Na to, jak velké částky leží na jeho bedrech, má předseda představenstva městské společnosti Výstaviště Praha Tomáš Hübl ryze praktický přístup – žádné velké emoce. Firma, kterou vede, přitom opravuje Průmyslový palác za 2,6 miliardy korun, chystá znovuotevření divadla Spirála a spoustu dalších změn. „Když se tu rozhlédnu, cítím do jisté míry zadostiučinění. Z místa, co bylo ještě před pár lety odtrženo od města, se stal živý prostor, kam lidé chodí grilovat, odpočívat nebo sportovat do skateparku,“ říká manažer při procházce areálem.
Co vám běželo hlavou, když jste sem do areálu přišel v roli jeho šéfa před čtyřmi lety?
Byl to pro mě návrat do stejné řeky. Působil jsem tu jako produkční junior v letech 2001 a 2002 v divadle Spirála v muzikálu Romeo a Julie. Mám v živé paměti dobu před povodněmi, kdy tu ještě sloužily desítky budov – kino, kluby, bary – a konaly se tu desítky představení. I když už tu nebyla ta euforie devadesátých let a výstaviště pomalu klouzalo do útlumu, pořád to bylo nesmírně zajímavé a kulturní místo. Po návratu jsem viděl smutný a vybydlený prostor. Akcí se tu konalo jen pár, investice do areálu byly minimální. Žádné zásadní opravy se nekonaly. Na druhou stranu to byla příležitost výstavišti vdechnout nový život a postavit ho zase na nohy.
Vy jste tu působil ale i před osmi lety, je to tak?
Byl jsem krátce, asi půl roku, programovým manažerem výstaviště. Byť to nebyl tak dlouhý čas, podařilo se některé věci nastartovat, například opravu divadla Spirála. Na něj byl tehdy vypsán demoliční výměr, ale potkali jsme se s architekty, kteří ho kdysi stavěli, Tomášem Kulíkem a Jindřichem Smetanou a udělali trochu partyzánskou akci. Šlo o jednoduchý návrh rekonstrukce, díky němuž tahle unikátní budova přežila a dnes se dokončuje její velká rekonstrukce.
Stěžejní věcí je oprava Průmyslového paláce za 2,6 miliardy korun včetně dostavby jeho levého křídla. Kdy by měla být dostavba hotová a jaké bude využití levého křídla?
Z hlediska příjmů je to pro nás nejzásadnější budova, podílela se na nich polovinou až dvěma třetinami. Stejně jako jsme doufali, že se s opravou nezačne příliš brzy, aby nám příjmy nevypadly, tak teď věříme, že se co nejdříve skončí, abychom je zase mohli realizovat. Dokončení je v plánu na rok 2025. Dnes ale víme, že stav budovy a litinových konstrukcí byl o něco horší, než ukázaly prvotní sondy, a že máme několik měsíců zpoždění.
A jaké bude využití Průmyslového paláce?
Už je pryč doba velkých strojírenských veletrhů a podobných akcí. Spoléhat na tento zdroj příjmů dnes nelze. Máme takovou představu, že půjde o akce s kulturním přesahem, ať už typu Designblok, nebo Svět knihy, různé zážitkové festivaly, soukromé akce pro firmy, mezinárodní konference a tak dále.
Levé křídlo vyhořelo v roce 2008. Sice se postaví znovu jeho replika, ale pod ní bude všechno jinak. Co se změní?
Křídlo bude kompletně podsklepené. Vznikne tam skladové zázemí, umístíme tam technologie, gastro zázemí, nákladní výtahy, toalety a šatny pro návštěvníky. Zásadní je, že díky tomu budeme mít možnost palác klimatizovat a vytápět, což původně nikdy možné nebylo. To nám pomůže ho vytížit i v měsících, kdy to v minulosti bylo komplikované. Přibudou také nové vstupy. Chceme, aby v době, kdy se tam žádná akce konat nebude, zůstával střední prostor hlavního paláce otevřený. Návštěvníci už nebudou hlavní budovu obcházet, užijí si její prostor a vyjdou nad Křižíkovou fontánou.
Když jsme u toho bourání bariér, taky vy byste naopak rád, aby se sem vrátila hlavní vstupní brána. Proč?
To je kontroverzní téma, ale máte pravdu, chtěl bych to. Výstaviště vždycky svoji bránu mělo. To, že za předchozího představenstva zmizela, jistě zlepšilo výhled na Průmyslový palác. Na druhou stranu se hodně zkomplikovala ostraha areálu, regulace průchodu nebo vybírání vstupného. Vždycky pak stavíme dodatečné ploty. Pro nás platí, že areál výstaviště není veřejný park, kde si každý chodí, jak se mu zachce. Otevírá se v šest ráno a zavírá v deset večer. Nová brána, o které přemýšlíme, by v době otevření neměla být vidět nebo jen minimálně. Bavíme se o jejím posunu nebo zanoření pod zem.
Průmyslový palác ale není jediná stavba, která teď na výstavišti běží. Co se děje s Křižíkovými pavilony?
Opravy pavilonů jsou u konce, teď se soustředíme na jejich střechy. Ty budou propojené velkou terasou. Tu osázíme zelení, dáme ve střešních budkách prostor pro kavárny, které si bude možné pronajmout i soukromě. Vznikne i malý tartanový ovál. Paradoxní je, že jak křídla Průmyslového paláce, tak Křižíkovy pavilony z devadesátých let byly vlastně dočasné stavby, ale zůstaly nakonec nastálo.
Nebylo podstatou výstaviště to, že se stále proměňovalo?
Po výstavě v roce 1891 se desítky budov odstranily, nebo přesunuly jinam. Pak se na každou velkou výstavu, která trvala obvykle rok, stavělo něco nového. Trochu to přirovnávám k barrandovským kulisám – postavit, zbořit, jede se dál. Budovy, které zůstaly, se pak různě upravovaly, dokonce i Průmyslový palác v padesátých letech. Dnes je to téma odborných debat, co zachovat, co bořit a k jaké historii se vlastně vracet.
Jaké máte plány s Křižíkovou fontánou?
Čeká nás oprava tribun a pak máme studii k fontáně samotné. Počítá se s tím, že vodní prvky budou zaklopené v podzemí pevnou podlahou. Na ní bude možné stavět pódia, pořádat festivaly, prodejní trhy a podobně. Zároveň bude možné trysky pustit otvory v zemi a vytvořit tak například dětské brouzdaliště. Dnešní doba si žádá, aby byl každý prostor multifunkční. Více možností využití dává větší šanci, že se investice dokáže ekonomicky vrátit.
Co bude s Maroldovým panoramatem? Dovedu si představit, že v době technologií už samo o sobě moc neláká.
Máte pravdu, že je to trochu anachronismus. Taková sto let stará virtuální realita. Navíc to téma bitvy Čechů proti Čechům už dnešním pohledem vykládáme také jinak než kdysi. Pořád je to ale jeden z největších evropských obrazů, je to součást školních osnov. My jsme doplnili informační panel o popisky scén, na kterých se podílel přední odborník na husitství Petr Čornej. Existuje i voiceover, který vám odříká příběh obrazu. Ve spolupráci s režisérem a scénáristou Ondřejem Provazníkem chystáme krátkou multimediální smyčku. Obraz jsme detailně nafotili a budeme jeho fascinující detaily představovat, protože samy o sobě ani nejsou vidět. Bude to krátký příběh i o Maroldovi samotném.
Bude na výstavišti umístěna Slovanská epopej?
Historicky tu vzniklo několik variant, kde by mohla být uložena. Mluvilo se i o Průmyslovém paláci. Ale upřímně si neumím představit, že bychom o umístění epopeje stáli. Ano, má návštěvnický potenciál, ale pak tu budovu věnujete čistě a jen jí bez možnosti jiného využití. Opravit za necelé tři miliardy Průmyslový palác, vložit tam Slovanskou epopej a nemoci tam nic jiného pořádat by podle mě byla zmařená investice.
Mluvil jste o Spirále, tedy původním panoramatickém kině a vaší srdcové záležitosti. Divadlo je od povodní zavřené, čeká se na poslední fázi oprav?
Divadlem je budova od roku 1990, tehdy dostala Grand prix Obce architektů. Unikátní 360stupňová aréna prochází rozsáhlou rekonstrukcí, kterou ještě připravil za svého života pan architekt Kulík. Hotovo by mělo být zhruba za rok. Vrátí se původní funkce divadelního sálu s veškerou moderní technikou. Podařilo se i dotáhnout věci, na které v roce 1990 nebylo, jako je venkovní výtah, který spojí patro se suterénem. Pod zemí také vznikne malá klubová scéna s kapacitou 250 lidí, samotné divadlo bude mít kapacitu 800 sedících diváků.
Jaký pro Spirálu chystáte umělecký koncept?
Nebude to klasické repertoárové divadlo, jakým je třeba nedaleká Pyramida. Jeho provoz bude v naší dramaturgii. Půjde jak o komerční využití pro konference či eventy, tak o využití klasické, jako jsou divadla, opery, talk show a tak dále.
Tomáš Hübl (45)
|
