Téměř dekádu trvající válka v Jemenu s katastrofálními humanitárními následky na Západě nikdy nikoho příliš nezajímala. Šíitští povstalci Húsíové však v posledních týdnech ukázali, že mají sílu dramaticky ovlivnit globální námořní přepravu. Napětí ve strategické oblasti ještě zvyšují spory mezi Somálskem a Etiopií. Nejhorší následky pro světovou ekonomiku by ale nejspíš měla eskalace sporů o Tchaj-wan. A to i v případě, že ani nedojde k plnohodnotné invazi Číny na ostrov.
Škody by způsobila i jen blokáda Tchaj-wanu
O možném čínském vpádu na Tchaj-wan se hovoří už delší dobu, příliš často se však neřeší, jak hluboké důsledky by měl konflikt pro světovou ekonomiku. Ostrov za pár dní čekají prezidentské volby, které by mohly Peking ponouknout k tomu, aby demonstroval svou sílu ať už vojensky, nebo jinak. Komentátoři tak nadcházející období do květnové prezidentské inaugurace považují za zvlášť nebezpečné.
Škála možností, které má Peking k dispozici, je poměrně široká. Odborníci se roky přou o to, zda už je vojensky sílící Čína schopná provést úspěšnou invazi, respektive kdy tento okamžik nastane. A někteří si myslí, že ostrov by se už nyní neubránil.
„Tchaj-wan zcela určitě padne. Je to ostrov, do čtyřiceti dní jim dojdou potraviny a pohonné hmoty,“ je podle Bloombergu přesvědčená Oriana Skylarová Mastroová ze Stanfordské univerzity. „Nedělají správná modernizační rozhodnutí. Mluví o tom, jak věci vylepšují, ale já to nevidím,“ řekl agentuře k tchajwanské obraně americký odborník na region a někdejší zpravodajec Kevin McCauley.
Obranná kondice ostrova však není to jediné, co musí Peking zvažovat. Vpád na Tchaj-wan by patrně vyvolal silnou odpověď Spojených států a jejich spojenců – včetně sankcí. Pokud by Západ přistoupil ke skutečně rozsáhlým postihům po ruském vzoru, mělo by to dramatický hospodářský dopad nejen na asijskou velmoc, ale i na celý svět. Kvůli velké závislosti mnoha zemí na obchodu s Čínou se však nečeká, že by se k těm nejtužším sankcím odhodlaly.
Je však nutné počítat i s tím, že vážné dopady na celý svět by mělo i zničení tchajwanských výrobních kapacit. Ostrov je ústředním exportérem vyspělých čipů, na kterých globálně závisí vývoj v mnoha odvětvích. Produkuje přes devadesát procent špičkových polovodičů a továrny, jež je vyrábějí, leží přímo v ohnisku případné invaze. Ostrov na takzvaný křemíkový štít dlouho sázel, v poslední době se však produkce čipů přesouvá jinam, což Tchaj-wan oslabuje i bezpečnostně.
Bloomberg aktuálně odhadl, že boje o Tchaj-wan by stály deset bilionů dolarů, tedy zhruba desetinu celosvětového HDP. Převýšily by tak škodami veškeré velké rány posledních let: válku na Ukrajině, koronavirovou pandemii i finanční krizi v roce 2008.
Peking přitom může Tchaj-wan značně poškodit i jinak než vojenským útokem, který by provázela velká rizika. Kromě vytváření napětí různými třenicemi, narušováním vzdušného prostoru, kyberútoky, přetínáním internetových kabelů nebo další šikany odlehlejších ostrovů by mohl přistoupit k blokádě teritoria, na které si činí nárok. Někteří experti dokonce tento vývoj považují za nejpravděpodobnější.
Zde opět vyvstává hrozba zastavení exportu tchajwanských čipů. Studie zadaná americkým ministerstvem zahraničí uvádí, že narušení tchajwanského čipového průmyslu způsobené pouhou čínskou blokádou by pro globální ekonomiku znamenalo roční ztráty ve výši 2,5 bilionu dolarů. I na blokádu by mezinárodní společenství navíc s nejvyšší pravděpodobností reagovalo hospodářskými postihy Číny, což by působilo další globální škody.
Australský Ústav pro ekonomii a mír odhadl, že čínská ekonomika by se v důsledku blokády smrskla o sedm procent. Jen o něco méně by podle něj utrpěly další země v regionu jako Austrálie, Vietnam nebo Laos. Odhady Bloombergu jsou pro čínské hospodářství ještě tíživější. A americký HDP by podle nich spadl o více než tři procenta.
Nestabilita Afrického rohu ohrožuje plavbu Suezem
Útoky jemenských povstalců na obchodní lodě v Rudém moři přesměrovaly globální přepravní trasy a zatím se nezdá, že by rebely dokázala zastavit Spojenými státy řízená operace Prosperity Guardian. Plavbu Suezským průplavem pozastavili západní přepravní obři jako Maersk, Hapag-Lloyd nebo CMA CGM. V posledních dnech podle logistické společnosti Flexport volilo 95 procent kontejnerových lodí, které normálně využívají Suez, raději dlouhou a drahou cestu kolem Afriky.
To se projevuje zvyšováním cen přepravy a hrozbou zdržení dodávek. „Nejen že se tím prodlouží doba plavby až o deset dní, ale bude to stát až milion dolarů navíc za palivo za každou zpáteční cestu mezi Dálným východem a severní Evropou,“ konstatovala před časem společnost Xeneta, zabývající se námořní přepravou. Dodala, že tyto náklady jistě nakonec zaplatí zákazníci.
Spekuluje se přitom, že Húsíové své aktivity v oblasti strategické úžiny Báb al-Mandab, spojující Rudé moře s Adenským zálivem, koordinují i se somálskými piráty. Bezpečnostní situace v oblasti se každopádně může ještě zhoršit, pokud se vyostří napětí mezi Etiopií a Somálskem, ve kterém hraje velkou roli neuznávaný stát Somaliland.
Někdejší britská kolonie uzavřela na začátku roku s Addis Abebou smlouvu o pronájmu přístavu Berbera, která Etiopii zajišťuje vytoužený přístup k moři v oblasti Adenského zálivu, a tedy snadnou cestu do Evropy. V Somálsku vyvolala dohoda velkou nelibost i protesty.
„Federální vláda Somálska to považuje za nepřátelský krok, který představuje nehorázný přestupek a narušení naší nezávislosti, suverenity a územní celistvosti,“ uvedlo Mogadišo a dodalo, že nebude nečinně přihlížet. Do akce proti Etiopii se chystá i islamistická milice Šabáb, která se roky snaží svrhnout somálskou vládu.
Odborníci se v poslední době obávají velkých ambicí etiopské vlády, které ohrožují křehkou stabilitu v regionu Afrického rohu. „Právě zde se odehrává téměř dvanáct procent celosvětového obchodu a tato oblast je také místem s největší koncentrací námořnictva,“ podotkl podle Bloombergu Rašíd Abdí ze Sahan Research. Vývoj tak znepokojuje i Eritreu nebo Džibutsko. A také Egypt, pro který by kolaps přepravy přes Suez znamenal obrovské ztráty. Loni vydělal na poplatcích za proplutí a dalších souvisejících službách téměř deset miliard dolarů.
Citlivá oblast je navíc poměrně velkým rezervoárem nerostného bohatství. Kromě zlata se tu nacházejí i zásoby mědi a zinku, tedy surovin, o které vyspělý svět soupeří, protože je nutně potřebuje pro energetickou transformaci. Čína už v tomto směru čile spolupracuje s Eritreou.
A společně s Ruskem patrně hodlá zužitkovat i nesmírně cennou polohu země. Spekuluje se o tom, že Kreml by rád využil eritrejský přístav Massawa. Není vyloučené, že by tam chtěl vojensky expandovat i Peking, který má svou první zahraniční námořní základnu v sousedním Džibutsku, tedy přímo v ústí úžiny Báb al-Mandab.
Neklidné ruské sousedství a Střední koridor
Ve chvíli, kdy začalo být zřejmé, že útok na Ukrajinu neskončí pro Moskvu rychlým úspěchem, vyvstala otázka zamrzlých konfliktů na periferii někdejšího Sovětského svazu. Začalo se spekulovat o tom, že by země jako Gruzie nebo Moldavsko mohly využít problémů Kremlu k prosazení svých zájmů. Tento předpoklad se loni zčásti potvrdil v Náhorním Karabachu.
Ázerbájdžán zde v září po bleskové vojenské operaci obnovil svou svrchovanost. Z oblasti uprchla většina ze zhruba 120 tisíc Arménů, kteří tam žili. Tím však konflikt nemusí být u konce, obě země se přou o hranici, která je uzavřená a na obou stranách je přítomné množství vojáků. V pohraničí tak dochází ke třenicím, jež by teoreticky mohly přerůst v konflikt.
Rizikových míst je celá řada
Svět by letos mohla zaskočit eskalace napětí i v mnoha dalších lokalitách. Nestabilní není pouze Africký roh, loni v dubnu se v jeho těsném sousedství propadl do občanské války Súdán. Boje si od té doby vyžádaly tisíce mrtvých, miliony lidí vysídlily a přivedly Súdán na pokraj kolapsu. Panují obavy, že jeho zhroucení by mohlo poznamenat velký kus Afriky na desetiletí.
Značně problematický je také pás Sahelu. V Nigeru, který je důležitým vývozcem uranu především do Francie, v létě svrhli vojáci demokraticky zvoleného prezidenta. Země byla do té doby významným partnerem Západu v boji proti islamistickým skupinám v oblasti. Vojenské junty se v minulých letech pučem zmocnily vlády také v sousedních Mali a Burkině Faso.
Za pomalu hořící občanskou válku označují odborníci dění v asijské Barmě, kde juntu ohrožují povstalecké milice. Chaos roste od roku 2021, kdy armáda pučem svrhla zvolenou vládu Do Aun Schan Su Ťij. Vývoj v zemi bedlivě sledují sousední Čína a Indie, které tu mají své zájmy. Není tak vyloučené, že by se napětí mohlo přelít i přes hranice Barmy.
Úspěchy povzbuzené Baku by se také mohlo pokusit dobýt území v jižní Arménii s cílem otevřít si pozemní koridor do exklávy Nachičevan, která sousedí s Íránem, Tureckem a Arménií. Takový krok by mohl destabilizovat křehký region, kde si snaží udržet své pozice Rusko, Ázerbájdžán se spoléhá na podporu ambiciózního Turecka a svou roli by jistě sehrál i problematický Írán.
Ázerbájdžán je přitom stále důležitější vývozce plynu do Evropské unie, která hledá náhrady za ruskou surovinu. Loni jí dodal kolem dvanácti miliard metrů krychlových, a do roku 2027 chce objem zvýšit na dvacet miliard (Evropa nyní ročně dováží zhruba 300 miliard metrů krychlových). Tato oblast se navíc stala od začátku války na Ukrajině i důležitou trasou pro přepravu zboží z Asie do Evropy. Takzvaný Střední koridor přes Kaspické moře a Kavkaz je alternativou k ruské železnici.
Někteří odborníci ale podotýkají, že trasa stále není dostatečně rozvinutá pro hladkou přepravu. „Bezprostředně po ruské invazi na Ukrajinu většina tohoto obchodu (který původně využíval ruskou železnici – pozn. red.) přešla do Středního koridoru. Ale po nějaké době, kvůli omezením, která stále ovlivňují jeho výkonnost, vidíme, že část obchodu se přesouvá například k námořní dopravě,“ citoval server Hlasu Ameriky (VOA) experta ze Světové banky Charlese Kunaku. Námořní doprava ovšem znamená nyní jen částečně funkční Suezský kanál. A pokud by světový obchod přišel jak o tuto vodní cestu, tak o Střední koridor, zasadilo by mu to velké rány.
