Dluhy čínských domácností rostou v posledních letech strmým tempem. A s nimi i počet lidí, kteří je nesplácejí a dostali se na černou listinu. Stát je za to tvrdě trestá a omezuje jim přístup k různým službám. Zároveň se ale neustále snaží co nejvíce povzbudit obyvatele k utrácení a banky je ve velkém vybavily kreditními kartami. Část odborníků tvrdí, že země potřebuje urychleně zavést systém osobních bankrotů.
Čínská ekonomika se po pandemii koronaviru potýká s jen pomalým oživením. Hrubý domácí produkt země sice v prvním čtvrtletí stoupl více, než se očekávalo, experti však nabádají k opatrnosti. Především domácí poptávka zůstává slabá a brzdí celkovou dynamiku. Vláda už dlouho hledá cesty, jak ji povzbudit ve všech odvětvích, zvlášť když některá průmyslová chrlí příliš velké množství výrobků.
„Urychleně zformulujeme a zavedeme politiky k obnovení a rozšíření spotřeby, vytvoříme politiky ke stabilizaci spotřeby ve velkém měřítku, podpoře nákupu automobilů a elektronických produktů, rozšíření spotřeby na venkově a k optimalizaci spotřebitelského prostředí,“ sliboval loni podle CNBC Ťin Sien-tung z Národní rozvojové a reformní komise. Nezůstává jen u slov, vláda například nedávno schválila rozsáhlou iniciativu na výměnu starého spotřebního zboží za nové, uvolňují se pravidla pro půjčky na nákup aut.
Jenže mnozí spotřebitelé jsou nyní kvůli ekonomickým otřesům opatrní. A navíc se potýkají s dluhy z minulosti. Zadluženost čínských domácností za posledních pět let vzrostla podle dat The Wall Street Journal (WSJ) o polovinu na současných více než jedenáct bilionů dolarů. To je 63,5 procenta HDP, tedy jen kousek od 65procentní červené linie, kterou Mezinárodní měnový fond používá jako varovný bod před hrozící finanční nestabilitou. Pro srovnání, v Česku je zadluženost zhruba poloviční. V asijské velmoci bobtná i veřejně dostupná černá listina neplatičů. V současnosti na ní je 8,3 milionu dlužníků.
Sen o luxusu na splátky
Za nárůstem dluhů domácností stojí mimo jiné dlouhý realitní boom. Sektor byl důležitým motorem hospodářského růstu a urbanizace země, než přišly problémy se zadlužeností velkých developerů. Také mnoho Číňanů si v minulosti půjčovalo stále více peněz na dražší bydlení nebo na další investiční byty.
Už měsíce však ceny nemovitostí míří dolů. „Čína se v posledních třiceti letech spoléhala na realitní průmysl, který poháněl její ekonomiku. Nyní se bohatství mnoha lidí zmenšilo a nemohou si dovolit vysoké splátky hypoték,“ řekl webu Voice od America (VOA) jeden čínský ekonom pod podmínkou anonymity.
Zbavit se investičních nemovitostí je nyní velmi nevýhodné. „Majitelé domů zřejmě budou muset nabídnout velké slevy, aby byty v nich prodali,“ konstatoval Jen Jüe-ťin z China Research and Development Institute pro web South China Morning Post. Složitá situace se promítá i do nárůstu počtu zabavených domů – loni poskočil o 43 procent na 400 tisíc.
Hypotéky ovšem nejsou jediný problém čínských domácností, k růstu dluhů přispělo i hojné využívání kreditních karet, jichž čínské banky vydaly každý rok desítky milionů. A také půjčky, které pomáhaly spotřebitelům zajistit i soukromé technologické aplikace jako Alipay a WeChat. Tyto úvěry podle odborníků využívají zejména mladí lidé s nižšími příjmy a malou finanční disciplínou.
Snadný přístup k luxusnímu západnímu zboží prostřednictvím aplikací láká i nezaměstnané, kterých je mezi absolventy škol podle oficiálních údajů na patnáct procent. „V jedné aplikaci můj dluh roste asi o devět dolarů za den. Splatím to, až najdu práci, i když to do té doby poroste,“ citoval před časem americký týdeník Barron's mladou ženu ze Šanghaje, která pravidelně utrácí za drahé oblečení i plnicí pera.
Už během pandemie se ale zadlužili i mnozí lidé, kteří po luxusu netouží. Zvýšené náklady na život jim přinesla přísná karanténní opatření. „Mám dluhy za více než sto tisíc jüanů (zhruba 328 tisíc korun),“ svěřil se VOA obchodník Čang Cchung-č'. „Nikdo mi nemůže pomoci. Jediné řešení, které mě napadá, je odložit splácení.“
Pomůže osobní bankrot?
Utrácení končí ve chvíli, kdy se dlužník dostane na černou listinu neplatičů. Těm Peking nejenom zabavuje platy a omezuje práci ve státní správě, ale také si například nemohou koupit jízdenku do vysokorychlostních vlaků a nemají přístup k letecké dopravě. Mnohým zůstanou odepřeny výhodné pojistky, nedostanou se na dovolenou nebo do lepších hotelů.
A protože nesmějí používat ani mobilní platební aplikace, začíná být pro některé problém i pouhý nákup jídla. V zemi už pro ně vznikl zvláštní černý trh. V Šanghaji například úřady rozbily gang překupníků, který pro dlužníky rezervoval jízdenky na vysokorychlostní trati.
Čína nedovoluje většině lidí vyhlásit osobní bankrot, s rostoucími dluhy ale stoupá tlak na to, aby země systém oddlužení zavedla. Odborníci argumentují, že by tím vedení dosáhlo spravedlivější společnosti a rozdělení zodpovědnosti za riskantní půjčky mezi dlužníky a věřitele. „Systém osobního bankrotu je mechanismem pro přerozdělování bohatství,“ apeloval podle WSJ na vládu její poradce, akademik Li Šu-kuang. Kritici však tvrdí, že by to lidi jen povzbudilo k nezodpovědnému nabírání dalších dluhů.
