Zaměstnanci Jannise Skiadase v posledních dnech drtí ceněné olivy Kalamata, aby z nich získali hustý, voňavý olej označovaný regionálně jako zelené zlato. Většina tohoto zlata se však posílá do zahraničí ve velkém a je zde přimícháván do italského olivového oleje. Skiadas by mohl vydělat třikrát více, kdyby svůj olej opatřil značkou a prodával ho sám. To by však vyžadovalo investice ve všech oblastech, od kultivace po marketing. A rychlé peníze od italských zákazníků jsou po dekádě ekonomických problémů Řecka atraktivní, píše list The Wall Street Journal.
Řecký olivový olej by měl být zářivým příkladem exportního sektoru země. Místo toho nabízí ponaučení o tom, proč Řekové zůstávají hluboce nekonkurenční navzdory rokům úsilí o posílení svého hospodářství. Řecko má to, co by mělo být významnými konkurenčními výhodami, včetně klimatu příznivého pro zemědělství a poklesu nákladů na práci od roku 2010, tedy od začátku dluhové krize, o 22 procent.
Země však nebyla schopná využít nízkých nákladů, aby se dostala z ekonomických problémů. Hodnota řeckého vývozu loni klesla, přestože se země roky snaží podpořit vývoz a udělat z něj tahouna svého ekonomického růstu. Podle výzkumu firmy EY pouze 2,5 procenta řeckých podniků je zapojeno do vývozu.
Bankovní půjčky je v zadlužené zemi obtížné získat. A kvůli notoricky známé neefektivitě řecké byrokracie je podle řeckých vývozců časově náročné získat zdravotní a bezpečnostní povolení a vývozní dokumenty. Podobné problémy mají vliv i na další zemědělské produkty, od broskví po víno. V posledních letech se snížil i vývoz textilu a domácích spotřebičů.
Neúspěch řeckých výrobců olivového oleje proniknout na mezinárodní trh se značkovým olejem je obzvláště bolestivý. Řecko je podle Eurostatu třetím největším producentem olivového oleje na světě. Podle údajů z roku 2015 má však řecký olej na prodeji značkového olivového oleje ve světě podíl jen čtyři procenta.
Řečtí producenti ho totiž většinou produkují ve velkém jako neznačkový, protože nejsou schopni nebo ochotni investovat do výroby značkového produktu, za který by mohli na zahraničních trzích získat více peněz. Pouze 27 procent řeckého olivového oleje je vyváženo jako značkový produkt, ve Španělsku je to až 50 procent oleje a v Itálii 80 procent.
"Řecko neinvestovalo do vytvoření značkového jména jako Itálie a Španělsko," říká šéfka Řeckého vývozního svazu Christina Sakellaridiová. "Nyní je obtížné jim konkurovat." Podle zprávy centrální banky Řecko tím, že dalo přednost vývozu olivového oleje ve velkém před vývozem značkového oleje, přichází ročně na příjmech o zhruba 250 milionů eur (6,3 miliardy korun).
Podle svazu pěstitelů oliv jsou mezi firmami zaměřenými na pěstování oliv a zpracování oleje převážně rodinné podniky s méně než deseti zaměstnanci. Kvůli jejich malé velikosti tak mají málo peněz a nedostatek manažerských schopností potřebných pro vylepšení jejich produktů a vytvoření vlastní značky.
Těm, kteří se rozhodnou investovat, to však může přinést výrazné výhody. Před krizí investoval Jorgos Skarpalezos peníze do nového lisu. Nyní vyrábí extra panenský olivový olej, který se prodává mimo jiné i v londýnském obchodním domě Harrods. Dostane tak za litr oleje až čtyři eura, zatímco producent neznačkového oleje může získat jen deset až 20 eurocentů.
"Nemohu prodávat obrovské množství, protože se musím soustředit na kvalitu produktu," říká Skarpalezos a ukazuje tmavou skleněnou lahev, která má ochránit olej. Právě lahev může být dalším problémem, protože producenti oleje musí často dovážet produkty jako skleněné lahve a umělohmotná víčka.
Kvůli výrobě extra panenského olivového oleje musí zemědělci také nejméně dvakrát ročně zaplatit agronomovi, aby překontroloval jejich pole, zjistil, zda se zde nevyskytlo žádné onemocnění a poslal vzorek půdy a oliv do laboratoře, která zkontroluje typ používaných hnojiv nebo herbicidů. Olivové stromy se pak musí zavlažovat a stříhat podle přesně stanovených pravidel.
Skiadas také upozorňuje, že kvůli obtížnému přístupu k úvěrům si on ani jeho dodavatelé nemohou dovolit utrácet za vylepšení svých konečných produktů. Mnozí tak například nekupují bedýnky nebo textilní pytle navržené tak, aby udržovaly olivy čerstvé, ale místo toho používají umělohmotné pytle, které jsou neprodyšné.
Skiadas se také vyhýbá lisování za studena, což je nutné u produktů se značkou panenský nebo extra panenský olivový olej. Místo toho lisuje při vysokých teplotách, protože tak získá dvakrát tolik oleje. On sám se domnívá, že kvalita produktu je stejná. "Všechny tyto mezikroky vedou k růstu našich nákladů," upozorňuje a dodává: "Díky bohu za Italy."
