Janek Rubeš je tak trochu trouble-maker, který se s kamerou snaží netradičním způsobem měnit veřejný prostor. Je tvůrcem několika pořadů na internetové televizi Stream.cz, přičemž mezi ty nejznámější patří Praha vs. prachy nebo současně vysílaný Prague Guide. Časopisem Forbes byl v roce 2016 zařazen do žebříčku 30 nejtalentovanějších Čechů pod 30 let. V rozhovoru se například dozvíte, jak to dopadlo s kauzou okolo pražských taxikářů, s jakými vzpomínkami z České republiky odjíždí zahraniční turisté nebo proč kvůli pořadu Prague Guide málem zkrachovala směnárna na Staroměstském náměstí.
Na internetu jste začínal působit v projektu nazvaném Noisebrothers s Jindrou Malíkem. Byli jste mezi prvními, kteří začali natáčet v České republice virální videa. Proč zrovna tento formát?
Nabídla nám to reklamní agentura, která chtěla propagovat nový mobilní telefon. Vše se odehrávalo v době, kdy se tahle forma reklamy ještě vůbec nepoužívala. Dnes je to standardní reklamní tah, tenkrát byla tahle agentura jedna z těch odvážnějších. Šlo o zakázku pro Nokii a my dva jsme jim byli nabídnuti, že telefon zpropagujeme. Celý koncept vymyslel můj kamarád Joseph Ali Tehranian.
A jak jste se k tomu dostali konkrétně vy dva?
Jednou jsem kamarádovi sestříhal svatební video a jemu se to líbilo. Proto mi nabídl, jestli s ním nechci pracovat.
V rozhovoru pro DVTV jste řekl, že cítíte určitou vnitřní potřebu poukázat na lhostejnost některých jedinců. A v pořadu Filipa Nesládka na Youtube jste mluvil o tom, že pomocí videa můžete mnohem lépe předat zamýšlenou zprávu. Převládá u vás víc potřeba být vidět (ve smyslu být známý) nebo nutkání předat nějakou zprávu?
Primárním je předat samotnou zprávu. Ale tu zprávu nepředáte, pokud vás lidé neposlouchají. Já mám určitou výhodu, že je můj hlas slyšet víc než hlas ostatních, to je pravda. Ale tuto slávu se snažím využít k tomu, abych dělal něco, co má smysl. A nejen pro mě, ale i pro někoho dalšího. Přijde mi až odporné, jak se v současnosti tak strašně moc adoruje bohatství. Lidé pak využívají svou slávu jen k tomu, aby tohle bohatství získali.
Mám to chápat tak, že se často setkáváte s tím, že vše, co děláte, děláte jen pro to, abyste byl slavný a bohatý?
Ano, to mi říkají všichni podvodníci, které natáčím. Myslí si, že je natáčím, protože chci být kvůli nim slavný. A já jim vždy odpovídám, že já je chci udělat „slavnými“. Mým cílem je využít toho, že jsem známější, a poukázat na zloděje či podvodníky, kteří by jinak mohli zůstat opomenuti. Ne k tomu, aby si lidé koupili například Bubble tea, což je podle mého názoru strašné – využívat svůj hlas a vliv k tomu, aby propagoval i to špatné.
A myslíte si, že v tomto případě hraje důležitou roli kamera? Jestli tím, že to natáčíte, mohou tyto argumenty mít určitou váhu.
To netuším. Já to bez kamery neumím a ani to bez ní nechci dělat. Mojí profesí je zkrátka natáčet videa.
V projektu Noisebrothers jste si hráli na reportéry MTV a vyzpovídávali české celebrity. Teď poukazujete na to, že ačkoliv by se dost věcí dalo vyřešit velmi jednoduše, nikdo to nakonec neudělá. Do jaké míry je vaším cílem ukázat na absurditu a někdy až naivitu lidí? Nebo to vždy vyplyne ze situace?
Já si myslím, že ten naivní jsem tam v tu chvíli já. Do těchto situací vstupuji většinou s tím, že nevím, jak to celé funguje. Když jsem šel natáčet taxikáře, tak jsem nevěděl téměř nic. A vše, co jsme natočili, vyplynulo ze situace. Rozhodně to není tak, že tam jdu s připraveným scénářem a s cílem rozkrýt zlodějské taxikáře.
Jednou jsem se svezl taxíkem a zjistil jsem, že mě taxikář okradl. Tak jsem se s ním svezl ještě stokrát a on mě z toho osmdesátkrát okradl. A téma bylo na světě. A to by se nikdy nestalo bez mé počáteční naivity. Nejlepší, co jsem v tu chvíli mohl mít, bylo, že jsem tomu systému vůbec nerozuměl. Bez toho by pořad Praha vs. prachy nikdy nevznikl v takovéto podobě.
Takže ve svých videích využíváte pohledu běžného občana, který tolik nerozumí fungování politické scény a veřejných věcí?
Ano, přesně tak. Tehdy jsem nechápal všechny souvislosti. A na základě tohoto přístupu jsem reportáže tvořil a vymýšlel. Proč taxikář, který stojí 25 let na zákazu stání, tam stojí stále, a já, když si tam jednou zastavím, tak hned dostanu pokutu?
Bohužel teď vím, jak všechny podobné instituce jako Magistrát hlavního města Prahy nebo městská policie fungují, a je to poměrně znepokojující. Musím říct, že bych to raději nikdy v životě nezjistil. A nemyslím to zle, jen prostě díky tomu teď vidím, jak je všechno překombinované a složité. Dokonce tak moc, že se v tom začnete brzo ztrácet a díky tomu se nic nevyřeší.
A na konci tohohle celého bullshitu je například jedna francouzská holka, která si bude navždy pamatovat, jak ji v Praze obral hnusný slizký taxikář o 50 euro. A ten taxikář na konci příběhu dostane pokutu 10 tisíc za vše, co kdy udělal. Což je v porovnání s tím, co si nepoctivě vydělal, směšná částka.
Sám jste přiznal, že poté, co jste přestal o taxikářích v Praze natáčet, tak se nic nezměnilo. Kde vidíte ten největší problém?
Může se zdát, že je to k ničemu, a já občas tomu názoru sám podléhám. Ale pak vidím, že se jich alespoň pár dostalo k soudu. Je nutné neustále vyvíjet tlak a to i v případě, že jsou podvodníci v přesile.
Vše o Praze čtěte zde >>>
A nemůže to být i tím, že můžou mít politici pocit, že je tak trochu obcházíte? Že ty problémy zveřejňujete a už za nimi přímo nechodíte?
Já to rozhodně necítím jako povinnost. Mou prací je natáčení videí a já nemám potřebu přímo předávat vše, co udělám. Zvlášť ne politikům, kteří se na to všechno mohou podívat sami, když budou mít zájem. A na druhou stranu – i kdybych za nimi šel, tak mě pošlou do háje. Mohl bych se teď klidně zvednout a jít paní primátorce Krnáčové nebo na policii říct o všech neduzích Prahy, ale jsem si naprosto jistý, co by mi řekli.
A to by bylo?
Že se na to podívají.
Hádám, že to znamená, že se tím nakonec nebudou zabývat, že?
Ano. Ale když o tom natočíte videoreportáž, kterou uvidí milión lidí, tak to je pro mě víc, než když to předám politikům, kteří se na to ani nepodívají. Česká národní banka dnes vydala tiskovou zprávu o tom, že nakonec fungování alespoň některých směnáren upraví, ale kdybych do toho neprudil, tak se to nejspíš nestane. Nedávno se mi opět smál jeden kluk ve směnárně kvůli tomu, že si prý naivně myslím, že něco změním. A přesně kvůli takovým to změnit chci. Mají pocit, že jsou nedotknutelní, a já chci dokázat, že tomu tak není.
Nepomohlo by, kdybyste vstoupil do politiky a mohl tak tlačit na vyřešení tohoto problému „z druhé strany“? Protože tak to v politice funguje – naleznete si téma, které trápí veřejnost, a snažíte se ho cestou politiky vyřešit.
Já ani nevím, jak politika funguje. Dá se říct, že mě zas tolik nezajímá a ani nebaví.
Dobře. Tak pokud odhlédneme od toho, že politici nejsou schopni či ochotni problémy řešit a vy se politikem nestanete… Stále točíte a snažíte se upozorňovat na problémy, takže předpokládám, že věříte, že se to dá změnit i jinak než cestou shora. Jak?
Dám vám příklad na kauze okolo směnáren. Směnárny nedělají nic nelegálního a splňují všechny zákony. „Jen“ mění euro například za 15 českých korun, místo 27,-/euro (v tomto případě se konkrétně jedná o směnárnu na Staroměstském náměstí, pozn. redakce). Šel jsem kvůli tomu na Magistrát a oni mě poslali do České národní banky.
A hádejte co? Česká národní banka mi sdělila, že se to dá udělat jen přes nový zákon v Poslanecké sněmovně. Tak jsem se rozhodl, že to vyřeším bez nich. Já a Honza Mikulka jsme se jednoho dne postavili na celý den s foťákem před směnárnu a jenom jsme lidem říkali, že za jedno euro nedostanou 27 českých korun, ale pouze 15. Směnárna za celý den nevydělala ani halíř a dokonce přišla i o tržbu v hodnotě 150 tisíc korun. Kdybychom tam takhle stáli třeba dva měsíce, tak se ta směnárna velmi brzo zavře.
A neblokujete tím někomu jeho byznys?
Ano, někdo může říct, že to je na jednu stranu strašné. Ale já jsem ve skutečnosti jejich byznys neblokoval, já jim dělal jen reklamu. Stál jsem tam před budovou a říkal, že vevnitř dostanou za euro 15 korun. Je to to samé jako kdybych stál před pizzerií a říkal, že si zde můžete objednat pizzu za 120 korun.
Proto si myslím, že není vždy potřeba uskutečnit změnu seshora. Všichni máme tendenci říkat, že by to měli změnit politici. Není to tak. My jsme ten stát a město. Vy jste úplně stejně Česká republika jako já. My to můžeme změnit úplně stejně jako ti nahoře. Jenom je potřeba se nad tím vším zamyslet a najít vhodný způsob. My jsme ukázali obličeje taxikářů, kteří okrádají, a stáli celý den před směnárnou, která má velmi nevýhodný kurz, nic víc. To byl náš přístup, kterým jsme se rozhodli něco změnit.
A není to spíše chyba turistů, kteří do zahraničí přijíždí? Neměli by si všechny tyto informace zjistit sami?
Zeptala jste se, kolik stojí tahle voda, kterou jste si objednala?
No, nezeptala.
A kdyby vám teď přinesli účet za pět set korun, co uděláte?
Nejspíš bych to zaplatila. Jenže když si jdete vyměnit peníze do směnárny, kurz je vždy vypsán viditelně na jejich dveřích.
Cenu vody také naleznete v nápojovém lístku, jenže vy jste se nepodívala. Udělala jste stejnou chybu jako turisti, kteří si jdou vyměnit peníze v cizí zemi. Ano, měli by si to přečíst. Ale vážně by měli být potrestáni částkou, která je naprosto nesmyslná a přemrštěná? Nemyslím si, že by to tak mělo být, i když je to legální.
Věnujete se teď projektu, který se snaží zlehčovat turistům návštěvu Prahy nazvaného jako Prague Guide. V jednom z rozhovorů označujete centrum Prahy za Disneyland. Proč vám to tak přijde? Co mohu ze svých zkušeností říct, tak i v zahraničí funguje turismus na podobné bázi.
To je právě ono. Je to všude stejně hrozné. Ale to nemůžeme být lepší? Nechci, aby centrum Prahy bylo pouze pro turisty. Momentálně si nemohu v centru Prahy zajít téměř nikam. Například v ulici Kaprova je pouze jedna hospoda, kam bych se šel najíst a napít. Zbylých dvacet je předražených a ještě ke všemu není jídlo ani dobré. Také se mi nelíbí, že po Královské cestě je rozmístěných čtrnáct prodejen italských kabelek a že na Staroměstském náměstí je jen jedna restaurace, kde si můžete dát Plzeň, jelikož ta druhá si účtuje nesmyslné částky téměř za cokoliv, včetně návštěvy WC. Možná bych to už ani neoznačil jako Disneyland, ale spíš jako turistické ghetto.
Mám to chápat tak, že turisté, kteří přijedou do Prahy a České republiky, ve většině případů minou typické a tradiční produkty a pokrmy České republiky, protože je výše zmiňované komerční věci přebijí?
Naprosto. Zkuste si projít Prahu jako turista a uvidíte věci, které jste v Praze nikdy neviděla a které se vám zdají od české kultury a tradicích tak vzdálené, až je to skoro nemožné. Bohudík v poslední době vzniká čím dál tím víc míst, kde mohou fungovat společně turisté i místní. A každé takto koncipované nové místo mi dělá radost.
Mohl bych se zeptat, jak často se pohybujete po centru Prahy?
Poměrně často.
Kde a kdy jste si sedla do restaurace na Staroměstském náměstí?
Myslím, že asi nikdy.
A není to trochu zvláštní, když je to naše největší náměstí? To samé Pražský hrad. Přitom je zde velké množství možností, kam si jít sednout. Pro nás místní je to taková zapovězená zóna a to nejen kvůli cenám.
Jaké reakce na pořad Prague Guide máte od veřejnosti?
Ví o tom především turisti, ale byl jsem překvapen i tím, kolik Čechů pořad zná. Drtivá většina reakcí je pozitivní. Vždy mě těší jejich fotky a příběhy z Prahy, které jsou inspirované naším pořadem. Často se mi stává, že mi lidé píšou, že si výlet v Praze užili i díky mně. To je pak ten pravý smysl, proč by měl projekt fungovat.
Takže to děláte i kvůli této zpětné reakci?
Dělám to spíš kvůli tomu, aby si to tu užili. A můj dobrý pocit je jen bonus.
Jak na to reagují ti, kterým zajetý turistický byznys kazíte? Protože tam často ukazujete i předražené restaurace, kam nechodit na jídlo a podobně.
Z restaurací žádné reakce většinou nedostávám. Hlavně kvůli tomu, že je tolik nehaním a také je moc často neukazuji. Ale velkým tématem jsou právě směnárny. Jejich argumenty jsou ale vždycky stejné: zaprvé, že mají vysoké náklady a potřebují to něčím vykompenzovat, a zadruhé velmi často poukazují na ostatní, že to dělají taky tak.
Nesetkáváte se ale s tím, že poukazováním na stinné stránky hlavního města děláte Praze trochu negativní reklamu?
To bylo především při točení různých podvodů – teď mám na mysli pořad Praha vs. prachy. S Prague Guide se snažíme mít většinu pozitivnější. A věříme, že tím zlepšíme pověst Prahy a ukážeme turistům místa, kde se budou moci potkat s místními a zároveň poznat i typické české věci.
