Ukrajina se v posledních týdnech stala bojištěm, na kterém se střetává sovětská a ruská technika se západními zbraněmi. Téměř každý tak slyšel o užitečnosti protitankových střel Javelin či NLAW a protiletadlových raket Stinger. Méně se už hovoří o tom, že napadená země používá i zbraně vlastní výroby, mnohdy odvozené z původní sovětské techniky. Rozmach ukrajinské domácí produkce silně povzbudily anexe Krymu a boje v Donbasu.
Symbolem pokroku ukrajinského zbrojního průmyslu se tento měsíc staly protilodní rakety Neptun. Ukrajinská strana tvrdí, že dvě zasáhly vlajkovou loď Černomořské flotily Moskva a zapříčinily tak její potopení. „Přesný zásah do vlajkové lodi nepřátelské flotily je největším oceněním a uznáním naší práce,“ uvedla na Facebooku Kyjevská konstrukční kancelář Luč, která střelu navrhla.
Just a reminder.
A week ago, russian flagship Moskva was nicely sent to hell. A video of how 🇺🇦 anti-ship cruise missile Neptune works.💪#SlavaUkrainipic.twitter.com/u8rI2iV1is
„Poprvé byla válečná loď zničena protilodní střelou vyrobenou výhradně na Ukrajině,“ pochvalovala si na Twitteru občanská aktivistka a šéfka ukrajinského Antikorupčního akčního centra Darja Kaleňuková.
Zmíněná Luč přitom vyvinula i další zbraně, které se do výzbroje ukrajinské armády dostávají až v posledních letech a jejichž vývoj a výrobu urychlil pro zemi kritický rok 2014. Pouhých pár let usilovné aktivity ale nestačilo podfinancovanou armádu dostatečně pozvednout, některé zbraně se ještě nepodařilo dokončit, dalších je zatím nedostatek. Ukrajina se proto musí ve velkém spoléhat na dary ze spřízněných států či sbírky.
Navíc byly v bojích poškozeny i zbrojní podniky, ostřelování zasáhlo kupříkladu továrnu Antonov. Ukrajinské společnosti v současnosti nestíhají ani opravovat poškozenou bojovou techniku, pomohou jim s tím i české firmy.
Přinášíme příklady nejvýznamnějších zbraní a zbrojních systémů ukrajinského původu.
Tank T-84Tanky Oplot-M jsou sice vyspělé, ale na ukrajinském bojišti je vidět není.|Profimedia
Tank T-84 ukrajinské výroby vychází ze sovětského modelu T-80, liší se především dieselovým motorem a svařovanou věží. První prototyp byl zkonstruován v roce 1994. Navrhla ho Charkovská konstrukční kancelář strojírenství Morozova (KMBD). Jeho producentem je Závod Malyševa, dříve známý jako Charkovská továrna na lokomotivy, založený už koncem devatenáctého století. Po rozpadu SSSR procházel podnik náročnou etapou. Pak ale začala výroba různých typů T-84 nejen pro ukrajinskou armádu, která tehdy trpěla podfinancováním, ale spíše na export.
Ani ten se však příliš nedařil a několik zakázek nakonec výrobce nezískal. Po roce 2014 sice stoupl zájem ukrajinské armády, boje v Donbasu ale zase zkomplikovaly výrobu. V současnosti je výkladní skříní Malyševu T-84 Oplot-M představený v roce 2009. Podle dostupných zdrojů je však ve výzbroji ukrajinské armády pouze pár nejmodernějších tanků domácí výroby.
Obrněný transportér BTR-4 „Bucefal“Transportér BTR-4 se osvědčil už dříve v Donbasu a proti Islámskému státu.|Profimedia
Kolový obrněný transportér ukrajinské výroby s pohonem všech kol 8×8 navrhla i vyrábí stejná charkovská konstrukční kancelář jako tanky T-84. Prototyp byl představen v červnu 2006 na výstavě v Kyjevě a sériová výroba začala o dva roky později. V roce 2009 se dostaly první stroje do vybavení ukrajinské armády a posloužily tak už v bojích v Donbasu. Má je například irácká armáda, která je využila při osvobozování území od Islámského státu. Vzhledem k těmto nasazením se podařilo odstranit i některé původní nedostatky.
Standardní výzbroj tvoří modul Grom, tedy automatický kanon ráže 30 milimetrů, jeden granátomet, jeden kulomet ráže 7,62 milimetru a čtyři protitankové řízené střely. Celkově už bylo vyrobeno na pět set transportérů, a to i pro Nigérii a Indonésii. Během současné války se na sociálních sítích rozšířilo například video, na němž ukrajinský BTR-4 údajně v Mariupolu likviduje ruské průzkumné vozidlo i tank T-72.
Samohybná houfnice 2S22 BohdanaPro houfnici 2SS22 Bohdana přišla válka příliš brzy, vývoj se zpozdil.|Profimedia
Ukrajinská armáda měla před válkou stovky houfnic ze sovětské éry, jako jsou 2S1 Gvozdika či 2S3 Akacija. Pro ryze domácí Bohdanu přišla válka s Ruskem příliš brzy. O její výrobě v rámci modernizace ukrajinské armády se veřejnost dozvěděla poprvé v roce 2018, kdy byla také představena na vojenské přehlídce v Kyjevě. Vývoj houfnice se ale neobešel bez potíží a vázne, provázejí ho i spory ministerstva obrany s výrobcem, a tak se dosud hovoří o jediném existujícím prototypu.
Houfnice má ráži 155 milimetrů, tedy podle západního standardu, a je umístěna na upravené korbě šestikolového nákladního vozidla KrAZ-6322. V budoucnu by mohl být používán podvozek Tatra. Výrobcem je Kramatorský závod těžkého strojírenství založený v roce 1937. Produkce v továrně se rozšířila po roce 2014, v současnosti je tam možné vyrábět především různé druhy hlavní. Při posledních testech Bohdany na přelomu roku byly použity střely turecké a české výroby.
Raketomet VilchaRaketomet Vilcha navrhla stejná kancelář jako Neptuny.|Profimedia
Vilcha (Olše) je raketomet s koncově naváděnou municí, jejž vyvinula Kyjevská konstrukční kancelář Luč. Na výrobě spolupracuje celkem patnáct firem. Zbraň se zrodila na základě sovětského raketometu BM-30 a do výzbroje ukrajinských sil byla zařazena v roce 2018. Mohla tak být nyní nasazena k obraně proti ruskému útoku.
Každé odpalovací zařízení má dvanáct raket, hlavice váží 250 kilogramů. Při testech v Oděské oblasti směřující na cíle v Chersonské oblasti neměly střely odchylku větší než patnáct metrů. Podle typu mají dolet 70 až 130 kilometrů.
Patrně nejznámější ukrajinskou raketou současnosti je podzvuková protilodní střela, kterou vyvinula stejná kancelář jako Vilchu v letech 2012 až 2020. Střela slouží k ničení válečných lodí a jiných plavidel do výtlaku pět tisíc tun. Pokud by skutečně potopila křižník Moskva s dvojnásobným výtlakem a vybavený několika protiraketovými systémy, byl by to mimořádný úspěch.
Neptun vychází ze staré sovětské rakety Ch-35, která se vyráběla v Charkově. Má hlavici o hmotnosti 150 kilogramů a dosah 280 kilometrů. Létá rychlostí zhruba 900 kilometrů v hodině pouhých pár metrů nad mořem. Lze ji odpalovat ze souše, z vody i ze vzduchu.
Ukrajinci v roce 2019 vytvořili celý pozemní komplex, který využívá i podvozky značky Tatra. Do výzbroje byl přijat v roce 2020. Současná válka je pro Neptun prvním bojovým testem. Ukrajinské zdroje hovoří o tom, že kromě Moskvy Neptun zasáhl i fregatu Admirál Essen. Rusko tato prohlášení nepotvrdilo, podle něj se Moskva potopila v bouři po výbuchu munice.
Protitankový komplet Stugna-P (Skif)Ukrajina vyrábí protitankový komplet Stugna-P.|Profimedia
Ukrajinský protitankový raketový komplet je opět dílem Luče. Jeho vývoj byl zahájen v roce 2005 na základě starší řízené střely Stugna a do výzbroje ukrajinských sil se systém dostal v roce 2011. Pod exportním označením Skif se stal úspěšným vývozním artiklem dodaným do Alžírska, Ázerbájdžánu, Kataru, Maroka a do Saúdské Arábie.
K obsluze Stugny-P je třeba tří lidí. Systém je tvořen skládacím trojnožkovým podstavcem, na němž jsou umístěny střely v kontejneru a naváděcí jednotka vybavená kamerou, laserovým dálkoměrem a laserovým naváděním střel. Celý váží přes sto kilogramů a ve dne může posloužit do vzdálenosti více než pěti kilometrů. Významnějšího využití na Ukrajině se mu dostalo až během současné války. Armáda napadané země uvedla, že pomocí Stugny-P sestřelila i ruský bitevní vrtulník Kamov Ka-50.
Pušky ZbroyarPušky společnosti Zbroyar se stávají náhradou zastaralých Dragunovů.|Profimedia
Ukrajinská armáda má ve výzbroji i samonabíjecí pušky domácí výroby od firmy Zbroyar, především model Z-10 neboli UAR-10. Společnost Zbroyar vznikla v roce 2007 a nejprve se proslavila malosériovou výrobou vysoce přesných loveckých a sportovních pušek. Výroba Z-10 začala v roce 2012 a od roku 2018 v ozbrojených složkách země masověji nahrazuje zastaralé sovětské odstřelovací pušky Dragunov.
Jejím konstrukčním vzorem je americká puška AR-10. Původně se část dílů do nových pušek na Ukrajinu dovážela, ale po anexi Krymu a zahájení bojů v Donbasu vzrostlo úsilí o osamostatnění ukrajinské výroby. Tehdy se pušky nakupovaly i poměrně živelně, několik desítek jich armádě ze soukromých prostředků pořídil i někdejší prezident Petro Porošenko. Zbraň je pro snadnější přepravu možné rozložit na dva kusy a existuje v několika variantách pro různé druhy střeliva.
