Česko má za sebou 34 let budování kapitalismu a jedno číslo je z tohoto pohledu význačné. Jde o 766 milionů korun, které utratili za první letošní půlrok sběratelé umění na tuzemských aukcích. Klub bohatých dozrál, a s ním i kultura budování bohatství. Čeští miliardáři se naučili skloňovat jména význačných výtvarníků.
Suma, která se v Česku za umění utratí, je podle odborníků v poslední době stabilní, vloni to bylo za první pololetí kolem 900 milionů korun. Výkyvy způsobují jen ceny ojedinělých děl. Vloni šlo o obraz Bohumila Kubišty Staropražský motiv, který se vydražil za 123,6 milionu korun. Obrat celého loňského roku činil rekordních 1,65 miliardy korun. Letošním dosud nejdražším dílem byl obraz Puis, plus tard od Toyen, který se prodal za 37,44 milionu korun. Pojďme ale stranou od suchých čísel a podívejme se na příběhy těch, kteří se v první lize českých miliardářů rozhodli investovat do umění a svoji investici zpřístupnit.
Z obýváku do galerie
Druhého druhý, rok dva tisíce dvacet dva. To datum znělo magicky. Miliardář Petr Pudil se svou ženou Pavlínou Pudil otevřeli na české poměry unikátní prostor zvaný Kunsthalle. Přípravy trvaly sedm let a sestávaly zejména z oprav bývalé Zengerovy transformační stanice na pražském Klárově. „Myšlenku na vznik jsme měli s Pavlínou už dávno, ale teprve když se objevila možnost koupit budovu bývalé transformační stanice, tak projekt začal získávat reálné obrysy,“ popisuje Petr Pudil.
Jeho byznysový background je spojený zejména s Mosteckou uhelnou. Neprivatizoval ji, v roce 2005 koupil podíl od Appian Group. Tři roky na to svůj vliv ve skupině rozšířil a za další dva roky vše odprodal současnému majoritáři Pavlu Tykačovi. Nyní je byznysovým zájmem Petra Pudila společnost BDP Partners, která investuje do obnovitelných zdrojů, chemie či developmentu. Nejznámější částí jejího portfolia je Draslovka.
„Naše cesta s Pavlínou ke sběratelství začala, jako u mnoha jiných sběratelů, snahou přinést si do našeho domu umění. Postupně jsme začali o umění hodně číst, navštěvovat galerie, ateliéry umělců či cestovat po výstavních institucích a výstavách po světě, a tak se z nás postupně stali sběratelé umění. Vždy to pro nás byla a stále je investice do možnosti poznávat svět kolem nás, nikdy jsme to nepovažovali za finanční investici,“ říká. Do jeho sbírky patří například obrazy Toyen či Maxe Ernsta.
Kunsthalle není klasickou galerií. Byť představuje talentované současné lokální umělce a organizuje kontextuální výstavy, jedna z linií dramaturgie Kunsthalle je představovat příběhy sběratelů či sběratelek, kteří významně ovlivňovali či stále podporují umělecké scény v různých koutech světa.
Nyní tak prezentuje rumunské umění v mezinárodním kontextu ze sbírky filantropa Ovidia Șandora z Timisoara, města, v němž on sám pořádá velmi kvalitní mezinárodní bienále současného umění. Za rok a půl navštívilo prostor více než 160 tisíc návštěvníků, podle Petra Pudila převažují ti domácí.
Kdo budí emoce
Otevření galerie vloni provázely i protesty. Asi tři desítky umělců vyjadřovaly nespokojenost s tím, že Pudilovy peníze pocházejí z uhelného byznysu. Obdobné emoce budí i další miliardářský projekt, který v Praze chystá Oldřich Šlemr. Před pár lety objevil na internetu možnost koupit nemovitost na pražském Tržišti na Malé Straně, stála tak za tím podobná náhoda jako u Petra Pudila. A stejně jako on se pustil do oprav. Na vypracování projektu, který zahrnoval i dostavbu, vybral architekta Ladislava Lábuse.
Oldřich Šlemr je spolumajitelem předního světového výrobce netkaných textilií PFNonwovens, peníze vydělal na prodeji České gumárenské společnosti. Vlastní Martinický palác na Pražském hradě, podíly drží v hotelu InterContinental či on-line supermarketu Rohlik.cz.
Nebyl to původ majetku, nýbrž vzhled domu, v jehož části galerie vzniká, co vzbudilo emoce. Ač probíhalo dlouhé posuzování a úřady i odborníci dům chválí, zavděčit se všem se Šlemrovi nepodařilo. Koneckonců, asi to ani nebylo cílem.
Pokud se ovšem podíváme do jeho uměleckého portfolia, tam shoda na umělecké hodnotě určitě existuje. Patří tam Toyen či Kupka. Šlemr svou sbírku nicméně zpřístupňoval i předtím, než se rozhodl dům s galerií vybudovat. „Zrovna se nám asi po dvou letech vrátily obrazy Toyen z putovní výstavy, která začala v Praze, pokračovala v Hamburku a končila v Paříži. Nyní jednáme o zapůjčení Kupkových obrazů na výstavu do Drážďan. Všechna díla pravidelně restaurujeme a odstraňujeme škody, které na nich v průběhu let vznikly. Právě nedávno jsem s naší kurátorkou sbírky mluvil o tom, že jsme už napravili vše, co bylo možné, a sbírka se dostala do takové kondice, že je použitelná kdykoli a kamkoli,“ popisuje. Dům má fungovat v praxi tak, že dvě podlaží budou věnována galerii pro pořádání výstav výtvarného umění, zbytek zaplní obytné prostory.
Ukaž to
Svou sbírku představuje i Martin Roman, někdejší generální ředitel energetické skupiny ČEZ, který se nyní věnuje vzdělávání pod hlavičkou PORG. Většina děl, která nakoupil od mladých umělců, je umístěna právě v PORG Ostrava a v Novém PORG v Praze-Krči. Význačným byl v tomhle směru i někdejší majitel skupiny PPF Petr Kellner, který pod hlavičkou PPF Art otevřel Ateliér Josefa Sudka či Galerii Václava Špály. PPF dnes drží jednu z největších soukromých sbírek české a slovenské fotografie – obsahuje 2250 fotografií od 211 autorů a k tomu stovky výtvarných děl, převážně obrazů a soch, autorů z období posledních dvou století, jako je Alfons Mucha, Jakub Schikaneder či z novodobých Petr Nikl.
Ohlédněme se do Brna. Podnikatel Igor Fait je náležitě pyšný na své projekty Fait Gallery, Fait Gallery Preview a Fait Gallery Mem. Vedle prezentace soukromé sbírky vznikající od roku 2000 je v galerii nacházející se v brněnském Králově Poli prostor i pro výstavní činnost současných umělců nazvaný MEM.
Jde tedy o případ, kdy galerie pouze neprezentuje již ucelenou kolekci, ale aktivně se zapojuje i do dění na poli současného umění. Galerie od roku 2016 sídlí ve velkorysých prostorách bývalé slévárny.
Ve sbírce má brněnský miliardář průřez od české moderny až po současnost. Z poválečných výtvarníků se zaměřil na umělce z generace Malich, Grygar či Sýkora. Veterány z Kopřivnice.
Miliardáři ale zdaleka nevlastní jen obrazy. Zajímají je také auta. Nejvýznamnější soukromou sbírku automobilů v Česku vlastní podnikatelské rodiny Strnadů a Materů, respektive jejich firemní holdingy CSG a Promet Group prostřednictvím automobilky Tatra Trucks.
Nejcennější kusy jsou přístupné veřejnosti ve dvou automobilových muzeích v Kopřivnici. V automobilce Tatra, jedné z nejznámějších českých značek, drží CSG 65 a Promet Group 35 procent akcií. Sbírka tatrováckých veteránů, kterou rodiny vlastní, dnes čítá 85 nákladních a 61 osobních vozidel. „Tátové spolu s Tatrou nekoupili pouze firmu jako takovou, ale i její odkaz a dědictví. Táta často říká, že v podnikání nejde jen o zisk, ale i o budování tradice,“ uzavírá Denisa Materová, dcera Reného Matery a členka představenstva Promet Group. 
