Příběh německé finanční společnosti Wirecard se poslouchá jako námět na film. Firma s aurou evropského technologického gigantu vyzývajícího americké rivaly se zhroutila v roce 2020. Její cestu k pádu provází falšování účetnictví, prázdné schránky na Filipínách i útěk zakladatele. Příběh podvodu, kterému mnozí dlouho odmítali uvěřit, postupně odkrýval od 2014 Dan McCrum, novinář Financial Times. Na základě svých reportáží loni vydal knihu Money Men a natočil dokument. Zákoutí celé kauzy popsal během rozhovoru v rámci dalšího podcastu PFI Talks.
Rozhovor pro Prague Finance Institute, spolupracující s předním českým ekonomickým výzkumným centrem CERGE-EI, vznikl už v polovině února – tedy v době, kdy před německým soudem vypovídal bývalý CEO Wirecardu Marcus Brown.
Kauza před německým soudem
Brown ve své výpovědi odmítl, že by věděl o rozsáhlém a dlouhotrvajícím falšování dokumentů i o chybějících dvou miliardách eur, které ovšem nikdy ani neexistovaly. „Případ se asi musí vyvíjet špatně, když cítí potřebu předložit svou verzi příběhu. Nemají v ruce jasný důkaz, že by Marcus Brown instruoval lidi ve firmě ke spáchání podvodů,“ říká McCrum. Většina komunikace totiž probíhala šifrovaně přes aplikaci Telegram a zprávy byly smazány. Jde tak o slovo obviněného svědka Olivera Bellenhause proti Brownovu.
„Soudit finanční podvody není lehké, protože je těžké rozlišit, kdo lže a jakou měl kdo skutečnou roli. Všichni se obviňují navzájem. A to je přesně případ Wirecardu a fascinující osoby Jana Marsalka (Jana Maršálka), který byl přes den vysoce postaveným manažerem v německé finanční instituci a v noci rádoby špionem a kriminálníkem hrajícím si na Jamese Bonda,“ popisuje McCrum.
Zaslepili investory, úředníky i politiky
Ve světě financí se podle McCruma stává, že když lidé přijdou o peníze, je to často proto, že investují do něčeho, čemu pořádně nerozumí. „Za komplexitu se dá spousta věcí schovat. Lidé a investoři se nechali zlákat myšlenkou nového evropského technologického šampiona, měli ale být obezřetnější,“ tvrdí McCrum.
Pusťe si další díly PFI Talks |
Podle něj by k ničemu nemuselo dojít, kdyby regulátoři nebyli slepí. Auditoři z Ernst & Young podepisovali závěrky Wirecard každý rok po dobu deseti let. A v nejlepším případě byli podle McCruma strašlivě nedbalí. „Wirecard nabízí různé elementy kriminálních příběhů, které vidíme i jinde, ale tady se spojily do jedné velké kauzy. Udělat podvod za miliardy eur nejde bez toho, že někdo prostě nedělal dobře svou práci,“ je si jistý McCrum.
Wirecard si po McCrumově prvním článku, po němž klesla tržní kapitalizace firmy o osm miliard eur, dokonce najal týmy právníků s tím, že je novinář zkorumpovaný a spolupracuje s burzovními spekulanty. Hnala jej pak před soud v Mnichově. Od uvedení reportáže trvalo ještě osm měsíců, než firma padla, protože jí bylo umožněno, aby se vyšetřovala sama. „Kdyby noviny daly na titulní stranu důkazy o obchodování s drogami, policie by jim druhý den přišla vyrazit dveře, že ano? Ale oni mohli dále profitovat díky pochybnostem a došlo tak k dalším podvodům,“ říká McCrum a dodává, že svou roli sehrála i touha Německa dohnat USA a její technologické platformy typu PayPal.
YouTube právník a toulaví psi
Firma se často oháněla tím, že na vše dohlíží jejich právník. A tak se za ním auditoři vydali do filipínské Manily. Když k němu dorazili do kanceláře, tak první, co podle McCruma uviděli, bylo jeho YouTube studio. „Měl tam i influencerskou plaketu za sto tisíc odběratelů, a když jsme se podívali na jeho kanál, dával na něm rady ohledně rozvodů, rodinného práva a podobně,“ popisuje McCrum s tím, že když poté zamířili navštívit tamní pobočky banky, v níž měly být účty s miliardami eur, dostali se do zastrčené uličky s opravnou jízdních kol a toulavými psy. Wirecard nikdy nikomu nepřiznal, že většina jeho byznysu se odehrává prostřednictvím tří obchodních partnerů na Filipínách, v Singapuru a v Dubaji. A tyto firmy vykazovaly poloviny obratu a téměř veškerý zisk Wirecard.
„Naše kolegyně, která jela do pobočky partnera na Filipínách, na té adrese našla vilu, kde na nádvoří nějací lidé stříhali psa. Nikde ani známka firmy řešící mezinárodní zpracování plateb. A tehdy jsme získali přesvědčení, že v té firmě není nic a vše je jen domeček z karet,“ říká v rozhovoru McCrum.
Tajemný podvodník Marsalek
Hvězdou příběhu je podle McCruma rozhodně Jan Marsalek, který sice nedokončil střední školu, ale založil vlastní technologickou společnost a nakonec přijal práci ve Wirecard. „Ve firmě jej označovali za „chaotického génia“, dokázal být tím nejvíce okouzlujícím člověkem, jakého jste potkali. Na druhou stranu z něj máte pocit dítěte, které si vymýšlí za pochodu a zoufale improvizuje. Neustále se dostává do různých šlamastyk, ale vždy se z nich nějak vyhrabe. Do toho se začne přátelit s lidmi z tajných služeb,“ popisuje jeho osobnost McCrum. v Marsalkově vile se tak poflakuje bývalý šéf libyjské rozvědky. Ruský žoldák zase Marsalka vezme na dovolenou do Sýrie za lidmi z Wagnerovy skupiny, kteří právě zlikvidovali nějakou bandu bojovníků ISIS.
„Původně jsme o něm neslyšeli, ale posléze si začali uvědomovat, že je to on, kdo na nás tlačí. Objevil se i náznak možnosti úplatku deset milionů dolarů, když se zařídí, že o Wirecard přestanou vycházet negativní zprávy. Můj šéf dokonce s Janem Marsalkem poobědval a naše kolegyně v přestrojení oběd nahrávaly na skrytou kameru v kabelce,“ uvádí McCrum. Nakonec po pádu banky Marsalek zmizí tak, že z malého letiště u Vídně, Bad Vöslau, odletí do Minsku, kde jeho stopa končí. „Minulý rok se objevily velmi zrnité záběry, na nichž má být Marsalek před restaurací v Moskvě. Objevily se i konkrétní adresy z okrajových částí Moskvy, kde se má skrývat. Buď má dost peněz, nebo informací, že jej někdo v Rusku chrání,“ dodává McCrum, který se během rozhovoru naučil vyslovovat českou podobu jména Maršálek – muž je potomkem českého emigranta ve Vídni.
Z novináře producentem
Dan McCrum se z ryze novinářské pozice díky kauze posunul až k filmu. Na tvorbě dokumentu Skandál: Jak sundat Wirecard, který uvedla streamovací společnost Netflix, se on i jeho šéf Paul Murphy podíleli jako producenti. „Příběh má filmové prvky, všechny ty šílené postavy, bizarní zvraty. Je to jako thriller. Byli jsme odhodlání pokusit se jej ukázat co největšímu publiku. A Netflix je jeden ze způsobů, jak dokument nabídnout lidem po celém světě,“ říká Dan McCrum. Aktuálně pracuje na dalším příběhu, který má pojednávat o rozšířené mezinárodní korupci a obrovských dluzích. „Zatím ale nemohu sdělit žádné detaily ani žádná jména,“ uzavírá Dan McCrum.
| Dan McCrum (44) je anglický byznysový novinář. Od roku 2007 je redaktorem Financial Times (FT). Zaměřuje se na finance a byznys na obou stranách Atlantiku s důrazem na účetní podvody a korporátní svět. Věnoval se například podvodu Bernieho Madoffa i finanční krizi v letech 2007 a 2008. Od roku 2014 se zaměřil na společnost Wirecard, o níž napsal loni vydanou knihu Money Man. Jako producent stál také za filmem vycházejícím z knihy, který uvedla streamovací společnost Netflix. McCrum vystudoval Durham University a má titul bakaláře ekonomie, poté pracoval pro Citigroup, než se připojil k FT. McCrum byl v roce 2020 vyhlášen novinářem roku britským časopisem o médiích Press Gazette právě za svou roli při vyšetřování podvodu Wirecard. |
O autorovi: Leoš Rousek je ředitelem komunikace skupiny PPF. Působil v Home Credit International a spolupracoval s oddělením vztahů s investory MONETA Money Bank. Více než dvě desetiletí se věnoval byznysové žurnalistice v Česku, Rusku, Slovinsku a na Slovensku pro americký deník Wall Street Journal a tiskovou agenturu Dow Jones Newswires. V letech 2017 a 2019 byl hlavním ekonomickým analytikem deníku Hospodářské noviny.
