Kdo zavítá do kanceláře obklopené kluby a galeriemi v hip čtvrti za Kurským nádražím v samotném centru Moskvy, nabude nejspíš dojmu, že se ocitl v sídle nějakého start-upu nebo kreativního hubu. Kancelář je zaplněna plakáty, obrazy a módním oblečením. Mezi tím vším se pohybují umělci, návrháři a kreativci, kteří spolu diskutují a pracují na dalším projektu. Možná ho však zarazí několikametrový banner s „otcem-manifestem“ nebo všudypřítomná vlastenecká symbolika připomínající dávnou heroickou minulost Ruska, jeho úspěchy na mezinárodním poli a hlavně „architekta všeho, čeho Rusko za poslední roky dosáhlo“ – Vladimíra Putina.
Sídlí zde totiž Síť (rusky Seť), organizace sdružující prokremelskou mládež. Takové spolky tu byly i před tím, například „Naši“ nebo „Mladá garda“. Ty se však zaměřovaly na masové akce v ulicích, pochody s vlajkami nebo obtěžování cizích velvyslanců. A především nebyly cool. Naši, největší z nich, postupně zdegenerovala ve fašizující bojůvku, jejíž nejtvrdší křídlo zvané Ocel (rusky Staľ, od toho Stalin) se nechvalně proslavilo krédem doslova opsaným z Goebbelsových „Desíti zásad národního socialismu“. Není divu, že se do podobných sdružení „kreativní mládež“ příliš nehrnula.
Činnost Sítě se od aktivit zmíněných skupin diametrálně liší. Na rozdíl od protestních let 2011 a 2012, kdy vrcholila aktivita Našich a Mladé gardy, politika dnes prakticky vymizela z ruských ulic. Časy, kdy sto tisíc Moskvanů demonstrovalo na Bolotném náměstí proti vládě, jsou, zdá se, nenávratně pryč, a není tak s kým soupeřit o veřejný prostor. „Doba bubnů a mnohatisícových shromáždění je za námi“, vysvětlil novinářům z Novaja gazeta Makar Vichljancev, jeden z lídrů Sítě. „My jdeme více do hloubky, máme blíže k filosofii. Máme své principy, které odrážejí náš pohled na svět a kterých dbáme, když malujeme své obrazy, točíme filmy, vychováváme mládež.“
Síť se zaměřuje na pořádání veřejných promítání, výstav obrazů, fotosoutěže, umělecké konkurzy, kurzy osobního rozvoje a soft skills, provozuje filmovou škola zaštítěnou světoznámým režisérem Emirem Kusturicou. Kromě toho provozuje také oděvní řadu Putinversteher, pojmenovanou podle německém neologismu, který se dá přeložit jako „ten, který rozumí Putinovi“. V Německu se tak označovali Putinovi sympatizanti na Západě. Nejznámější z nich, bývalý německý kancléř Gerhard Schröder pak dostal místo v ruském státním kolosu Gazprom. Promo video této značky oznamuje, že její nositel „hodí rukavici zbytku světa, jeho korporacím, barevným revolucím, humanitárním bombardováním, dvojitým standardům a vousatým ženám (narážka na poslední vítězku Eurovize, Conchitu)“, a hlavně „že stojí za Putinem“.
Cílem těchto aktivit je, jak vysvětluje Marija Aljošina, tisková mluvčí moskevské buňky, „během deseti let uvést na světové mediální pole deset celebrit, které budou propagovat náš způsob života, naše hodnoty, které vytvářejí naše pravidla. (…) Právě pomocí konkurzů se snažíme objevit, talentovanou, národně-orientovanou mládež“.
Síť se k národní myšlence hlásí ve svém manifestu, národovectví ale spočívá pouze na adoraci nynějšího prezidenta Ruska. Putin je v manifestu přirovnán k chybujícímu, avšak milujícímu otci, který za cenu velkých obětí a těžkých rozhodnutí vytáhl Rusko z nejhoršího. Oslava Putina se pak dostává takřka mystické polohy, kdy pojednává o jakémsi otcovském kreativním principu, který má každému dodávat sílu a inspiraci na cestě k realizaci svobody, kterou jim nynější prezident daroval.
Vichljancev, který je jedním z autorů manifestu, uvádí, že pro dvacátníky, kteří dospívali za vlády Putina v podmínkách, kdy polovina až dvě třetin rodin byly neúplné, je Putin také otcovským vzorem. Není jen prezidentem, ale také otcem a univerzálním mužským vzorem celé jedné generace.
Přestože ambice hnutí míří vysoko a hlavní metou je zmiňované vytvoření desíti ruských celebrit, nepodařilo se mu zatím vyvolat větší ohlas. Doposud nejviditelnější akcí byla zdravice Putinovi k jeho narozeninám „Děkujeme od Kaliningradu po Vladivostok“, při níž aktivisté hnutí nastříkali v sedmi velkých ruských městech celoplošná graffiti na stěny paneláků. Co graffiti, to ilustrace pojmů jako síla, paměť, historie, bezpečnost, olympiáda - tedy věcí, za které prý Rusové Putinovi vděčí. Počáteční písmena těchto slov dohromady dávala „SPASIBO“ tedy „děkujeme“. Jiné graffiti s hokejistou v uniformě, které oslavuje připojení Krymu v minulém roce, ale bude po nepatriotické žádosti majitelů domu brzy odstraněno.
Hnutí je stále příliš mladé na to, aby bylo možné s konečnou platností zhodnotit jeho dopad na politiku a společenský život. Jeho budoucnost je zatím každopádně nejistá. Na rozdíl od Našich, Síť pořád hledá svůj účel – způsob jak být prospěšná prezidentově administrativě, na níž je závislá co do obsahu projektů, tak do financování. Akce v ulicích jsou passé a informační válka se zdá být na domácím poli prozatím vyhrána. Budeme-li věřit zdroji Novaja gazety, tak „v prezidentově administraci neví, k čemu takové hnutí je (…) Kreml se naučil nahánět lidi sám na shromáždění typu těch na podporu připojení Krymu. Politická situace se má za vyřešenou na dalších 12 let. Opozice je rozprášena. Není s kým válčit.“
