Výzkumníkům z MIT se podařilo poprvé v historii dosáhnout letu se zařízením těžším vzduchu bez jakýchkoli pohyblivých částí. Podle řady expertů z oboru tak položili základ pro vývoj létajících strojů, které lidé znají zatím jen ze sci-fi – samoletů vznášejících se za slabého bzučení iontových motorů. První takový stroj letěl napříč testovací tělocvičnou, kde se historický experiment uskutečnil, za pomoci takzvané elektroaerodynamiky.
Vodiče v jeho křídlech nabité na vysoké napětí o nejméně dvaceti tisících voltů vytvářely takzvaný iontový vítr. Přesun nabitých částic vzduchu byl natolik intenzivní, že vznikal proud, který konstrukci dovolil stabilní let. „Ve finále nás v délce letu limitovala hlavně délka našeho pokusného letiště, tedy tělocvičny,“ uvedl vedoucí experimentu Stephen Barret.
Stroj o hmotnosti 2,5 kilogramu neletěl dále než šedesát metrů rychlostí 4,8 metru za sekundu. Podle dodatečných propočtů by dokonce mohl přeletět oceán. To by údajně předpokládalo vysokou výchozí rychlost zhruba 300 metrů za sekundu. Výše zmíněné bylo doposud jen „líbivým konceptem“ a teorií v newtonovské fyzice: iontová koróna, která obklopuje nabitou elektrodu, dává vzniknout takzvanému kaskádovému efektu – proudu ionizovaných molekul vzduchu v okolí, které si vzájemně „vytrhávají elektrony“.
Tento takzvaný iontový vítr představuje proud, který účinkuje stejně jako vrtulí pod křídla stroje hnaný vzduch nebo zplodiny chemického hoření opouštějící trysku, díky čemuž vzniká síla potřebná k letu. Studii publikoval časopis Nature s tím, že inženýři pracují na možnostech škálování zařízení.
Potvrzení funkčnosti letu podle Barreta může znamenat také vznik tichých dronů, které nebudou potřebovat ani kapku paliva. „Než však budou taková zařízení brázdit oblohu nad našimi hlavami, nějakou chvíli to ještě potvrvá,“ uzavírá Barret ve videu na univerzitním webu, kde publikoval záběry z historického letu svého stroje.
