Evropská komise už patnáct let vyhlašuje soutěž Regiostars. Chce tak zpropagovat projekty financované z evropských fondů. A letos se jejich předávání uskutečnilo v Ostravě, což je podle eurokomisařky Elisy Ferreira velmi symbolické – region, kde se dříve těžilo uhlí, se podle ní úspěšně transformuje na moderní ekonomiku. Česko mělo mezi finalisty celkem čtyři projekty. Jednu z kategorií dokonce vyhrála nezisková organizace ProFem, která usiluje o zlepšení situace v oblasti domácího a sexuálního násilí. Všechny zúčastněné české projekty teď mají velké ambice. ProFem od ledna otevírá centrum PORT, univerzitní projekt ANTeTUL nekončí u autonomních vozítek a pomýšlí na umělou inteligenci. TechTower Park v Plzni přemýšlí nad rozšířením a laboratoře pro testování kyberbezpečnosti by měly být v budoucnu v každém kraji.
Vítězem v jedné z celkem šesti kategorií, a to sociální a inkluzivní Evropa, se stala se svým projektem Profem 2.0 nezisková organizace ProFem. Jako centrum pro oběti domácího a sexuálního násilí funguje primárně v Praze a ve Středočeském kraji, nabízí sociální služby a právní poradenství, zprostředkovává i advokátní zastoupení odborníky, kteří problematice rozumějí. Po celé republice pak provozuje linku pro oběti sexuálního násilí a chatovou pomoc.
Je to přitom jedna z mála organizací, které se na tyto služby zaměřují. „Vnímáme, že se téma otevírá i v návaznosti na kauzy, které probíhají. To ale zároveň neznamená, že by v Česku byly služby pro oběti sexualizovaného násilí dostatečné. Máme v tomhle ještě velký dluh,“ říká vedoucí projektového týmu ProFem Iva Peterková. Ročně organizace pomůže 600 klientek a jejich počet neustále narůstá. „Je to do určité míry důsledek detabuizace ve veřejném prostoru, ale i tím, že služby více specializujeme a rozšiřujeme,“ popisuje Peterková.
Historicky ProFem začínal s pomocí obětem domácího násilí, ale často se na něj obracely klientky, které řešily i téma sexualizovaného násilí. Často je ProFem musel odkazovat na psychoterapii, která nepokryla všechny potřeby obětí. Užší zaměření služeb organizaci umožnil zmíněný projekt financovaný z operačního programu Zaměstnanost přes ministerstvo práce. Díky metodě z byznysového prostředí mohli široce zmapovat potřeby mezi svou cílovou skupinou, na což jindy v takové míře prostor nemají.
Zároveň díky projektu vznikla koncepce Centra pro oběti sexuálního násilí PORT, které organizace otevře v lednu. Všechnu svou činnost tak neziskovka spojí pod jednu střechu v pražském Břevnově. Kromě zmíněných služeb tam bude k dispozici i krizový byt pro klientky, které se už nebudou moci vrátit domů. V centru budou také spolupracovat s policií, která bude mít k dispozici speciální výslechovou místnost, a se zdravotníky, kde bude výhledově možné zajistit odběry vzorků a důkazního materiálu a jejich uchování.
„Není to tak, že by se teď nic podobného nedělo, dělají to specializovaná oddělení v nemocnici. Zároveň je to ale podmíněné tím, že nahlásíte čin na policii,“ vysvětluje Peterková. Jenže klientky mnohdy nechtějí samotný čin nahlašovat v daný okamžik, nejdřív potřebují překonat krizi a rozhodnout se, dodává.
Autonomní vozítko za desetitisíce
Jedním z třiceti finalistů soutěže byl projekt na vývoj autonomních užitkových vozidel ANTeTul Technické univerzity v Liberci. Původní nápad přišel v roce 2016. „Řekli jsme si, že by bylo zajímavé vytvořit autonomní vozítko, které nebude jen jezdit po silnici a převážet lidi, ale bude pomáhat,“ popisuje vedoucí výzkumného týmu Michal Petrů.
Autonomní systém si v Liberci vyvíjejí od začátku sami, Petrů do týmu ale získal i odborníky, kteří v minulosti automatické prvky vyvíjeli v automobilovém průmyslu. Samostatný vývoj má podle českých vědců smysl, protože ještě nikdo autonomní vozidlo nedotáhl do dokonalosti. „Česko ani Evropa nejsou připravené, aby si vše samy vyvinuly, takže když se budou snažit o vývoj týmy v Anglii i ve Francii, je to jedině dobře. Může vzniknout třeba celoevropský projekt nebo alespoň diskuze, jak tu autonomii dodělat,“ domnívá se Petrů.
ANTeTUL už spolupracoval například se Škodou Auto a podílel se na vývoji poloautonomních vozítek pro sklady Amazonu. O asistenta řízení se nyní zajímá i Česká pošta a několik soukromých firem.
Petrů připouští, že vývoj je drahý, ale samotná konstrukce už tak drahá být nemusí, asistenta by mělo být možné postavit za desítky tisíc korun. V současnosti by jedno takové vozítko vyšlo na 200 až 250 tisíc korun, s levnějšími senzory a motorem je ale možné cenu srazit na 100 až 150 tisíc korun. „Jsou státy, které senzory vyrábějí a mají nad nimi kontrolu. Totéž platí pro baterie a pohony, ať už je to Čína, nebo Amerika, a dokážou to udělat levněji. My ale některé komponenty v Česku nebo v Evropě neumíme vyrobit nebo nevyrábíme, takže jsme závislí na jejich cenách,“ podotýká Petrů.
České silnice nicméně liberecká vozítka jen tak brázdit nebudou. „Není na to připravená legislativa,“ vysvětluje Petrů. Liberecká univerzita ale nedávno vstoupila do Elektromobilní platformy, sdružení největších hráčů pro elektromobilitu, jako jsou Škoda Auto, ČEZ a další. Vědci se tak budou podílet na přípravě legislativy pro elektromobily, která se bude týkat i autonomních vozidel.
Coworkingu se v Plzni daří
V Plzni se v únoru otevřel v areálu bývalého pivovaru technologický park TechTower. I ten se zařadil mezi finalisty soutěže Regiostars. S desítkami tisíc metrů čtverečních, kancelářemi, coworkingovým prostorem, velkým sálem, vodní nádrží s hloubkou deseti metrů na testování robotů a různých technologií, galerií, studií na podcasty i s mateřskou školou se jedná o unikátní prostor. „Nejsou to jenom zdi, ale život a komunita, která je uvnitř. Otevřeli jsme v únoru a od té doby jsme udělali 70 akcí, aby se potkali mladí se staršími a zkušenějšími,“ popisuje vedoucí parku Tomáš Cholinský.
Park si na sebe sám vydělá. Daří se mu to i v době, kdy například globální pronajímatel pracovních prostor WeWork zbankrotoval, protože firmy omezují pracovní místa. Plzeňský coworkingový prostor je obsazený z 85 procent. I zde se ale projevuje šetření. Firmy poptávají hlavně malé kanceláře, zatímco dva větší kancelářské prostory v areálu zůstávají prozatím volné. „Do kanceláře už kolikrát nechodí celé týmy, ale dělí se,“ říká Cholinský.
Za tři čtvrtě miliardy areál zrekonstruovalo samo město. Původně měl sloužit jen k pořádání akcí pro mladé. Zázemí se pomalu rozrůstalo, až vznikl TechTower a ani u něj rozvoj areálu nemusí skončit. „Chtěli bychom to rozšířit. Je tam prostor ze starých nerekonstruovaných budov,“ říká Cholinský.
Evropskou komisi mezi českými projekty zaujalo i Junior Centrum Excelence kybernetické bezpečnosti, které vzniklo na Střední škole informatiky, poštovnictví a finančnictví v Brně. Škola má specializované laboratoře umožňující simulovat kybernetické útoky. „To znamená, že studenti mají propojené prostředí, které na sebe navzájem ,vidí‘. Takže si mohou například hacknout svůj vlastní server,“ vysvětluje vyučující a absolvent oboru Jan Bednář.
Jiným školám teď centrum předává své know-how. „Vizí je, že podobná laboratoř bude v každém kraji v České republice,“ dodává Bednář.
