Rok od invaze Ruska na Ukrajinu probíhají na východě země zatím nejtvrdší boje od začátku války. E15 se v analýze podrobně zabývá územními zisky a vojenskými ztrátami jednotlivých stran konfliktu. Z analýzy vyplývá, že ruská armáda přišla za první rok války na Ukrajině o zhruba 42 procent ukrajinského území, které okupovala ještě měsíc po vpádu do země. Situace se pro agresora z hlediska zisku území zatím výrazně nemění ani nyní při ofenzivě u Bachmutu. I přes vysoké ztráty drží Rusové stále pouze necelých 16 procent celkového ukrajinského území. V textu najdete také animované průlomy tří klíčových ukrajinských ofenziv.
Je čtvrtek ráno, 24. února 2022 a Rusko startuje svou velkou a dlouho připravovanou invazi na Ukrajinu. Agresivní krok probíhá z několika směrů současně. Ruské armádě se nepodaří získat klíčová města ani invazi úspěšně ukončit v několika málo dnech. I přesto dokáže v prvních týdnech bojů pod svou kontrolu získat zatím rekordní rozlohu napadené země.
Už před invazí má Rusko pod kontrolou více než 40 tisíc km2 území svého západního souseda, které uzmulo v roce 2014. Jak je možné vidět na grafu výše, měsíc po zahájení invaze, v březnu loňského roku, dokáže ruská armáda ovládnout ještě zhruba dalších 120 tisíc km2 a celkově tak získat kontrolu nad čtvrtinou Ukrajiny.
Tím však územní zisky Ruska v celkovém kontextu války končí a další měsíce už bude agresor kilometry spíše odečítat.
Tři klíčové průlomy ukrajinské armády
Po fatálním vojenském selhání na začátku invaze, kdy ruská armáda dokáže z klíčových měst získat pod svou kontrolu pouze Cherson na jihu země, přehodnocuje ruské velení svou strategii. V dalších dnech nařizuje stažení vojsk ze severu Ukrajiny, a to včetně kyjevské oblasti. Invazní armáda se dále plánuje soustředit na ovládnutí východní části Ukrajiny.
Jak však následující měsíce ukážou, ruské armádě nejen že se nepodaří zásadně uspět na dlouhé frontové linii mezi Charkovem a Chersonem, ale od září dokonce čelí ofenzívě ukrajinské armády. Ta začne útokem na ruské linie právě u okupovaného Chersonu. Ruské velení reaguje vysláním vojáků do oblasti z méně vytížených úseků fronty, a to včetně charkovské oblasti, tedy z opačného konce frontové linie.
Jak je možné vidět na animaci níže, právě v ten okamžik ukrajinské síly využívají oslabení ruských pozic u Charkova a útokem se jim daří prolomit linie. V první fázi ofenzivy na tomto úseku fronty se jim tak za jediný týden podaří osvobodit rozsáhlé území včetně strategických měst Kupjansk a Izjum.
Události těchto dní Moskvě ukazují, že invazní armáda trpí akutním nedostatkem živé síly a Putin koncem září vyhlašuje mobilizaci. Druhá fáze ofenzivy v charkovské oblasti začíná o týden později a trvá zhruba tři týdny.
Ukrajinská armáda při ní osvobodí klíčové město Lyman, který podobně jako předtím Izjum dokáže dobýt díky rychlému obklíčení. Ruské síly se tak podaří vytlačit dál od měst Kramatorsk a Slovjansk.
Jak ilustruje druhá část animace výše, od konce října až do konce loňského roku se však na tomto úseku frontové linie mnoho nezmění. Až v prvních měsících tohoto roku začíná ruská armáda stupňovat tlak v okolí Bachmutu.
K dalšímu významnému úspěchu ukrajinské armády naopak dochází na chersonské frontě. V září a říjnu dokázali ukrajinští vojáci osvobodit několik obcí a připravit si tak dobrý prostor pro závěrečný úder na samotný Cherson.
Útok ukrajinské armády přichází v polovině listopadu, ruští vojáci musejí pod tlakem ukrajinských sil zcela ustoupit až za řeknu Dněpr. V jediném dni opouští i samotný Cherson, kde ještě před invazí žilo zhruba čtvrt milionu obyvatel.
Od osvobození Chersonu zůstává frontová linie z celkového pohledu víceméně neměnná. Po její téměř celé délce se odehrávají střety, ty ji ale zatím mění minimálně.
Velké ztráty na ruské straně zatím nevedou k významnějším ziskům území
Patrně nejznámějším úsekem linie v posledních týdnech zůstává již výše zmíněná oblast v okolí Bachmutu. Zde se ruské armádě povedlo obsadit okolí města, ale dlouhodobě se jí nedaří zlomit odpor přímo ve městě samotném.
Právě tvrdé boje v okolí Bachmutu a Soledaru vedou k podstatnému navyšování ztrát na obou stranách konfliktu. Přesnější odhady jsou nicméně složité, neboť informace ani jedné ze stran není možné nezávisle ověřit. Je proto potřeba k nim přistupovat s obezřetností.
I z konzervativních odhadů nicméně vyplývá, že ruské ztráty na Ukrajině již významně přesáhly sto tisíc mrtvých a zraněných. Deník New York Times dokonce počátkem února uvedl, že se podle nejmenovaných amerických představitelů ruské ztráty blíží k hranici 200 tisíc.
Odhady pro Ukrajinu i Rusko jsou založené na satelitních snímcích, odposleších, příspěvcích na sociálních sítích, zpráv médií působících přímo na místě i na oficiálních vyjádřeních obou vlád, uvedl americký deník.
I pokud bychom se podívali na válku na Ukrajině z ruského a čistě pragmatického pohledu, invazní armádě se zatím nedaří proměňovat vojenské ztráty za územní zisky. Území dobytá ruskou armádou v posledních měsících jsou nesrovnatelně menší než předchozí zisky ukrajinské armády při ukrajinských ofenzivách. Vojenské ztráty jsou přitom v posledních měsících nejvyšší od začátku celé invaze.
Podle ukrajinského ministerstva obrany se ruské ztráty v posledních měsících vyšplhaly na úroveň mezi 15 až 20 tisíci měsíčně. To je zhruba trojnásobně až čtyřnásobně více oproti ruských ztrátám na jaře a v létě loňského roku. Za poslední měsíc války se pak podle ukrajinské strany blíží ruské zráty dokonce k 25 tisícům.
I přes zvyšující se ztráty v posledních měsících ale Rusové drží stále necelých 16 procent ukrajinského území, tedy asi 94 tisíc kilometrů čtverečních. Pro srovnání, na počátku invaze ovládla ruská armáda území velikosti 161 tisíc kilometrů čtverečních. Za rok války tak Rusové přišli o více než 42 procent území Ukrajiny, které okupovali po prvním měsíci invaze.
Kyjev počty svých mrtvých ani zraněných nezveřejňuje. Americký deník Wall Street Journal ale minulý týden uvedl, že podle západních představitelů dosahují ztráty ukrajinské armády přibližně sta tisíc vojáků.
Přestože se Rusku invaze na Ukrajinu zatím příliš nedaří, v posledních týdnech výrazně stupňuje tlak na ukrajinské pozice. Pro další vývoj války v následujících týdnech a měsících tak bude stěžejní míra vojenské pomoci Ukrajině od západních spojenců.
O tom, jak jednotlivé státy pomáhaly v prvním roce války, vypovídají nejnovější data Kielského institutu pro světovou ekonomiku. Bezkonkurenčně nejvyšší vojenskou pomoc poskytly Ukrajině USA, a to zhruba čtyřnásobně vyšší než v pořadí druhá Velká Británie. Spojené státy poskytly ze všech zemí také nejvyšší finanční a humanitární pomoc.
Z grafiky je patrné, jaký způsob podpory Ukrajiny jednotlivé země upřednostňovaly. Zajímavé například je, že Německo poslalo více humanitární než vojenské pomoci. V té ji přeskočilo dokonce i Polsko.
Česko se s vojenskou pomocí 0,46 miliardy eur drží v desítce zemí, které Ukrajině pomohly vojensky nejvíce.
