Si Ťin-pching přemohl pandemii a míří za naplněním „čínského snu“

Prezident Si Ťin-pching je podle expertů nejmocnějším čínským vůdcem od dob Mao Ce-tunga. Je navíc prvním lídrem tohoto státu, který se netají ambicemi být vedoucím aktérem na mezinárodním poli.

Prezident Si Ťin-pching je podle expertů nejmocnějším čínským vůdcem od dob Mao Ce-tunga. Je navíc prvním lídrem tohoto státu, který se netají ambicemi být vedoucím aktérem na mezinárodním poli. Zdroj: ČTK / AP / Andy Wong

Čínsko-americké vztahy se během prezidentství Donalda Trumpa výrazně zhoršily. Dvě největší ekonomiky světa spolu vedou obchodní válku. Zatím není jasné, zda konflikt skončí po Bidenově nástupu do Bílého domu.
Si Ťin-pching v letošním roce rozdrtil prozápadní opozici v Hongkongu. Na přelomu června a července byl v této bývalé britské kolonii zaveden nový bezpečnostní zákon, který úřadům usnadnil zatýkání nepohodlných aktivistů.
Si Ťin-pching a německá kancléřka Angela Merkelová
Za Si Ťin-pchingova spojence v Evropě je považován i český prezident Miloš Zeman.
Čína byla ještě na jaře nejzasaženější zemí koronavirem na světě. Z pandemie se ale překvapivě rychle vzpamatovala a to i po hospodářské stránce.
7
Fotogalerie

Sedmašedesátiletý čínský prezident a generální tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Číny Si Ťin-pching je lídrem země, která se stále více pasuje do role jediné skutečné protiváhy USA. „Byl určitě jedním z nejdůležitějších politiků končícího roku a bude jím i po několik následujících let,“ potvrzuje Aleš Karmazin, sinolog z Metropolitní univerzity Praha. Podle expertů je Si vůbec nejsilnějším čínským vůdcem od dob Mao Ce-tunga a jeho vláda měla na letošních mezinárodních událostech výrazný podíl. 

Byla to právě Čína, kde před dvanácti měsíci vypukla koronavirová pandemie. Jak připomíná americký deník Washington Post, ještě v únoru psali západní komentátoři o šířící se nemoci COVID-19 jako o „čínském Černobylu“, tedy obří katastrofě, která naplno odhalí selhání tamního autokratického režimu. Teď jsme na konci roku 2020 a všechno je úplně jinak. Je to spíše Evropa se Spojenými státy, kdo se momentálně potýká s krizí černobylských rozměrů, zatímco Si Ťin-pchingova Čína rychle povstává z popela.

Čínská ekonomika roste

Číselné srovnání hovoří jasně. Ekonomika USA na základě odhadů Mezinárodního měnového fondu letos klesne o 4,3 procenta. Německé hospodářství se propadne o šest procent. Britské a francouzské téměř o deset. Podobně jsou na tom prakticky všechny světové velmoci až na Čínu. Její HDP vzroste přibližně o dvě procenta a čím dál tím optimističtěji vypadají i vyhlídky Pekingu na příští rok. 

Podle agentury Bloomberg se čínská průmyslová výroba v listopadu meziročně zvýšila o sedm procent a retailové prodeje o pět procent. Oživení tamní ekonomiky tudíž pokračuje rychleji, než se čekalo. Oxford Economics a Goldman Sachs dokonce minulý týden zlepšily výhled pro čínské hospodářství na rok 2021. Obě instituce nyní předpovídají růst nejméně o osm procent. 

Zatímco Pekingu se podařilo díky masivnímu nasazení pokročilých sledovacích a trasovacích technologií dostat pandemii pod kontrolu a v zemi s více než miliardou obyvatel nyní denně přibývá jen kolem patnácti nových pacientů s nemocí COVID-19, západní státy aktuálně bojují s druhou vlnou koronaviru a obnovují restriktivní opatření z jarních měsíců. To na brzké ekonomické uzdravení nevypadá.      

Může za rozmach pandemie?      

Do jaké míry jsou Si a jeho kabinet zodpovědní za samotné rozpoutání pandemie, se odborníci neshodují. „Role čínské vlády se jeví jako zásadní. Promrhala prvních několik týdnů po objevení rychle se šířící nemoci,“ myslí si Filip Jirouš, sinolog a analytik projektu Sinopsis. „Tyto týdny byly klíčové, během nich totiž probíhala každoroční největší světová migrace lidí - cestování za rodinou na čínský Nový rok,“ dodává. 

„Pandemie by se rozšířila i bez čínského váhání. Koneckonců různě po světě už se našly doklady o zavlečení infekce v prosinci 2019,“ oponuje Jiří Hudeček z Univerzity Karlovy. Čínský prezident podle něj spíše promarnil šanci stát se světovým lídrem v boji s koronavirem. Čína se mohla postavit do čela států, které berou pandemii vážně, což by jejímu mocenskému postavení nepochybně prospělo.      

Nejasná zůstává také otázka, zda Čína opravdu nakonec vyjde z pandemie coby hospodářský vítěz. Jak nedávno upozornila americká CNN, čínské státní podniky už roky bojují s vysokým zadlužením. Tamnímu byznysu neprospívá ani probíhající obchodní válka se Spojenými státy. 

Přestože Si zvládl vyvést zemi z pandemie možná lépe než někteří západní lídři, koronavirus přeci jen napáchal v první polovině roku rozsáhlé škody i na čínském trhu. „Tchaj-wan roste letos rychleji než pevninská Čína,“ všímá si Hudeček. Jirouš zase pochybuje, zda Pekingem uváděná data o ekonomickém růstu odpovídají realitě.   

Má velmocenské ambice

Přes všechny přešlapy se dá říct, že Si Ťin-pching, jenž stojí v čele Číny od přelomu let 2012 a 2013, má za sebou další úspěšný rok. Čínský prezident během něj nadále pokračoval v systematickém posilování vlastní autority a budování kultu své osobnosti, což provádí již posledních sedm let. 

Nekompromisně rozdrtil prodemokratické protesty v Hongkongu a v rámci Komunistické strany nemá momentálně prakticky žádnou konkurenci. „Samozřejmě jsou zde ještě další vrchní aparátčíci jako například dalších šest členů stálého výboru politbyra, ale ti jsou podle všeho oddaní způsobu vedení, jaký razí Si a jeho vrchní ideolog Wang Chu-ning,“ vysvětluje Jirouš. 

Experti se rovněž shodují, že Si je prvním čínským vůdcem, jenž se otevřeně přihlásil k velmocenským ambicím, tedy snaze být vedoucím aktérem na mezinárodním poli. „Mao Ce-tung zčásti říkal něco podobného, avšak za doby Maa byla Čína fakticky slabým státem. Naopak Si Ťin-pching dal svojí politikou jasnější podobu čínskému mocenskému růstu,“ míní sinolog Karmazin. 

Tento růst bohužel nemá příliš pozitivní charakter. Deník Washington Post varuje, že Západ aktuálně nemá nebezpečnějšího soupeře, než je Si Ťin-pching. Ten navíc v roce 2020 se zavedením represí vůči obyvatelům Hongkongu a dalším vyhrožováním Tchaj-wanu rozprášil fantastické představy idealistů, že větší provázanost čínské ekonomiky s ostatními zeměmi povede k liberalizaci tamního režimu. Čeští odborníci souhlasí. 

„Si vtiskl svým mocenským ambicím nacionalistické rysy. Ty jsou doplněny o rychlý technologický růst, omezenou snahu o teritoriální expanzi, částečné posílení komunistických myšlenek, ale i o důraznou obhajobu hrdosti Číny,“ vypočítává Karmazin. Tyto ambice se nicméně zároveň ukazují jako dvousečná zbraň. 

Číňané si kromě Spojených států letos výrazně pokazili vztahy též s Austrálií, Indií, Brazílií a s Evropskou unií. Na základě říjnového průzkumu Pew Research Center řada zemí nyní vnímá Čínu negativněji než před Siho nástupem do čela země. Asijská velmoc se tím může v budoucnu dostat do čím dál větší politické a hospodářské izolace.     

Plány do příštího roku

S rokem 2021 vstupuje Si Ťin-pching a jeho země do klíčového období. Komunistická strana Číny oslaví sté výročí od svého založení. Půjde rovněž o první rok ze Siho na podzim stanoveného pětiletého plánu. V jeho rámci se Čína chce ekonomicky přiblížit Spojeným státům a do konce dekády je má dokonce předstihnout. Má dojít i k přeměně charakteru čínského hospodářství. Z ekonomiky primárně tažené exportem k ekonomice založené na domácí spotřebě.    

„Lze čekat pokračování ekonomicko-technologické expanze Číny, například prodej technologií pro vytváření sítí 5G či jiných technologií v oblasti IT. Touto expanzí chce nejspíše Čína vést svůj celkový mezinárodní růst namísto vojenských konfrontací či závodů ve zbrojení,“ shrnuje Karmazin. Čínský prezident si příští rok navíc definoval jako první z milníků pro naplnění jím definovaného a nacionalisticky orientovaného „čínského snu“. 

„Siho Čína bude nadále těžit z určité paralýzy zbytku světa, bude se snažit posilovat své pozice u spřátelených zemí především v Asii, Africe a v Latinské Americe, ale také v jižní a východní Evropě. Nadále bude eskalovat konflikt s Tchaj-wanem, který se během letoška také dostal v mnoha ohledech do centra světové pozornosti,“ doplňuje Jirouš. 

Klíčové podle odborníků bude, jaký postoj zaujme vůči čínskému vůdci nový americký prezident Joe Biden. Jeho tým zatím vysílá v tomto ohledu poměrně nejasné signály. Celkově se ale po odchodu Donalda Trumpa z Bílého domu očekává mírné uklidnění čínsko-amerických rozepří.  

Karmazin však varuje, že mocenský vzestup Si Ťin-pchinga v posledních letech je důkazem, že současný systém založený na OSN, spřízněných organizacích a na dominanci euroatlantických států přestává dostačovat a Západ bude muset tyto mocenské změny v příštích letech řešit. 

„Avšak hledat nový rámec globálního vládnutí v situaci, kdy je Čína orientována velmi nacionalisticky, bude extrémně obtížné. V tomto bude ležet jeden z hlavních problémů dvacátých let 21. století,“ uzavírá Karmazin.