Zatímco nyní řeší globální softwarová společnost Y Soft především nedostatek čipů a v důsledku toho hubenější tržby, její zakladatel Václav Muchna už srší nápady, co bude firmu živit za pět deset let. Jako třeba roboti, kteří pracují s umělou inteligencí a počítačovým viděním. „Trošku jsme předběhli dobu, u zákazníků vidíme velkou nedůvěru,“ usmívá se Muchna.
Jak se vás dotkl rusko-ukrajinský konflikt? Máte na Ukrajině a v Rusku ještě nějaké zákazníky?
Mluvil bych v minulém čase – měli jsme tam zákazníky. Ročně jsme dělali v Rusku a na Ukrajině byznys za milion eur, takže to nebyl úplně nejdůležitější trh. Východní trhy neumějí tolik ocenit přidanou hodnotu, proto pro nás nebyly tak zajímavé. Větší dopad je reputační. Do Ruska dodáváme skrze globální kontrakty a postoj nadnárodních firem k válce je různý. Snažíme se nějak bránit tomu, když tam náš partner chce i nadále dodávat.
Z Ruska už tedy nemáte žádný zisk?
To, co jsme mohli přímo ovlivnit, jsme zastavili. Odmítli jsme třeba i poskytnout zákazníkům podporu, ale na druhou stranu jsme vrátili peníze z nevyčerpaných smluv, aby to bylo fér.
Pak máme určitou část globálních kontraktů, kdy do Ruska dodáváme přes další partnery v USA nebo Japonsku. A až zpětně dostaneme vyúčtování. V těchto zakázkách nám nějaký byznys stále zůstává, ale jak velký je, se dozvíme až po vyúčtování. Zavázali jsme se, že sto procent obratu z těchto kontraktů věnujeme přímo Ukrajině.
Kolik už jste na Ukrajinu poslali peněz?
Je to v jednotkách milionů korun. Peníze jsme poslali ukrajinské ambasádě či Člověku v tísni.
Z Ukrajiny i z Ruska odchází řada mladých vzdělaných lidí. Chcete toho využít?
Předně bych chtěl, aby se k tomu naše vláda postavila víc byznysově, ne jen filantropicky. Polsko dokáže uprchlickou vlnu využít a slízává smetanu, my paběrkujeme. Vláda místo zastavení víz pro ruské občany měla nastavit jasné podmínky pro Rusy, kteří odmítnou režim. Ti by měli získat v Česku stejné podmínky jako ukrajinští uprchlíci, tedy pracovní vízum. Z Ruska i Běloruska utíkají šikovní ajťáci, kteří tam stejně pracovali pro mezinárodní firmy.
Jste v kontaktu s přicházejícími Ukrajinci?
Na Ukrajině jsme měli spoustu partnerů, jimž jsme nabídli, že ubytujeme jejich rodiny. Ale většina z nich tam zůstala. Ještě donedávna jsme na poli výzkumu a vývoje neuměli zaměstnávat vzdáleně. To se začalo měnit s koronavirovou pandemií, stále to testujeme, ale zatím to nefunguje úplně dobře.
Jak válka na Ukrajině promění světový byznys?
Z toho, co se děje na Ukrajině, mám noční můry, budím se ze spaní. Nemyslel jsem si, že je něco takového v 21. století ještě možné. Měl jsem utkvělou představu, že byznys přispívá k míru, a to se mi za jeden den zhroutilo. Putin zničil životy svého vlastního národa, vymazal střední třídu. Oligarchů se to tolik nedotkne. Reálný ekonomický dopad na Rusko bude vidět za půl roku, za rok i za pět let. Válka na Ukrajině je pro mě důkazem, že globalizace není tak mírotvorná, jak jsem si myslel.
Může to znamenat konec globalizace?
Konec ne, ale její přehodnocení určitě. Ze signálů na trhu mohu říct, že tlak na snižování výrobních nákladů nakonec stejně převáží. Trvalá udržitelnost dodávek je téma teď, když je nemáte. Ale ve chvíli, kdy svět začne opět normálně fungovat, se na to strašně rychle zapomene. I české firmy se do Ruska po válce bez mrknutí oka vrátí.
Evropská unie chce sice v Evropě začít dělat čipy, ale potřebné materiály stejně budeme muset dovážet. Svět je, pokud jde o přírodní zdroje, tak strašně provázaný, že sem kompletní řetězec nedostaneme.
Jak vás ovlivňuje nedostatek čipů?
Stále vidíme obrovský převis poptávky nad nabídkou. Jedna z věcí, kterou vyrábíme, jsou čtečky bezkontaktních karet, kterými se člověk autentizuje třeba u tiskáren. Kdybychom je přestali dodávat a místo nich dodali ty zásoby čipů, které k nim máme k dispozici, vyděláme dvakrát tolik.
Čipy jste dnes sice schopni koupit, ale za podmínek, které jsou nepřijatelné. Kéž by ceny čipů rostly tak, jako rostou ceny elektřiny či ropy. Jsme svědky i dvacetinásobného nárůstu cen, dodací lhůty jsou více než roční. Trh se s tím postupně sžívá. Můj osobní odhad je, že situace se začne zlepšovat až v polovině příštího roku, kdy začnou reálně nabíhat velké továrny, které se teď stavějí.
Jak velká část vašeho byznysu kvůli nedostatku čipů stojí?
Až třicet procent. Deset milionů eur ročně.
Už v době covidu jste mluvil o tom, že vás znervózňuje propad tržeb. Mířili jste přitom až ke dvěma miliardám korun. Jak to vidíte nyní?
Dvě miliardy jsou stále blízký horizont. Jen potřebujeme čipy a pak už to půjde. Samozřejmě že to má dopad na byznys, ale firma zůstala stabilní, zaměstnáváme stále stejný počet lidí.
Trochu jsme restrukturalizovali místa. Za poslední rok jsme zvýšili investice do výzkumu a vývoje dvojnásobně. Jedním z důvodů byla i transformace tohoto oddělení, tedy vznik bezmanažerské organizace, ale byly tam zavedeny i další změny, což v oblasti produktivity nese opravdu dobré výsledky. Proto má smysl do vývoje nalít více peněz. Musíme zajistit, aby firma měla po odeznění krize adekvátní produkty.
Jaké produkty to jsou?
Hlavní oblastí je cloud. Náš obor mu hrozně moc odolával. Papír i pdf nesou citlivé informace, a proto se firmám nechtělo to pouštět na servery. Nicméně proto, že lidé nyní pracují z domova, se ty soubory stejně dostanou mimo kancelář.
Osmdesát procent prodejů jde do firem se šesti sty a více zaměstnanci, což je menší část trhu. Větší část trhu tvoří menší firmy, ale u těch jsme nikdy nedokázali být konkurenceschopní. Dvacet procent byznysu jsme tam prodali, ale to je vůči velikosti trhu nepoměr. Hodně se díváme na Ameriku, kde máme právě v segmentu malých a středních firem velký potenciál.
Zároveň diverzifikujete příjmy. Jedním z vašich projektů jsou roboti. Jak jste v jejich vývoji daleko?
Konkrétně děláme na robotické ruce, která nám umožňuje automatizovat testování embedded systémů (specializované počítačové systémy, které slouží pro jednu nebo několik málo funkcí – pozn. aut.). Na testování webové stránky existuje milion nástrojů, ale ne na uzavřené integrované systémy, u těch automatizace neexistuje. Před rokem jsme začali pilotní provoz. Testuje se to v Japonsku, Německu a v Americe. Získali jsme už i prvního platícího zákazníka z Německa – nemůžeme jmenovat, ale jde o velkou automobilku. Vidíme v tom velkou přidanou hodnotu a potenciál pro rozkročení. Roboti mohou testovat třeba objednávkové panely ve fastfoodových restauracích, systémy v autech, kokpity v letadlech nebo kopírky.
Druhým projektem je RPA, Robotic Process Automation, což je typ softwaru, který automatizuje za pomoci umělé inteligence některé činnosti, které před počítačem dělali lidé. Ten trh má hodnotu zhruba devět miliard dolarů ročně.
Na roboty ale budou také potřeba čipy, ne?
Ano, tam jsou potřeba čipy. Aby to zdvojnásobilo obrat, je to práce na deset až patnáct let. Trošku jsme předběhli dobu, u zákazníků vidíme velkou nedůvěru. Roboti pracují s umělou inteligencí a počítačovým viděním. Tuto technologii potřebujeme dále zlepšovat, deset let vývoje je hodně, ale pořád ne dostatečná doba. Nicméně dlouhodobě to bude extrémně zajímavá oblast.
Takže až bude trh připraven, vy to můžete začít produkovat?
Trh musíme vytvářet. To, že děláte něco nového, poznáte tak, že pro to ještě neexistuje trh.
Tržby vám za minulé fiskální období klesly zhruba na 39,9 milionu eur. Jak to bude letos? Překonáte zatím nejúspěšnější rok 2019?
Určitě nepřekonáme, to víme. To se snad povede příští rok. Ale na čtvrtletní bázi poslední tři kvartály rosteme.
Dlouhodobě říkáte, že nepotřebujete externí kapitál. Nemyslíte, že by vám právě investice zvenčí pomohla zajistit stabilitu?
Jistě. Je to ale něco za něco. V takových operacích je hodně důležité vybrat si správného partnera. Stále přemýšlím, jestli to za to stojí.
Zatím jste tedy názor nezměnil?
Zatím jsem změnil názor v tom, že o tom přemýšlím. To by přede dvěma lety bylo absolutně nemyslitelné.
Zvažujete případně vstup na burzu?
Vstup na burzu v době, kdy zažíváme pokles, je nesmysl. Do budoucna si to potenciálně dovedu představit. Ale nikoli ve chvíli, kdy nemáme silný dvouciferný růst.
Jaký typ investora si pro Y Soft představujete? Nabídky už určitě dostáváte.
Nabídky dostáváme, ale jsou spíše typu strategické akvizice. A to není cesta, kterou bych chtěl jít. Já si užívám volnosti, že můžeme dělat špatná rozhodnutí, a správný partner nás tohle dělat nechá. Ve chvíli, kdy tam bude někdo externí, jsem odpovědný za jejich investici a moje role CEO se změní v maximalizaci jejich výnosu.
Avastu, který se rozhodl spojit s americkou firmou Norton LifeLock, tedy nezávidíte?
Ne. Se zakladateli Avastu se známe celkem dobře, oni byli v jiné pozici. Eduard Kučera se mě vždy ptá: „Václave, ty ještě pracuješ?“ Ale rozdíl je podle mě v tom, že oni neměli myšlenky revolučního charakteru. Já je mám. Mám vizi, jak firmu zásadním způsobem transformovat. V tom je mezi námi rozdíl.
Pro ně bylo lepší se stáhnout, zůstat ve firmě v pozadí a najmout si profesionální management. Já jsem si jej najal také, ale aniž bychom měli investora. Jsem v jiné pozici. Možná jejich cestou půjdu, až mi bude tolik, co jim je teď. Ale dokud mám drive, energii a nápady, kterým věřím, nemám pro to zdaleka tak silný důvod.
V Česku se příliš neinvestuje do hardwarových start-upů. Vy jste ale do takových firem – konkrétně do Lmex a Vrgineers – peníze poslal. Proč?
Podobně založená investiční platforma je nejblíže v Británii. My jsme si to zaměření vybrali už dlouho předtím. Nerad dělám věci jako všichni ostatní. Fondů, které investují do softwaru, jsou mraky.
Kdyby byl na začátku Y Softu někdo, kdo by mi řekl: dej mi 20 procent firmy, dostaneš milion dolarů a já ti pomohu s výrobou, nákupem, logistikou a s certifikací, urval bych mu ruce. Know-how tu tolik není, například v tom, jak dělat produktový design.
To, že umíte propojit součástky, neznamená, že rozumíte výrobnímu procesu. Jdete po nejlevnějších součástkách, ale ve výsledku máte o 50 procent dražší produkt. Je potřeba zkombinovat výrobní know-how s know-how elektroniky. To start-upy nemají.
Co třeba Josef Průša v Praze?
Myslím, že jsme pro Průšu trochu inspirací.
Proč se v Česku tolik neinvestuje do hardwaru?
Jsou tam příliš vysoké vstupní bariéry. Když jste investor, máte finanční know-how a třeba know-how ve vývoji softwaru, protože toho je tady spousta. Ale kde naberete hardwarové know-how? Kolik firem tady ten proces skutečně umí včetně nákupu, logistiky a certifikací?
Všichni vám řeknou, jak hardware vyrobený v Číně ocertifikovat pro Evropu, to ví každý. Ale když chcete z Česka prodávat do Číny, je to mnohem složitější. Nám trvalo pět let, než jsme přišli na to, jak certifikovat hardware vyrobený v Evropě pro Čínu.
V hardwaru jsou totiž mraky regulací. A na to tady know-how není. Často se stává, že za námi chodí zástupci venture kapitálových fondů a říkají: pojďte s námi investovat, protože do toho chceme jít, ale potřebujeme vaše know-how.
Je to tedy špatně, že tady to know-how není?
Mně to vyhovuje, já jsem spokojen.
Takže nevadí, že je tu tolik softwarových start-upů, ale hardwarové know-how nemáme?
Nevadí, ovšem hardwarový start-up je mnohem odolnější proti konkurenci a dokáže maximalizovat přidanou hodnotu. I když ani přidaná hodnota v jednom oboru už nestačí. Dnes je nutné obory propojovat. Třeba S Case, do kterého jsme investovali, využívá lékařství kombinované se softwarem i hardwarem – to jsou tři oblasti propojené dohromady.
V minulosti jste hodně kritizoval politiky, zlepšilo se to?
Určitě. Když si představím, jak by stará vláda přistoupila k řešení ukrajinské krize, jímá mě děs a hrůza.
Konkrétně jste si stěžoval, že politici s podnikateli nekomunikují.
Jsme v módu tolerance, protože chápeme, že nyní mají jiné starosti.
Spoustu peněz dáváte taky na podporu občanské společnosti a různým politikům a stranám. Jak si tuto podporu vyhodnocujete?
Co se týče politiky, jsem takový ortel smrti. Před Mikulášem Minářem jsem podpořil Jiřího Drahoše.
Teď podporujete Petra Pavla. Proč to děláte?
Doufám, že to zlomíme. Jsem přesvědčen, že do politiky potřebujeme dostat nové tváře, i když se to zatím nedaří. Podnikání mi taky vyšlo až na šestý pokus. Je to boj s větrnými mlýny, na druhou stranu nemohu sedět a nic nedělat. I když se to nepodaří, mám alespoň pocit, že jsme něco zkusili. Jenom sedět a kritizovat nestačí.
Podnikáte v Brně, jste s ním silně spjatý, tak by se nabízelo, abyste podporoval Danuši Nerudovou, která plánuje usilovat o Hrad. Proč jste nepodpořil ji?
Paní profesorka se ani neozvala, zato s panem generálem se známe už nějakou dobu. Zároveň se díváme i na to, do jaké míry má ten kandidát šanci vyhrát. Nechcete podporovat někoho, kdo šanci nemá. To zase svědčí pro Petra Pavla, který má v průzkumech dobré preference. Je to trochu i kalkul.
Zkoušíte přemluvit také ostatní podnikatele, aby posílali peníze na podobné účely, jako to děláte vy?
Existuje určitá skupina filantropů, která to dělá, občas něco koordinujeme a vzájemně se inspirujeme. Snažím se mluvit i se začínajícími filantropy, u těch je ale vidět, že je to běh na dlouhou trať. Není to tak, že by nechtěli, ale když mají extrémně rychle rostoucí byznys, mají s ním plné ruce práce. Ale snažím se s nimi pracovat, abych ten zájem dlouhodobě udržoval, a až jednou přijde čas, aby do toho šli. Podle mě je role podnikatele-filantropa důležitá.
Je už v Česku vybudovaná filantropická tradice?
Myslím, že u řady podnikatelů ano. Ale je vidět, že se část z nich bojí jít do citlivých témat. Podpora politiky je u nás tabu, což je škoda. Politiku bychom měli podporovat, ale otevřeně a transparentně, nikoli pokoutně. S cílem dělat to filantropicky, a nikoli kvůli zisku státní zakázky. Jenomže ti, kteří by to chtěli dělat jako filantrop, se bojí, že budou očerněni. Například my těch zakázek máme v Česku tak málo, že se vlastně nemám čeho bát.
Václav Muchna
V roce 2000 založil v Brně technologickou společnost Y Soft, jejímž hlavním produktem je software pro obsluhu tiskáren a kopírek. Ve firmě dosud působí jako CEO. V posledních letech se také věnuje podpoře občanské společnosti. Prostřednictvím Y Soft Ventures investuje také do start-upů.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
