, že bude potřeba zavést kapacitní mechanismy a postavit nějaké nové kogenerační plynové zdroje. Pokud má stát pod kontrolou páteřní infrastrukturu, tak je daleko jednodušší propojit pak tu výrobu s infrastrukturou. Zároveň se počítá, že stávající infrastruktura bude částečně využita i na přepravu vodíku.

Já jsem se podíval i na záměr s RobinOilem, i když ta věc spadá pod ministerstvo financí. Ekonomicky tomu rozumím. Z dlouhodobé strategie to chápu. Ale byla to transakce, která do určité míry nebyla nezbytně nutná. Uměli bychom to i bez ní, ale nemyslím si, že bychom udělali v téhle oblasti akvizici, která se nevyplatí.

Otázka je, jestli se nevyplatila hlavně bývalému vlastníkovi RobinOilu Jiřímu Zoubkovi, který při této transakci se státní firmou minimálně hodně ušetřil na daních.

Pokud se jedná o daňové aspekty té transakce, tak k tomu se nebudu vyjadřovat. Samozřejmě musíme si uvědomit jednu věc. Když se podíváme, jak se mění světová ekonomika, energetika i obchod, tak je to daleko víc o spolupráci se spolehlivými důvěryhodnými partnery, a když ty spolehlivé důvěryhodné partnery nenajdete, tak pak je jedna z těch cest nejdřív to dostat pod kontrolu a pak je třeba najít později.

Teď mluvím trošku víc jako bankéř než jako ministr. Ta majetková struktura nemusí být finální, ale bude určitě potřeba, aby si stát do budoucna zachoval nad těmi strategickými odvětvími větší kontrolu, než měl v minulosti. Nejlepší příklad byla privatizace rafinérií, my jsme kdysi dokonce neprivatizovali do rukou soukromého kapitálu, ale do rukou jiného státu. A viděli jsme to třeba na příkladu roušek, že bývá někdy zvykem, když se jedná o národní zájem, že ten má vždycky přednost.

O to významnější je to, že se nám třeba v rámci našeho předsednictví v době energetické krize podařilo vyjednat věci jako plynová solidarita anebo závazné snižování spotřeby napříč Evropskou unií, kde vlastně ty prvky solidarity sehrály velmi významnou roli. Někdy bych si takovouto solidaritu ekonomickou v dobách krize přál i s těmi soukromoprávními subjekty, ale tam jsem ji bohužel nenašel.

STAN chce v koalici otevřít debatu o bankovní dani, což souvisí s minimálním výnosem z windfall tax, kterou české banky loni zaplatily jen v řádech stamilionů. Jak by bankovní daň podle vás měla ideálně vypadat?

Vznikají tady otázky vysoké profitability bankovního sektoru v České republice včetně covidové krize, kdy se i díky státním výdajům podařilo udržet ekonomiku víceméně v chodu a nedošlo k žádným systémovým otřesům, které by se pak projevily právě u bank v jejich portfoliích, ať už tedy retailových v rámci hypoték, nebo těch firemních. Pak tady samozřejmě máme otázku windfall daně, kde prostě byl plánován nějaký výnos.

Nebylo z vašeho pohledu bývalého zkušeného bankéře úplně naivní očekávat, že by banky za těchto podmínek zaplatily až desítky miliard, když mají úžasné možnosti, jak si zisk optimalizovat?

Já jako bankéř, který působil v mnoha jurisdikcích, ve kterých jsem byl jaksi zdaněn bankovní daní, ať už to bylo Rakousko, Maďarsko, Slovensko nebo Rumunsko, tak samozřejmě mám poměrně velké zkušenosti s tím, jaká forma zdanění funguje, jaké jsou její dopady na ekonomiky, hrubý domácí produkt, ceny bankovních produktů a tak dál. A pokud bude zájem o toto moje know-how, tak se o něj samozřejmě se svými vládními kolegy rád podělím.

Zatím vás pan premiér nebo ministr financí nepožádal o radu?

My se s panem ministrem financí scházíme pravidelně. Já se s nikým nepotkávám tak často jako právě s ním, protože samozřejmě ta provázanost ministerstva průmyslu a obchodu a ministerstva financí je poměrně vysoká a my spolu mluvíme o různých věcech velmi často.

A proč to tedy bylo nastavené takto naivně, že banky neměly větší problém se tomu vyhnout?

Na to se musíte zeptat úředníků na ministerstvu financí.

Vy jste jim s tím neradil?

Dělám dojem člověka, který neřekne svůj názor?

Ne. Ještě jste mi ale neřekl svůj názor na to, jak by měla vypadat sektorová daň pro banky dle návrhu STAN.

Pokud by měla být nějaká taková daň zavedena a takovéto rozhodnutí ještě nepadlo, tak určitě ministerstvo financí navrhne, jak ta daň bude vypadat. Pokud se mě někdo zeptá, jak to funguje nejlépe, tak řeknu, že samozřejmě ty modely, které pracují s bilančními sumami, fungují lépe, protože ta bilance se přece jenom hůře optimalizuje.

Takže budete navrhovat, aby se to počítalo z bilanční sumy?

Navrhovatelem daňových zákonů je ministerstvo financí a já nechám na nich, co navrhnou. Jestli tedy něco navrhnou, třeba nic nenavrhnou.

V posledních týdnech se o vás stále častěji mluví jako o vážném kandidátovi na nového českého eurokomisaře. Vy o to podle mých informací máte zájem. Jaké jsou vaše šance?

Já bych trošku opravil to vaše vyjádření. Jak vidíte, mám před sebou poměrně zajímavou a bohatou agendu ministerstva průmyslu a obchodu, mám ještě před sebou spoustu věcí, které je třeba dotáhnout. V letadle z USA se mě ptali, kdy bude další cesta a kam. Budujeme státní energetickou koncepcí, hospodářskou strategii, lex OZE III, akcelerační zóny, obnovitelné zdroje, jaderný tendr. Takže já se koncentruji na tu práci, kterou mám, a úvahy o tom, jaké jsou šance, nebo nejsou, ty prostě vůbec neřeším.

Jediné, co mohu zopakovat, je, že pokud bych měl být tou osobou, která by mohla pomoci České republice získat významné, silné ekonomické portfolio a takovou nabídku bych dostal, tak neřeknu ne. Ale jinak jsem velmi spokojen, baví mě měnit ty věci v rámci agendy ministerstva průmyslu a je potřeba ještě celou řadu věcí dotáhnout a na to se soustředím.