Česká koruna je týden volná. Po vypnutí intervencí posílila o necelých 50 haléřů a narazila na první technickou bariéru na 26,50 koruny za euro. Od té se zase odrazila a od exitu se pohybuje na úrovních „pouze“ zhruba o jedno procento silnějších než během kurzového režimu. Zdá se, že na výraznější zisky si česká koruna bude muset ještě chvíli počkat.
Přirozené dlouhodobé ekonomické fundamenty, jako je rychlejší růst produktivity ve srovnání s eurozónou nebo přebytky české vnější bilance, na budoucí zisky české koruny ukazují. Odhad „přirozeného“ kurzu je sice velkou alchymií, ale podle nás se potenciál koruny nejspíš pohybuje na výrazně silnějších pozicích – až o deset procent oproti intervenční úrovni. V takové posílení ale v dohledné době těžko věřit. Proč?
Jedním z argumentů proti rychlým ziskům české měny je její momentální „překoupenost“. Český finanční systém zaznamenal celkem silný příliv kapitálu do korun před vypnutím intervenčního režimu – sázky na silnější měnu mohly v předvečer exitu dosahovat až 50 miliard eur. To je násobně více než přebytky české ekonomiky vůči zbytku světa. Roční přebytek běžného účtu dosahuje pouze kolem dvou miliard eur.
Video: Intervence České národní banky
Zatím se zdá, že sázkaři na silnou korunu mají trpělivost a s vybíráním zisků vyčkávají. To ostatně potvrzuje až překvapivě nízká volatilita naší měny a nijak nadměrné objemy obchodů s korunou. Pokud ale trpělivost spekulantům i dalším hráčům hromadně dojde, mohou ve finále na trhu složitě hledat dostatečně silnou protistranu, která jim umožní z korunových pozic odejít se ctí. To by mohlo českou měnu dostat pod lehký tlak, a dokonce ji dočasně oslabit.
Dalším argumentem proti rychlému posílení koruny je připravenost České národní banky bránit eventuálním výrazným kurzovým pohybům. Tento závazek je ostatně platný pro pohyb na obě strany, tedy jak pro případ prudkého posilování, tak pro možnost výraznějších ztrát. Zdá se ale, že centrální bankéři budou ochotni vstoupit na trh až s určitým zpožděním, žádné „preventivní údery“ se čekat nedají.
A v neposlední řadě by proti silnější koruně mohla hrát opatrnost ČNB při dalším utahování měnové politiky. První růst úrokových sazeb přijde pravděpodobně výrazně později než v letošním třetím kvartálu, kdy jej předpokládá aktuální prognóza centrální banky.
ČNB si bude chtít počkat, zda jádrová inflace skutečně vydrží na současných vyšších úrovních i po odeznění jednorázových vlivů spojených se zaváděním EET. Současně, a to je důležitější, pravděpodobně čeští centrální bankéři nebudou chtít se zvyšováním úrokových sazeb nijak výrazně předběhnout frankfurtské kolegy z Evropské centrální banky.
Lákadlo vyšších sazeb proto sázkařům na silnější korunu čekání na jejich zisky neulehčí. I kvůli tomu by časem část z nich mohla jednoduše ztratit trpělivost.
Autor je hlavním ekonomem Patria Finance.
Video: TOP 09 podporuje placení eurem
