Dostat čtyřiačtyřicet, či dokonce maximálních 45 bodů v mezinárodní maturitě, tzv. International Baccalaureate (IB), je výsledek, na který by měl být člověk právem pyšný. Obtížnost otázek v daném zkouškovém období a jistá míra štěstí sice vždy hrají určitou roli, ale 45 bodů nelze získat bez kontinuální tvrdé práce v průběhu celého studia. Individuální úspěch Venduly Fialkové se proto nedá zpochybnit. Zarážející však je, že si česká veřejnost z ničeho nic uvědomila fakt, že jsou v naší zemi i kvalitní školy a chytří lidé. Z překvapivého množství článků, které se maturitě studentky pražského soukromého gymnázia Nový PORG věnovaly, vyplývá, že se stalo něco zcela nevídaného. Jen je spravedlivé podotknout, že opak je pravdou.
V České republice existuje několik škol, které českým i zahraničním studentům a studentkám nabízejí složení mezinárodní maturity. Všechny se ve světovém srovnání umisťují svými výsledky nad průměrem. To je jistě způsobeno i tím, že se jedná o školy výběrové, a to ve zcela odlišném smyslu slova, než kterým se honosí některá státní gymnázia. Dosáhnout plného počtu bodů v IB a zařadit se tak mezi nejúspěšnější středoškoláky a středoškolačky na světě je výjimečné, ale rozhodně ne průlomové. U nás se téměř každý rok najde mezi maturujícími někdo, komu se to podaří. V roce 2011 dostal dokonce jeden student z The English College in Prague 58 bodů po tom, co maturoval z osmi předmětů místo šesti. V tomto případě se už o úspěch hodný rozsáhlé medializace jednalo.
Mluvíme-li o studentčině přijetí na Oxford, je všeobecný úžas žurnalistů téměř naivní. Každoročně se odchází několik Češek a Čechů vzdělávat na ty nejprestižnější univerzity světa jako jsou Oxford, Cambridge i Ivy League školy. Za ještě větší povšimnutí, než že na takové univerzity přirozeně míří studenti a studentky s mezinárodní maturitou, je dle mého názoru skutečnost, že se v nezanedbatelném množství jedná i o absolventy českých státních středních škol. Opět je otázkou, jestli si i oni nezaslouží minimálně rovného uznání.
Je podřadné spekulovat o tom, zda se ze strany Nového PORGu jednalo o placenou reklamu. Nelze si ale nevšimnout, že v některých případech články uváděly zkreslené nebo nekompletní informace. Zatímco zástupce ředitele Nového PORGu Karel Lemfeld uváděl, že studenti jeho školy „dosáhli vynikajícího průměru 39 bodů, což je pro Českou republiku ohromný úspěch“, žádné z médií už nedoplnilo informaci, že Nový PORG na rozdíl od jiných IB škol nechává mezinárodní maturitu skládat jen ty studenty a studentky, kteří svým předpokládaným skóre nemohou průměr gymnáziu pokazit.
Do roviny absurdity zavítal server iDnes.cz, který informoval o tom, že „české školství zaznamenalo mezinárodní úspěch.“ Je přitom zřejmé, že jediný úspěch českého školství je v tomto případě fakt, že studentku odradilo dostatečně brzy na to, aby mohla svůj potenciál uplatnit ještě na střední škole. Pokud je pro český vzdělávací systém kladným výsledkem, že z něj ti nejnadanější prchají, jedná se o věru obdivuhodnou míru sebeironie.
Dosáhnout plného skóre v International Baccalaureate nebo být přijat či přijata na Oxford je velký úspěch. Avšak není o nic menší, i když nestudujete na Novém PORGu. Bylo by skvělé, kdyby si česká veřejnost a média vážila těchto úspěchů rovnocenně a z vlastního popudu.
