Řada členských zemí NATO se na summitu ve Vilniusu nejspíš dostane pod tlak, aby dále navýšila výdaje na obranu. Předpokládá se, že dvě procenta hrubého domácího produktu budou nadále pouhým základem, a ne kýženým cílem, jehož letos dosáhne zhruba třetina paktu. S výdaji úzce souvisí otázka zvýšení výrobních kapacit obranného průmyslu, která je pro Západ akutní nejen kvůli vojenské udržitelnosti pomoci Ukrajině.
Ze Spojených států těsně před summitem opět zaznívají výzvy, aby Evropa nesla větší odpovědnost za svou bezpečnost. „Nedostatečný pokrok je politicky a ekonomicky neudržitelný. Američtí občané se oprávněně ptají, proč naše vláda dekádu za dekádou neúměrně nese břemeno obrany Evropy. S úctou vás žádáme, abyste z tohoto problému ve Vilniusu učinil nejvyšší prioritu,“ napsala skupina 35 senátorů z obou politických táborů v dopisu pro prezidenta Joea Bidena, který citoval web USA Today.
Podle některých zdrojů už existuje mezi členy shoda na záměru generálního sekretáře Jense Stoltenberga, aby dohodnutá dvě procenta HDP výdajů na zbrojení byla do budoucna minimem. Zastánci tohoto kroku argumentují tím, že jde o hranici z mírových časů. Hovoří se i o tom, že novým cílem by mohla být tři procenta.
„Spojené státy dlouhodobě tlačí na evropské členy, aby věnovali více financí na obranu. Americká pozice bude silná a naléhat na to bude i celá řada východoevropských států,“ podotýká Vojtěch Bahenský z katedry bezpečnostních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Mnoho zemí se přitom i ve druhém roce války na Ukrajině potýká s dvouprocentní hranicí. Překročit ji letos dle aliančních odhadů má jedenáct z 31 členů.
Jak funguje NATO?
V čele žebříčku přitom nejsou Spojené státy s téměř 3,5 procenta výdajů, ale Polsko. Varšava se letos díky obrovským nákupům zbrojní techniky s nejvyšší pravděpodobností přiblíží čtyřem procentům. Některé státy sice nyní dvouprocentní hranici překročí pohodlně, ještě v roce 2014, tedy v době anexe Krymu, byly hluboko pod ní. Kupříkladu nynější pobaltští jestřábi Litva a Lotyšsko tehdy na obranu nevydávali ani procento HDP.
Hojně kritizované Německo se letos přehoupne přes 1,5 procenta. Příští rok však navýší obranný rozpočet na rekordní částku, což největší evropské ekonomice umožní dvouprocentní cíl splnit. Ministerstvo obrany v Berlíně bude mít k dispozici téměř 52 miliard eur, tedy o 1,7 miliardy více než letos. S penězi ze speciálního fondu zřízeného po začátku ruské agrese se armádní výdaje v zemi dostanou na 71 miliard eur. Česko by mělo vydávat dvě procenta rovněž od příštího roku.
Bahenský přitom upozorňuje na to, že tlak na ještě vyšší výdaje souvisí s dlouhodobým podfinancováním mnoha členských armád, které je nyní potřeba rychle dohnat. Vnímá však i rizika přílišného tlaku na navýšení rozpočtů. „U některých států může existovat racionální obava, zda jsou jejich ambice co do velikosti sil dlouhodobě udržitelné,“ podotkl.
Nevěří příliš tomu, že by se Washingtonu podařilo přimět evropské členy ve větší míře k tříprocentním výdajům, a je podle něj otázkou, zda by obranný průmysl vůbec dokázal takové množství financí absorbovat. „Nemyslím, že by bylo moudré ambice přestřelit, ale kolem dvou procent je to udržitelné,“ domnívá se.
I z aliance však zaznívají skeptické hlasy, které připouštějí, že problém rozpočtové kázně se navzdory aktuálním hrozbám ve východní Evropě a jihovýchodní Asii dále potáhne. „Nemůžeme přijmout legislativu, která by lidem ukládala utrácet peníze. Jsme mezivládní aliance, která se zavazuje ke společným cílům,“ řekl AP vysoký představitel NATO pod podmínkou anonymity.
Nejistota ohledně budoucích výdajů přitom odrazuje zbrojní průmysl od dalších investic, které by pomohly nejen posílit obranyschopnost aliance, ale také by umožnily větší zbrojní dodávky Kyjevu. Ukrajina naléhavě potřebuje více techniky od dělostřelecké munice po systémy protivzdušné obrany, jenže zásoby spojencům docházejí a výrobci jsou zavaleni objednávkami. „Předtím jsme měli čas, ale žádné peníze. Dnes máme peníze, ale nemáme čas,“ řekl Bloombergu k současné situaci Tommy Gustafsson-Rask, šéf BAE Systems Hägglunds.
Producenti se přesto bojí, že pokud za tři roky či pět let spustí nové linky, po jejich zboží už nebude poptávka. Bloomberg s odkazem na zdroj z evropské diplomacie tvrdí, že tato obava není neopodstatněná, jelikož některé země stále váhají s podpisem dlouhodobých kontraktů. „Chceme vidět, že po slovech následují i činy, skutečné činy,“ podotkl podle agentury představitel asociace evropského zbrojního průmyslu ASD Andrea Nativi.
„Riziko, že by obranné výdaje dramaticky klesly, je v horizontu několika let nízké,“ je však přesvědčen Bahenský, který věří, že politikům i veřejnosti ponaučení z podceňování obrany nějakou dobu vydrží.
Kromě navýšení výdajů se hovoří také o nutnosti větší spolupráce v rámci starého kontinentu – mimo jiné formou společných nadnárodních zakázek. Unijní instituce koncem června schválily pobídky k nim. Pokud nákup uskuteční při splnění jistých podmínek skupina přinejmenším tří zemí, dostane část peněz z unijního rozpočtu zpět.
Důležitá je i problematika roztříštěných standardů pro munici, což komplikuje její použití pro různé systémy a její dodávky Ukrajině. Evropská unie každopádně v současnosti dolaďuje ambiciózní plán, v rámci něhož má dodat Kyjevu do jara příštího roku milion kusů dělostřelecké munice. Zahrnuje i navýšení výroby v evropských zbrojovkách, do níž chce investovat 500 milionů eur.
Co se týče dalších investičních potřeb NATO, Bahenský podotýká, že v současnosti je zřejmý návrat k těžké technice a velkým tématem jsou drony. „Je tu tendence poučit se z Ukrajiny, ale ta není úplně dobrým vodítkem. NATO by s Ruskem nebojovalo jako Ukrajina, nedá se tedy říct, že musíme masivně investovat do dělostřelectva. NATO by mělo vzdušnou převahu a to je obrovský rozdíl,“ varoval. Aliance by podle něj rovněž neměla podceňovat investice do infrastruktury a výcviku.
