Norsko stále více řeší budoucnost svého ropného sektoru a také investic státního fondu, spravujícího bohatství z těžby. Norská strana práce, která tento měsíc zvítězila ve volbách, chce aktivněji prosazovat environmentální politiku. To se patrně dotkne i společností v portfoliu fondu, jenž vlastní 1,5 procenta světových akcií v devíti tisících firmách.
Státní penzijní fond, který investuje pouze v zahraničí, má v současnosti v držení i akcie velkých znečišťovatelů ovzduší skleníkovými plyny, jako jsou společnosti ExxonMobil a Chevron. Je však pravděpodobné, že se jich do budoucna buď zbaví, nebo se bude tyto firmy snažit přimět k ambicióznějším zeleným cílům.
Podle mluvčího norských labouristů zodpovědného za energetiku, životní prostředí a za klima Espena Bartha Eideho se nedá čekat, že fond ze dne na den skoncuje s akciemi všech těžařů. Pravděpodobnější tak je, že neekologické firmy budou čelit soustavnému tlaku, ke kterému norský investor patrně získá více pravomocí.
„Chceme, aby fond používal strategie aktivního vlastnictví k dosažení čisté nuly u všech firem v portfoliu,“ konstatoval Barth Eide podle Bloombergu. Exxon přitom už letos čelil vzpouře zeleně smýšlejících akcionářů, kterým se podařilo do představenstva dosadit vlastní kandidáty.
Některé firmy ze sektoru jako Shell a BP mají ve svých plánech závazek uhlíkové neutrality do roku 2050 a dílčího snížení emisí už ve třicátých letech. Exxon a Chevron však patří mezi nejméně ambiciózní těžaře. Ani jeden z nich zatím neslíbil termín dosažení klimatické neutrality. Evropané začínají investovat do větrníků, solárních projektů a do vodíku a americké společnosti tak čelí nařčením, že se nedokážou adaptovat na požadavky doby.
Zastánci investorského tlaku míní, že by Norsko mohlo být příkladem, který inspiruje i další velké kapitálové hráče. „Není praktické pustit se do něčeho, co není koordinované s ostatními. Největší zisky jsou spojené s koordinovanou akcí, když se investoři spojí,“ domnívá se však Martin Skancke, který dříve pracoval na ministerstvu financí a je považován za mozek, který stojí za velkou částí úspěchu norského ropného fondu.
Strana práce však bude řešit i budoucnost domácí těžby. Na jedné straně má země s vhodnými vodními toky téměř čisté zdroje výroby elektřiny, navíc je aktivní i v proměně dopravy. Vládní pobídky zapříčinily, že sedm z deseti nových kupovaných aut je v současnosti na baterie. Elektrický pohon proniká i do lodní přepravy, která je v zemi s členitým prostředí rovněž důležitá.
Na druhé straně čtyřicet procent exportu severského státu tvoří fosilní paliva. Ropný a plynový sektor zaměstnává na dvě stě tisíc lidí, což představuje sedm procent pracovní síly. „Odklonit Norsko od ropného průmyslu bude obrovská práce. Lidé se obávají o svou práci, o svou životní úroveň,“ připustil podle listu The Guardian Arild Hermstad ze Strany zelených, která by ráda ukončila těžbu v roce 2035.
Mezi dalšími uskupeními ale panuje poměrně široká shoda, že konec produkce surovin není na pořadu dne. Argumentují tím, že přechod k zelené ekonomice nějakou dobu potrvá, příjmy z ropy ho mohou financovat a podlomení hospodářství ničemu nepomůže.
A také tím, že pokud přestane ropu produkovat Norsko, jeho místo na světových trzích rychle zaplní někdo jiný. „Skutečně tvrdí, že protože my těžíme čistě, je pro životní prostředí dobře, když bude Norsko pokračovat. Není to pravda, ale lidé to rádi slyší,“ poznamenal Hermstad.
Labouristé, kteří jsou pro pozvolný útlum, jednají o vládní koalici se Stranou středu podporující pokračování průzkumu a těžby a se Socialistickou levicovou stranou, jež je proti. Server Energywatch uvedl, že představitelé ropného sektoru se neobávají o svou budoucnost.
„Podle mě je důležité připomenout, že parlament je složen převážně ze stran podporujících pokračování extrakce. Konzervativci, centristé, labouristé a Strana pokroku tvoří téměř sedmdesát procent parlamentu,“ uvedla Anniken Hauglieová z Norské ropné a plynové asociace.
