Ministr financí Andrej Babiš odhaluje vůbec poprvé své plány pro případ, že příští rok jeho hnutí zvítězí v parlamentních volbách.
Už jste se rozmyslel, co budete dělat v případě, že Lex Babiš bude platit? V rozhovorech jste žertoval, že budete rozdávat Agrofert mezi občany. Uvažujete o svěřenském fondu?
Zadal jsem to právníkům, kteří účelový zákon napsaný proti mně, analyzují. Když vidím, jak to funguje v USA, kdy zeť prezidenta bude součástí administrativy v Bílém domě a jeho dcera se zúčastňuje jednání s japonským premiérem, tak si říkám, že já se oproti nim chovám vzorně, protože na ministerstvu nemám nikoho z hnutí ANO a ani z firmy. Na to si dávám velký pozor, aby mě nikdo nemohl obvinit z toho, že porušuji zákon o střetu zájmů. Každopádně zákon namířený proti jediné osobě, proti mně je nekorektní. Je podle některých právníků protiústavní.
Nic vám nebrání se proti tomu bránit u Ústavního soudu. Uvažujete o tom?
Uvidíme, jak to dopadne. I když je to nefér a je to podraz pana Kalouska a ČSSD za podpory ostatních tradičních politických stran, tak moji právníci analyzují možnosti, jak vyhovět zákonu.
Ono jich ale není moc. Můžete využít svěřenského fondu a můžete firmu poslat na burzu. K čemu se přikláníte?
Dát firmu na burzu se samozřejmě nedá stihnout, když má zákon platit už od začátku příštího roku. Svěřenský fond je jedna z možností. Moje firmy stále obviňují z toho, že žijeme z dotací. Každý český zemědělec má stejnou dotaci z EU na hektar, je to cca 5500 Kč.
Je to pro všechny stejné. Agrofert má celkem 110 tisíc hektarů v nájmu a jenom 20 tisíc ve vlastnictví. Na každý hektar dostane tedy jako každý farmář 5500 Kč, ale za ty pronajaté pozemky zaplatí větší část dotace na nájemném majitelům pozemku. Takže na tom jsme ještě hůř než zemědělci, kteří podnikají na svém. Ročně Agrofert zaplatí 340 milionů korun za pozemky v nájmu jejich majitelům.
Svěřenský fond je nicméně také složitější řešení. Člověk, který to povede, vám ovšem může být blízký.
Není to jednoduché řešení, je to také riziko. Nejsem nejmladší a mám zkušenosti z podnikání, takže vím, že spoléhat se v podnikání na blízké osoby nemusí být zrovna dobrý nápad. Existují spousty příkladů.
Pojďme se vrátit k Trumpovi. Na české politické scéně probíhá spousta názorových otoček, pokud jde o jeho jméno. Jak vnímáte odklon voličů od tradiční politiky? Je to vidět v celém světě.
Všude možně vznikají protestní hnutí, ale ne všude jsou úspěšná delší dobu. Pokud vím, tak v Evropě je naše hnutí výjimka. Od roku 2013 jsme součástí české politické scény. Předpokládám, že její součástí budeme dlouhodobě. Každopádně v posledních letech můžeme sledovat výraznou změnu stranických systémů v celé Evropě.
Vzrůstá význam regionálních subjektů, například ve Španělsku nebo ve Skotsku, a hnutí nebo stran nespojených s minulostí. Lidé prostě přestávají věřit na tradiční politické dělení na levici a pravici, přestávají věřit tradičním politikům. Věří novým uskupením, pokud se v nich angažují lidé, kteří pro ně mohou skutečně něco udělat.
Považujete tyto lidi za ideově spřízněné? Trumpa a jemu podobné.
Samozřejmě. To jsou pragmatici, to jsou lidé z praxe, zvyklí rozhodovat. Jsou úplně z jiného světa, než jsou tradiční politici, kterým stačí všechno okecat.
Máte blízko k Francii. Jak se díváte na tamní politickou situaci? Le Penová, představitelka extrémní pravice, je také váš spřízněnec?
Paní Le Penové rozhodně není můj spřízněnec. Já budu fandit Emmanuelu Macronovi, bývalému ministrovi hospodářství, kterého znám a považuji za dobrého politika. To je člověk z byznysu, který má předpoklady, aby dělal politiku správně, protože ví, jak funguje reálný svět.
Když zvítězí Hofer, když zvítězí Le Penová a další jim podobní, myslíte si, že pak bude celá Evropská unie lepší, než je teď?
Pokud zvítězí paní Le Penová, a Francie by následně vystoupila z Evropské unie, tak by to byl zásadní problém pro existenci EU. I když jsme součástí Evropské unie a NATO, tak bychom měli vždy myslet na to, že se musíme postarat sami o sebe. Lidem musíme zařídit jejich osobní bezpečnost, prostě se o ně postarat po všech stránkách.
Musíme být pragmatici a myslet na náš stát a jeho potřeby. Modelový příklad by pro nás mohl být stát Izrael, který od založení bojuje o své přežití a spoléhá se sám na sebe.
Otázka je, jestli jsou Češi tak odhodlaní jako Izraelci.
Izraelce to naučil život, ale měli bychom se snažit jít tímto směrem.
Jaký máte momentálně názor na ruské sankce?
Zajímavé je, že třeba francouzští politici jsou ti lídři, kteří říkají, že máme s Putinem mluvit. A nejsou sami. Příští americký prezident Trump mu také volal. Fillon (pravděpodobný kandidát francouzských Republikánů na prezidenta) se také v minulosti vyjadřoval, že sankce nejsou šťastný nápad. Pokud proti sobě stojí dva pragmatici – Trump a Putin, tak Evropa potřebuje významné politické osobnosti, jako byli v minulosti Churchill, de Gaulle nebo Thatcherová.
Byl byste pro zrušení ruských sankcí?
Sankce nic nepřinesly, poškozují hospodářství států EU. Francouzi si to uvědomují nejvíc, hlavně jejich farmáři a výrobci potravin. Firmy u nás také. Je to obrovský trh a pochybuji, že sankcemi donutíme Rusko ke změně jejich pozice. Většina si to uvědomuje, ale málokdo je odvážný a řekne to nahlas. Musíme si uvědomit, že řešením uprchlické krize je mír v Sýrii. Ten není možný bez dohody s Ruskem. Evropa si musí říci, co je pro ni důležitější. Jestli sankce proti Rusku, nebo řešení syrské migrační krize.
Mluvil jste o prezidentovi. Jaký s ním máte vztah? Lepší než s premiérem?
Pan prezident je zkušený politik a já se od něj můžu učit. Má skvělé oficiální projevy, ale občas, když jde mezi lidi, tak mu něco kontroverzního ujede. U některých lidí vyvolává emoce.
Tak v tom jste si docela podobní.
Kdybych mluvil jako on a bez papírů, tak si myslím, že mám o několik procent víc (smích).
