Norsko je kvůli svému členitému pobřeží silně závislé na lodní dopravě, jeho fjordy protíná více než stovka trajektových linek. Severská země, jež je lídrem v zavádění elektromobilů, se pokouší i o zelenější alternativu lodí, které auta mezi silnicemi převážejí. Celkově jsou na světě zhruba tři stovky plavidel, která alespoň částečně pohánějí baterie, a většina z nich je právě v Norsku, jak píše agentura Bloomberg. Jeho flotila trajektů čistě na elektrický pohon čítá 31 lodí a do konce roku se má téměř zdvojnásobit.
Norsko se minulý rok stalo první zemí světa, kde prodeje elektrických aut překonaly poptávku po vozech na jiné typy pohonu. Země se zároveň snaží omezit dieselové trajekty, jejím cílem je snížení emisí z domácí lodní dopravy a rybářství na polovinu do roku 2030. Vzhledem k tomu, že téměř veškerá elektřina v Norsku pochází z obnovitelných zdrojů, zejména z hydroelektráren, je sázka na elektrolodě logickou volbou.
Kromě trajektů, které zajišťují přepravu ve fjordech a mezi pevninou a ostrůvky, se elektrického pohonu dočkaly už i některé výletní lodě, plující kolem malebného pobřeží. „Je potřeba najít nové, ekologicky i finančně udržitelné způsoby, jak v byznysu v příštích letech pokračovat,“ řekla Bloombergu Silje Barekstenová, která se specializuje na inovace a udržitelné technologie a v zemi se proslavila kampaní proti zavádějícímu zelenému marketingu firem.
Výkladní skříní nového typu výletních plavidel je Rygerelektra, která je přes 40 metrů dlouhá a vejdou se na ni téměř tři stovky osob. Když byla loni v létě slavnostně uvedena do provozu, média ji popsala jako nejrychlejší elektrickou osobní loď na světě s nejdelším dosahem. Ten však přesto zůstává, podobně jako u elektromobilů, určitým problémem.
„Musíte mít jistotu, že se zvládnete vrátit,“ připouští Lars Rødne, šéf společnosti Rødne Fjord Cruises, která loď provozuje. Kupříkladu v sobotu Rygerelektra vyrazila z jihonorského Stavangeru s baterií nabitou na 85 procent, po tříhodinové plavbě a čtyřiceti námořních mílích se vrátila s kapacitou na patnácti procentech.
Plavidlo je produktem z dílny malé rodinné společnosti Brødrene, která se v posledních letech přeorientovává na elektrolodě a vzbuzuje zájem o své produkty i v zahraničí, především v Číně a v USA. „Procházíme různými fázemi, podobně jako v automobilovém průmyslu,“ tvrdí její představitel Lars Gimmestad. Líčí, že experimenty nejdříve s hybridním pohonem a pak s přechodem na pohon elektrický jim umožnil předešlý rozvoj stavby lodí z uhlíkových vláken.
Vývoj v odvětví však stále není dostatečný na to, aby baterie nahradily dieselové motory ve větších a rychlejších trajektech, plujících na dlouhé vzdálenosti. Výrobci proto přemýšlejí o dalším posunu, koketují například s myšlenkou trajektů na vodíkový pohon, snaží se zefektivnit baterie a snížit hmotnost plavidel. „Jsme teprve na začátku,“ podotýká Gimmestad.
Další výzvou s růstem počtu lodí na elektřinu se stává vybudování dostatečné infrastruktury nabíječek. Pracuje se proto na zařízeních, která by umožnila rychlé čerpání proudu několika plavidlům zároveň. Financovat ambiciózní plán snižování emisí skleníkových plynů Norsku paradoxně pomáhá bohatství shromážděné těžbou ropy a plynu.
