Nový řecký premiér Kyriakos Mitsotakis je téměř dokonalým protikladem svého předchůdce. Zatímco Alexis Tsipras, který vládl Řecku poslední čtyři roky, vystudoval na projektanta, pocházel ze střední třídy a v mládí působil v revolučních komunistických sdruženích a spolcích a byl zvyklý strhávat pozornost davu vykreslováním vizí o řádu nové budoucnosti, Mitsotakis vždy patřil k poklidné konzervativní síle. Narodíte-li se do bohaté konzervativní rodiny, která se navíc tradičně živí i politikou, takže se mluví o mocenském klanu, nemůžete ani jinak.
Kyriakos se během svého mládí neměl k nějaké vnitřní vzpouře, a tak pomalu kráčel ve stopách svého otce, který byl na začátku devadesátých let řeckým premiérem. A to navzdory tomu, že se na rozdíl od své starší sestry, Dory Bakoyanni, která se stala první starostkou Atén (v této rodinné tradici dnes pokračuje její syn Kostas), snažil politice obloukem vyhýbat.
Tak úplně to ale nikdy nešlo, už proto že se jako půlroční ocitl ve Francii (psal se revoluční rok 1968), kam jeho rodina utekla před vojenskou juntou. Zkušenost emigrace sice trvala jen šest let, ale byla plná politických protikladů, které v rodině i v malém chlapci tak či onak zůstaly, jak sám několikrát v předvolebních rozhovorech připomněl. Kyriakos se proto ani na studiích nemohl od politiky úplně odtrhnout. A ani od rodiny, která ho poslala na dobré americké školy.
Na Harvardu studoval sociální vědy, na univerzitě ve Stanfordu mezinárodní hospodářské vztahy, na Harvard Business School šel, aby lépe pronikl do řízení firem. Po návratu do Řecka působil jako privátní bankéř, předtím ale ještě pár let pobyl v Londýně, v poradenské společnosti McKinsey. V profesní části kariéry se v mnohém podobá současnému francouzskému prezidentovi Emanuelu Macronovi: mladý japík, který je přesvědčený o tom, že vidí do fungování finančního světa, který točí i tím velkým světem sociálním, a proto věří tomu, že jednou bude schopen otočit i jím.
Nevyhnutelný osud
A tak se i Kyriakos Mitsotakis nevyhnul osudu své dynastie a vstoupil do politiky. Bylo mu šestatřicet let, když se stal poslancem parlamentu, devět let nato byl už ministrem ve vládě Andonise Samarase, kde se pokoušel o správní reformu a digitalizaci. Zvolení Kyriakose Mitsotakise premiérem Řecka je tedy v mnoha ohledech vcelku paradoxní. I Samarasova vláda a Mitsotakisova strana Nea Demokratia (Nová demokracie) byly spoluodpovědné za to, do jak hluboké hospodářské a sociální krize se Řecko dostalo.
Řekové si ale z té doby dobře pamatují, jak se mladý ministr Mitsotakis snažil vystupovat skromně a zbavoval se všech možných ministerských prebend („Jsem dost bohatý na to, abych taková privilegia od státu nepotřeboval,“ řekl tehdy) včetně okázalého služebního vozu, což si vzhledem k bohatství své rodiny mohl dovolit.
Návrat ke klasice
Po čtyřech letech experimentování s levicovým Tsiprasovým kabinetem se tedy Řekové vrátili k tradičním a vyzkoušeným stranám, jakkoliv jde o „novou“ demokracii. Proč tedy Mitsotakis vyhrál? Čím Řeky přesvědčil, že mu dali tolik hlasů, až to s volební prémií stačilo na absolutní většinu v parlamentu a Nová demokracie tedy nepotřebuje žádného koaličního partnera? Mitsotakis paradoxně udělal totéž, co před čtyřmi lety Tsipras: vsadil na osobní kontakt s voliči.
Většina řeckých i zahraničních komentátorů oceňuje jeho osobní kampaň, která nestála na internetové a billboardové komunikaci, nýbrž na přímém kontaktu s voliči. Klidné a velmi příjemné vystupování, schopnost mluvit s každým a solidní vizáž přitažlivého a zkušeného, přitom mladistvého muže znalého světa (lépe padnoucí oblek je schopen nosit už jen James Bond) dodal Mitsotakisovi na přesvědčivosti a důvěře. K tomu je samozřejmě potřeba přidat i neustále omílanou rodinnou tradici, tedy přetrvávající přesvědčení řecké společnosti, že některé rodiny mají ke správě země jakýsi vnitřní talent, ať už to byla u socialistů rodina Papandreuova či u konzervativců Mitsotakisovi.
Řekové se tedy vracejí k tradici, ačkoliv to z rétoriky nového premiéra někdy až tolik nevypadá. I ta se totiž velmi blíží některým výrokům Alexise Tsiprase, když sliboval Řekům, že je vyvede z ekonomické krize a vrátí mezi prosperující země Evropy. „Slibuji méně daní, více investic na dobrá nová pracovní místa, a růst, který přinese vyšší mzdy a důchody v dobře fungujícím efektivním státě,“ prohlásil Mitsotakis, jakkoliv svá prohlášení umírňoval tím, že vše bude záviset na výsledku voleb a že on sám nikdy nebude ohrožovat Řecko tím, že by šel proti rozumným konzervativním opatřením světových věřitelů.
Opakování chyb
Podobné obecné sliby, i když mnohem odvážnější, Řekové už slyšeli od Tsiprase, nenaplnily se však ani za čtyři roky. Stejně frázovitě znějí i jiná slova nového premiéra: „Vytáhli z kapes lidí více peněz, než bylo nutné, proto plánuji, že část těchto peněz vrátím do kapes lidí a firem, aby tyto zisky mohli s nadějí investovat a přivedli tak ekonomiku k růstu,“ prohlásil Mitsotakis, aniž by předložil podrobnější plán, jak takové investice a vracení peněz z daňových přeplatků budou vypadat.
Mitsotakis nemá v hospodářské politice zase tak na výběr. Bude ve svých ekonomických plánech tak jako tak velmi omezen a závislý na zahraničních investicích. Řecká ekonomika jede dál podle úsporných plánů, které sestavili evropští věřitelé a mezinárodní finanční instituce, za Tsiprasovy vlády se je podařilo dodržovat, takže Řecko se za velkých sociálních bolestí dostalo z nejhoršího. Zadlužení země však stále ještě dosahuje 183 procent hrubého domácího produktu.
Co je však horší, každý šestý Řek je dnes bez práce. Ne snad proto, že by za ni byla nabízena nízká mzda, jako je tomu při odmítání práce v jiných zemích, ale jednoduše proto, že nejsou nová pracovní místa. Jaká místa, z čeho a za kolik vzniknou za nové vlády, zatím Kyriakos Mitsotakis neprozradil.
Těžký úděl premiéra
Ekonomická reforma bude hlavním, ale také nejtěžším úkolem nového premiéra. „První, co musíme udělat pro nastartování ekonomického růstu, je stabilní vláda a silná většina v parlamentu,“ řekl před volbami dnešní premiér. Obě podmínky se mu zcela nečekaně splnily: ve vládě bude zřejmě jen jeho strana Nová demokracie, která ke všemu v parlamentu disponuje většinou osmi hlasů. Pokud tedy nový premiér udrží dostatečnou disciplínu uvnitř své vlastní strany, má potřebné východisko k reformám zajištěno.
Další kroky už budou daleko těžší. I nový premiér ale ví, že čím dříve začne, tím ochotnější budou voliči k toleranci. Mitsotakis nicméně už před volbami řekl, že nic není nikdy bezbolestné, jakkoli jeho Nová demokracie je připravena zprava vykročit více doprostřed a pokusí se v řecké společnosti obnovit střední třídu, která během krize výrazně zchudla a rozdrolila se.
Premiér Tsipras bojoval o proměnu řecké společnosti i tím, že se ji jako ateista snažil zbavit vlivu tradiční řecké církve. Ještě půl roku před volbami navrhoval odluku církve od státu, podle mnohých i proto, že mu chybělo silné emotivní téma; nový premiér Mitsotakis důležitost církve v řecké společnosti naopak uznává. Rozdíl se mimo jiné projevil už při premiérské přísaze. Zatímco Tsipras na protest proti ortodoxii církve jako první řecký premiér odmítl při přísaze přečíst náboženskou část textu a přísahat na bibli, Mitsotakis s tím neměl sebemenší problém.
Tradice je tradice
Návratu konzervatismu do Řecka si nešlo nepovšimnout; byl vidět v odlesku církevního rituálu, dodávající demokracii královský majestát, i v pečlivém tmavém obleku a vázance nového předsedy vlády, který tak výrazně kontrastoval s rozevlátou mládežnickou rozhalenkou Alexise Tsiprase.
Kyriakos Mitsotakis po úspěšných volbách prohlásil, že jde o vítězství důležité nejen pro Řecko, ale i pro Evropu. Měl v té chvíli na mysli především to, že se jeho konzervativní straně podařilo vyšachovat z parlamentu nacionalisty ze Zlatého úsvitu, běžně označovaného za fašistickou stranu. Stalo se tak i proto, že Mitsotakis přesvědčivě (zatím) spojuje řeckou tradici s globálním větrem.
Na jednáních obávaných globálních elit se řecký premiér bude také cítit jako doma (nejen proto, že plynně mluví anglicky a francouzsky). Dobře zná žargon a způsoby přemýšlení těch, od nichž bude chtít pomoc. Je jedním z nich. A to je pro Evropu asi opravdu důležitější než aktuální bilance řeckých dluhů.
| Syn bývalého řeckéhopremiéra a čestnéhopředsedy strany Novádemokracie KonstantinoseMitsotakise. Když mu bylrok, jeho rodina musela předvojenskou juntou uprchnoutnejprve do Turecka, potéstrávil sedm let ve Francii.Do rodné země se vrátilv roce 1974. Postupněvystudoval aténskouuniverzitu, Harvardovui Stanfordovu univerzitu.Pracoval jako finančníanalytik, konzultanta investiční bankéř. Od roku2000 se angažoval v politice,v roce 2004 byl zvolenposlancem. Stranu Novádemokracie vede od roku2016. |
