Proč se mladí lidé v Česku nezajímají o dohodu, která může podstatně ovlivnit i jejich budoucnost, a jaká jsou největší rizika této transatlantické dohody? Ptali jsme se Radima Hejduka, předsedy spolku Idealisté.cz.
TTIP je smlouva, která by měla významně zintenzivnit obchodní výměnu mezi USA a Evropskou unií. Co pro vás tato úmluva znamená? Považujete ji za krok správným směrem?
Já si zaprvé myslím, že TTIP jako takové není jen obchodní úmluva. Že jde jenom o obchod, to prezentují především ti, kteří za celou smlouvou stojí. Ale vzhledem k tomu, jak je TTIP nastavené, je vlastně společenskou úmluvou, protože zasahuje do tzv. netarifních systémů, což jsou mimochodem určité standardy výrobků, sociální práva, pracovní právo atd. Takže proto Transatlantické obchodní a investiční partnerství nepovažuji za obchodní úmluvu, ačkoli ten primární cíl je zintenzivnění obchodní unie. Nepovažuji to za krok správným směrem jako takový, protože si myslím, že v současné době je proces vyjednávání smlouvy netransparentní a dopad na společnost je tak velký, že by se to nemělo vyjednávat bez silnějšího mandátu od občanů.
Co vidíte jako největší hrozbu, případně také přínos TTIP?
Možná by se slušelo nejdříve říct, co to TTIP jako takové je. Jedná se vlastně o smlouvu mezi státy, ve které mají de facto speciální postavení nadnárodní korporace, tedy soukromý sektor, a v tom někteří vidí přínos. Já to považuji spíše za hrozbu, protože se na stejnou úroveň staví státy a korporace, což ve skutečnosti omezí suverenitu samotných států. V podstatě podle mého názoru existuje hrozba, že splývají soukromé zájmy s těmi veřejnými, a to by v demokracii evropského typu vůbec nemělo být akceptováno. Abych nebyl jen kritický, přínos je samozřejmě určitá intenzivní mezinárodní komunikace, myslím si, že je to i utužování diplomatických vztahů na více úrovních. Samotná myšlenka TTIP jakožto nějakého integrovaného prostoru Spojených států a Evropské unie není vůbec špatná. Tady jde spíše o to, jaké zájmy se do toho mají promítat.
Jak vnímáte přístup studentů k této smlouvě? Když porovnáte studující z Česka a z ostatních zemí Evropy, vidíte nějaký rozdíl v zájmu o toto téma?
Zkušenosti mám hlavně s těmi zahraničními aktivisty a musím říct, že zájem o TTIP směrem na západ je mnohonásobně vyšší. Jednu dobu to bylo téma číslo jedna, zvláště v Německu, kterého by se tato smlouva dotkla hodně. Jelikož se u nás o TTIP vůbec nereferuje, tak jádro aktivistů „protiTTIPového“ hnutí jsou převážně mladí lidé, ale jinak je to vlastně mrtvé.
Může souviset nezájem o tuto problematiku s celkovou apatií vůči politickým tématům mezi mladými Čechy?
Může tomu tak být. TTIP je vlastně ještě nezajímavější než politika, protože nemá jasné kontury. Pro mnohé je to pouze nějaká technická záležitost, přestože může mít dopady do mnoha oblastí života. Celkově se u mladých nikdo nesnaží probouzet zájem o dění kolem. To je ale i náš úkol.
Proč si myslíte, že jsou na západ od nás v tomto aktivnější? Zapojují se do věci přímo nějaké spolky na způsob Idealistů?
Je tam trochu jiná politická kultura. Například v Rakousku se na vysokých školách volí vysokoškolské senáty politicky – máte tam sociálně demokratické kandidáty, konzervativní kandidáty, jsou tam aktivnější odbory s jasným politickým programem pro školu. To u nás vůbec nefunguje, protože se na to všichni koukají s despektem. „Politika nepatří mezi lidi“, možná si myslí, ale to je setsakramentsky špatně. Politika je všude, politika je i TTIP. Do akcí proti TTIP jsou z těch politicky aktivních spolků či organizací zapojeni ještě namátkou Mladí zelení, Mladí piráti a jejich mateřské strany. Dále pak spousta neziskových zájmových organizací. Všechny lze najít na stránkách Špatného vTTIPu.
Vyjednávání o TTIP jsou neveřejná, europoslanci musí procházet téměř komickými prohlídkami, když chtějí studovat záznamy z vyjednávání, navíc jsou časově limitováni, takže si ani nemohou udělat ucelený obrázek o věci.
Je to skandální. Rozhoduje se o 800 milionech lidí v Evropě a USA, přitom jejich zástupcům je kladeno tolik překážek, aby reálně mohli co nejméně zkoumat průběh jednání. To znamená, že ti, kteří mají demokratický mandát, nemohou hájit zájmy těch, kteří je zvolili.
Myslíte si, že se Evropa, ale i Spojené státy tímto ochuzují o demokracii?
Evropská komise, respektive její orgán Directorate General of Trade, a americký USTR (US Trade Representative) jsou ti, kdo vyjednávají. Tyto orgány podle mě nemají takový demokratický mandát, o němž jsem mluvil předtím, jako například europoslanci. Vše probíhá v tichosti. O demokracii nemůžeme hovořit, jsou-li v 93 % při vyjednáváních zastoupeny nadnárodní korporace. To lze zcela jistě považovat za demokratický deficit.
Jak podle vás implementace TTIP ovlivní naši ekonomiku? Mluví se i o úbytku pracovních míst. Změnila by se nějak situace pro čerstvé absolventy vysokých škol?
Existují studie, které mluví o negativním dopadu na ekonomiku, i studie, které mluví o pozitivním dopadu na ekonomiku. Četl jsem zevrubně dvě, jednu pro TTIP a druhou proti. Tu první vytvořilo na zakázku Evropské komise konsorcium velkých bank neboli Centre for Economic Policy Research (CEPR) a ve skutečnosti to financovaly velké banky. Pak je tady studie, která je skoro neviditelná, z nějaké americké univerzity a ta zase poukazuje na nějakém desetiletém modelování na ztrátu HDP především ve Francii, ve Skandinávii a na ztrátu pracovních míst, o čemž se tedy bavíme. U této problematiky se nabízí zajímavá analogie s jinou obchodní úmluvou, a to je NAFTA, která vznikla v Severní Americe a integrovala prostor Kanady, USA a Mexika. Tahle obchodní úmluva znamenala ztrátu devíti set tisíc pracovních míst především v Mexiku, tedy u slabšího z hráčů. Velké americké zemědělské společnosti dohnaly lokální zemědělce v Mexiku k bankrotu. Zde vyvstává otázka, do jaké míry to může být analogie, ale jak jsem říkal, o TTIP nevíme nic, ale máme zkušenost s NAFTA. Řekl bych, že je minimálně v zájmu čtyř milionů českých zaměstnanců, aby se o TTIP zajímali, protože to může dopadnout právě na ně. Čerství absolventi jsou specifická část společnosti, která se v současné době de facto nechává vykořisťovat. Je to skupina lidí, která je ochotna přistoupit na horší pracovní podmínky a někdy i na to, že nedostane vůbec žádnou mzdu. V systému, kde budou firmy silnější, se absolventi paradoxně mohou uplatnit, ale za velmi nuzných podmínek. Jsou to takoví novodobí otroci. Je otázka, jestli chceme, aby lidi pět let po studiích ještě pracovali zadarmo a živili je rodiče.
Kdo podle vás na uzavření smlouvy TTIP nejvíce vydělá?
Velké evropské a americké firmy, ekonomické projekce ale nejsou jednotné. Někdo říká, že to přinese pracovní místa, někdo zase, že to pracovní místa odnese. Čeho se bojím, a to je analogie s NAFTA, je, že na to nejhůře doplatí lokální výrobci. Lokální výroba nebude tak zajímavá, když se budou snižovat náklady velkých firem. Také se sjednotí nějaké standardy, přičemž je logická obava, že se vytvoří kompromisy a ty evropské se proto velmi pravděpodobně sníží. Standardy v Evropě jsou vybudovány precizně a dlouhodobě, samozřejmě se často mluví až o přílišné byrokracii, ale na druhou stranu spotřebitele významně ochraňují. Uplatňuje se princip předběžné opatrnosti, výrobky musí nejdříve podstoupit testy, jestli neohrožují zdraví apod., a až potom se mohou objevit na trhu. V USA se stávají případy, kdy se na trh dostanou i nevyhovující produkty, které testuje až trh. Takový postup se hodí hlavně firmám, protože nemusí vynakládat prostředky na výzkum a testování. Klesnou náklady na výrobu a s nimi i ceny výrobků, firmy budou moct vyrábět více a díky své hegemonní pozici ovládat trhy, což podle mě není dobře. Evropa by si však měla budovat pozici vysokých standardů, vysoké kvality výrobků a ochrany lokálních výrobců, protože to je i garance kvality, že nebudeme jíst sádru, ačkoliv to se může stát i dnes. To je na tom vlastně nejhorší, když už teď jíme sádru, co bude za pět let po ratifikaci TTIP. To si nechci ani představovat.
Původ, složení a kvalitu výrobků ale v poslední době sleduje mnoho lidí. Může uzavření transatlantické dohody znamenat krok zpět, snížení nároků na kvalitu potravin, léčiv nebo kosmetických produktů?
Ano, to je onen zmíněný princip předběžné opatrnosti versus princip „kontroly“ trhem. Podle mě zásadní věc, u které nemůžeme my jako Evropané povolit. Samozřejmě, že nižší standardy nebudou zájmem Ameriky jako takové, ale spíše amerických firem. Dojde-li ke konsenzu, americký spotřebitel získá kvalitnější výrobky, bude je mít s ochrannou známkou, ale pro evropského spotřebitele to za jakékoliv dohody znamená ústupek od stávající kvality, který je podle mě nepřípustný. Abych nepůsobil jen pesimisticky, myslím si, že je dost příležitostí TTIP měnit k lepšímu obrazu. Může ještě zafungovat tlak společnosti.
Existují podle vás i jiné scénáře, za kterých by se od ratifikace ustoupilo?
Naděje je zčásti v západoevropských sociálních demokratech. Holandská sociální demokracie se vůči tomu a priori postavila, německá trochu otáčí kurs. PES (Party of European Socialists, pozn. red.) vydala stanovisko, které je vůči TTIP hodně korektivní, chtělo by spoustu změn v úmluvě a v tom spatřuji určitou šanci. Věci mohou nabrat jiný směr i v okamžiku, kdy by skončil mandát amerického prezidenta Obamy dříve, než se transatlantická smlouva stihne vyjednat. Kvůli tomu jak TPP (Transpacifická smlouva, pozn. red.) byla negativně vnímána americkou veřejností, alespoň co já vím, tak se k TTIP začíná vynořovat taky velká skepse. Obama nemá Kongres, který by ho podpořil, takže teoreticky to může padnout na tomto anebo na nechuti evropských představitelů ve vyjednáváních pokračovat.
Navrhoval byste nějakou alternativu k TTIP?
Bilaterální čistě obchodní smlouvy, které nebudou zasahovat do žádných standardů. Pro mě jsou esenciální především sociálně-pracovní standardy, do nichž by se vůbec nemělo zasahovat. Například zákoník práce je ve Spojených státech tak flexibilní, že se může zaměstnancům omezovat právo na dovolenou. Nárok na dovolenou tam de facto existuje, ale zaměstnavatel to může různě ohýbat. V Evropě však máte pevně nastaveno pět týdnů dovolené a s tím zaměstnavatel nic nenadělá (v ČR jsou to čtyři týdny, ve většině států Evropy pět týdnů, pozn. red.).
Poskytují veřejnosti podle vás média dostatečné množství informací o TTIP a o příslušných vyjednáváních?
Dvě třetiny Čechů podle posledního průzkumu CVVM vůbec netuší, co ta písmenka znamenají, co to obnáší, ani nevědí, kdo za tím stojí, takže vidím dost velké selhání ve veřejné debatě, to téma nikdo nepřináší. Je to asi největší selhání veřejnoprávních médií, protože ty mají především povinnost informovat lidi o věcech, které se nezdají tak bombastické jako migrační krize nebo kterékoliv jiné „kauzy“. Česká televize o tom mluví v pozitivním duchu, kritikům moc prostor nedává, jen Jan Keller měl nějaký výstup, ještě navíc v kontinuálním vysílání ČT24, ani ne v primetimu. Úplně se v živém vysílání ČT24 opomenula ohromná demonstrace v Německu, které se zúčastnilo asi dvě stě tisíc lidí. O české demonstraci, kde jsme mimochodem alespoň trochu pomáhali v organizaci, udělala Česká televize zprávu jenom online, myslím, že v Rozhlasu něco málo zaznělo, ale to je tak vše. O tom, že tři miliony lidí v Evropě podepsaly petici proti TTIP, jsme tady vůbec neslyšeli, což mě i trošku mrzí, protože někteří lidé z koalice proti TTIP tomu věnovali mnoho času. Že to zůstalo bez povšimnutí, mi přijde špatné.
