S tím, jak se Rusku nedaří dosáhnout vítězství na ukrajinském bojišti, se prohlubují spekulace o budoucnosti prezidenta Vladimira Putina a osudu celé země. Média píšou o Putinově ztrátě kontaktu s realitou a neexistujícím plánu, jak z válečného průšvihu ven. Frustrované ruské elity se mezitím už více než rok snaží napravovat hospodářské škody, které divoké dobrodružství napáchalo. Ke slovu se tak dostávají mladí experti se západními zkušenostmi. Šanci cítí také představitelé opozice. Přesto hrozí, že Rusko ovládnou zastánci tvrdé linie, což by mohlo být z pohledu Západu stejně nebezpečné jako vláda Putina.
Německo je na Západě často kritizované za příliš opatrný přístup k podpoře Ukrajiny. Obavy Berlína ale souvisejí i s tím, že si dokáže představit Rusko v ještě nebezpečnější podobě než v nynější s Putinem v čele. A to i v případě ukrajinského vítězství. „Pokud Putin náhle ztratí moc, ti, kteří přijdou po něm, nebudou o nic lepší,“ vyslovil obavy pro Kyiv Post člen FDP a obranného výrobu Bundestagu Alexander Müller.
„Cítíme možnost, že by se Ruská federace mohla rozpadnout. Mohly by existovat separatistické regiony, které by se odtrhly od Ruska. Myslím, že až Ukrajina vyhraje, v Rusku se něco stane, ale nevíme co přesně,“ předestřel další rizika.
Putina ohrožuje okolí
A nejde pouze o holubičí Německo. „Navzdory rozsáhlému odsouzení Putina Západem a výzvám k jeho vyslání do Haagu zůstává oficiálním postojem Bílého domu, že Washington neusiluje o změnu režimu v Rusku a ani ji nepodporuje,“ konstatoval komentátor zmíněného ukrajinského média Jason Jay Smart. Zdůraznil, že USA se obávají zejména rizika užití jaderných zbraní.
Tápání ohledně toho, jak současnou vnitropolitickou situaci Ruska číst a co očekávat, je pro Západ možná nejvíce stresující. V zásadě se už delší dobu hovoří o třech scénářích: nástupce, puč, revoluce, přičemž ani ten poslední Západu neskýtá záruku pozitivního vývoje. Nejnebezpečnější variantou zůstává palácový převrat, který odborníci od počátku invaze považují za daleko pravděpodobnější než demokratizaci země.
Ostatně tento vývoj předvídá i ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, který hovořil o tom, že „dravci budou brzy požírat dravce“ a Putina zabije někdo z jeho okruhu. „Mezi lidmi kolem něj panuje obrovská frustrace. Evidentně nevědí, co má dělat,“ připustil na sklonku minulého roku pro The Washington Post nejmenovaný miliardář navázaný na nejvyšší ruské kruhy. Další zdroje paradoxně hovoří o tom, že Putin dělá chybná rozhodnutí, jelikož je závislý na informacích od úzkého okruhu lidí, kteří nemají odvahu říkat mu nepříjemnou pravdu.
Prigožin patrně přecenil svou sílu
Řadu měsíců se hovořilo o tom, že situaci by mohla využít šedá eminence a šéf vagnerovců Jevgenij Prigožin. Spekuluje se, že jeho mocenský boj s ministrem obrany Sergejem Šojguem zašel tak daleko, že o ovládnutí Bachmutu usilují dvě konkurenční síly – ruské vojsko a vagnerovci. Vše ale nasvědčuje tomu, že příliš kontroverzní Prigožin se spoustou mocných nepřátel přecenil své síly. Ještě hůře je na tom další výrazná tvář zastánců tvrdé linie, čečenský lídr Ramzan Kadyrov, jehož znevýhodňuje etnický původ.
Objevují se tak úvahy, že Putin by mohl být spíše svržen nějakou skupinou než jednotlivcem. Roli by v tom pochopitelně mohly hrát především bezpečnostní služby a představitelé silových rezortů. Zmiňován je například jednasedmdesátiletý šéf FSB Alexandr Bortnikov, ale také jeho o dekádu mladší náměstek.
„Jedním ze jmen, která stojí za to sledovat v závodech o to, kdo by jednoho dne mohl být nástupcem Putina, je Sergej Korolev, současný zástupce šéfa FSB,“ napsal na Twitteru v Rusku narozený americký podnikatel v oblasti kyberbezpečnosti Dmitrij Alperovič.
Existuje přinejmenším jedna vlivná osoba, která by mohla být jak pučistou, tak následovníkem Putina s jeho požehnáním. Je jím tajemník ruské bezpečnostní rady Nikolaj Patrušev, z něhož už jen tato skutečnost činí v mnohých očích kandidáta na nástupce číslo jedna. Jenže i Patruševovi je jednasedmdesát, takže by spíše než dalším dlouholetým vládcem mohl být převozníkem země přes složité období.
Mladé talenty hasí hospodářské škody
V Rusku se přitom paradoxně i během nejtemnější éry dostávají ke slovu mladé talenty, a to především v ekonomice. The Wall Street Journal nedávno napsal, že Moskva pod tíhou sankcí zatěžujících především energetický sektor silně spoléhá na sedmatřicetiletého náměstka ministra energetiky Pavla Sorokina, jenž vystudoval finance v Londýně.
„Sorokinova skupina čelí sankcím tak, že ruská ekonomika sice zůstává pod silným tlakem, ale není paralyzovaná,“ uvedl list s tím, že Sorokin čile shání nové trhy pro ruské suroviny. Mnozí spojenci Ukrajiny podle deníku podcenili odborné znalosti nové generace elit Kremlu vyškolených na Západě.
Se zkrocením rozpočtového deficitu pomáhá Sorokinovi náměstek ministra financí Alexej Sazanov s titulem z Oxfordu. Dalším představitelem nadějné mladé generace je Denis Derjuškin, bývalý analytik Bank of America, jenž zastupuje Rusko na zasedáních skupiny OPEC a ve 29 letech se stal vedoucím výzkumu ministerstva energetiky. V únoru stanul v čele nové asociace pro výzkum vodíkové energie. Tyto aktivity naznačují, že mladí Rusové hledí do postfosilní budoucnosti a přejí si zbavit zemi závislosti na vývozu ropy a plynu.
Nabízí se tak otázka, nakolik a jak dlouho budou tito lidé oddaní současnému ruskému vedení, které způsobilo tolik potíží. Zvlášť pokud by hmatatelná změna a distancování od válečného smýšlení přinesly naději na uvolnění západních sankcí. Nelze proto vyloučit, že by nastupující elity byly ochotné přiklonit se k opozici, pokud by existoval funkční plán převzetí moci.
Chodorkovského sen o parlamentní demokracii
V tomto směru se hovoří zejména o dvou osobnostech, které by mohly mít šanci oslovit válkou unavené Rusy. Někdejší oligarcha Michail Chodorkovskij už západním médiím ochotně předestírá svou vizi ruské budoucnosti. Podle něj zemi hrozí nebezpečná jugoslávská cesta, tedy rozpad na několik útvarů.
„Obhajuji cestu kompletní rekonstrukce a rozvoje směrem k parlamentnímu a federalistickému modelu – podobně jako ve Švýcarsku,“ řekl v únoru pro švýcarský Blick. Tvrdí, že prezidentský úřad by měl zcela zaniknout, protože každý Putinův nástupce by ho stejně dříve či později zneužil k nastolení nové diktatury.
Další významný kritik Kremlu, vězněný Alexej Navalnyj, změnil názor na to, komu by měl patřit Krym. To, že připustil jeho návrat do ukrajinských rukou naznačuje, že se snaží naklonit si Západ. Mnozí skeptici totiž hovoří o tom, že jeho nástup k moci by žádnou skutečnou změnu nepřinesl, protože Navalnyj v minulosti opakovaně projevoval nacionalistické názory.
Kromě potíží s oslovením ruských mas se však opozice potýká i s roztříštěností a vzájemnou nevraživostí. Odborníci do ní proto příliš naději nevkládají. „Ruské elity jsou často sobecké,“ řekl NBC News Stefan Meister z institutu Německá rada pro zahraniční vztahy. „Nevycházejí spolu. Jednotného vůdce není nikde vidět. Pokud vůbec nastane změna, přijde zevnitř systému, ne ze strany opozice,“ dodal.
Zdá se každopádně, že dobrovolně se Putin odejít nechystá a veřejnosti nepodsouvá nikoho, koho by považoval za vhodného vůdce Ruska. Dříve přitom sliboval, že to jednoho dne učiní. „Přijde čas, kdy, doufám, budu moci říci, že ten a ten člověk je podle mého názoru hoden vést tak úžasnou zemi, jakou je Rusko, naše vlast,“ prohlásil v roce 2021.
Chodorkovskij se domnívá, že zprávy o Putinově vážné nemoci nejsou pravdivé a prezident se v příštím roce nejspíš opět chystá obhajovat ve volbách svůj post. Koneckonců podle oficiálních průzkumů se stále těší vysoké důvěře veřejnosti. Podle centra Levada jeho obliba opět stoupla nad osmdesát procent po podzimním přechodném propadu spojeném s nepopulární mobilizací. K vítězství ve volbách ale patrně bude potřebovat vítězství na Ukrajině.
