Berou přes 200 tisíc měsíčně, mladí ale o tuto práci nestojí. V Česku selhává profese s průměrným věkem 51 let
- Průměrnému českému soudci je už 51 let a v příštích letech začne část soudcovského sboru postupně odcházet.
- Cesta k dobře placené profesi přitom trvá roky a jistotu jmenování mladým právníkům nenabízí.
- Mnozí si několik let nejistoty nemohou dovolit.
Průměrný věk tuzemských soudců dosahuje podle dat ministerstva spravedlnosti 51 let. Funkce soudce přitom ze zákona zaniká na konci kalendářního roku, v němž dosáhne 70 let. Část dnešního soudcovského sboru tak bude v horizontu příštích let postupně odcházet a otázka je, zda bude mít justice dostatek mladších právníků, kteří je nahradí. Přestože soudcovská profese nabízí po jmenování nadstandardní příjmy, cesta k nim je ve srovnání s řadou jiných právnických povolání dlouhá a její výsledek není předem jistý.
Podle přehledu serveru Dostupný advokát se platy soudců okresních soudů pohybují přibližně od 100 tisíc do 170 tisíc korun hrubého měsíčně, u krajských soudů zhruba od 109 do 190 tisíc a u vrchních soudů přibližně od 120 do 209 tisíc korun. Ještě výše se příjmy dostávají na vrcholu soudní soustavy, ústavní soudci si mohou sáhnout i na více než 230 tisíc korun měsíčně. Jen pro doplnění, data projektu Hlídač státu za rok 2025 ukazují u Nejvyššího soudu průměrný měsíční plat jeho předsedy v celkové výši 390 127 korun.
Dlouhá cesta k taláru
Soudcem se v Česku zároveň nelze stát dříve než ve 30 letech. Podmínkou je pětileté magisterské právnické vzdělání, několik let právní praxe a složení justiční nebo jiné uznávané odborné zkoušky. Budoucí soudci často začínají jako asistenti soudců, justiční čekatelé nebo v jiných právnických profesích, kde získávají potřebnou praxi. Například asistenti si přitom podle údajů ministerstva práce a sociálních věcí přijdou na hrubou měsíční mzdu přibližně 42 až 59 tisíc korun, což je výrazně níže než u samotných soudců.
Po splnění všech podmínek se mohou lidé ucházet o konkrétní soudcovské místo ve výběrovém řízení, ale ani to samo o sobě jmenování nezaručuje. Počet volných soudcovských míst je omezený a uchazeči musí uspět ve výběru. Úspěšného kandidáta následně jmenuje prezident republiky na návrh ministra spravedlnosti. Období mezi absolvováním právnické fakulty a případným jmenováním se proto může výrazně protáhnout a uchazeč ani po několika letech nemá jistotu, že místo skutečně získá.
Zatímco advokacie, firemní právní oddělení nebo poradenské společnosti umožňují absolventům začít budovat kariéru a příjem okamžitě, uchazeč o soudcovský talár musí nejprve několik let získávat praxi a čekat na možnost uspět ve výběrovém řízení.
Podle advokáta a zakladatele služby Dostupný advokát Ondřeje Preusse tak může dlouhá a nejistá cesta k soudcovské profesi zvýhodňovat uchazeče se silnějším finančním zázemím. „S tímto závěrem souhlasím. Bohužel je situace pro uchazeče velmi nejistá a mnoho schopných lidí z justice předčasně odchází. Je to podmíněno i regionálně,“ uvedl pro e15.
Dlouhá cesta k soudcovské profesi se v minulosti specificky dotýkala také mladých žen. Ústavní soud v roce 2024 zrušil úpravu, která znevýhodňovala začínající soudkyně odcházející na mateřskou či rodičovskou dovolenou při jejich postupu do vyšší platové třídy. Soud tehdy upozornil také na souvislost s minimálním věkem pro jmenování, protože zatímco dříve se člověk mohl stát soudcem už v 25 letech, dnes musí počkat do zmíněných třiceti. Sporné pravidlo proto dopadalo téměř výlučně na ženy mezi 30 a 35 lety, které byly matkami.
