Zatímco náklady českého zdravotnictví se stále zvyšují kvůli prodlužování věku dožití, rostoucímu počtu pacientů s chronickými nemocemi nebo kvůli zavádění nových technologií, roste také rozdíl v jeho příjmech a výdajích. Ten se podle odhadů Institutu ekonomických studií Univerzity Karlovy v následujících desetiletích vyšplhá až ke třem procentům hrubého domácího produktu (HDP). Varovná predikce zazněla na březnovém setkání Hospodářské komory se zástupci lékařů, ministerstva zdravotnictví a pojišťoven. Výsledky šetření chtějí odborníci využít k přípravě detailní zprávy, kterou plánují vládě představit během října. Ta by se mohla stát podkladem pro reformu zdravotnictví, po které lékaři i pojišťovny dlouhodobě volají.
Část pojišťoven by se totiž podle výpočtů odborníků mohla už za rok ocitnout v platební neschopnosti. Svaz zdravotních pojišťoven (jehož součástí není Všeobecná zdravotní pojišťovna) pro letošek očekává deficit deset miliard korun. „Je nepochybné, že na zdravotnictví budeme muset platit víc,“ říká Pavel Hroboň ze školicího centra pro zdravotnické profesionály Advance Institute. To se zabývá analýzou problémů tuzemského zdravotnictví a spolupracuje s 3. lékařskou fakultou Univerzity Karlovy nebo s Masarykovou univerzitou v Brně.
Hroboň současně dodává, že příjmy z veřejných zdrojů veškeré rostoucí náklady nepokryjí. Jediným řešením, jak zachovat dostupnost a kvalitu péče, je podle něj zvyšování efektivity celého systému. „Jasné kroky s dostatečně velkým dopadem směřující k vyšší efektivitě ale zatím v českém zdravotnictví postrádáme,“ tvrdí.
O jaké konkrétní kroky by mohlo jít, chce Hospodářská komora s ministerstvem zdravotnictví ve spolupráci s Ústavem zdravotnických informací a statistiky, Sdružením praktických lékařů a farmaceutického průmyslu a se zástupci pojišťoven sepsat do analýzy, která by měla sloužit jako odborný podklad pro reformu zdravotnictví.
Zdravotní benefity ano, vyšší odvody ne
„Z pohledu zaměstnavatelů je nepřijatelné jakékoli další navyšování nepřímého zdanění práce v podobě vyšších odvodů na zdravotní a sociální pojištění,“ řekl na pracovní skupině viceprezident Hospodářské komory Tomáš Prouza. Zaměstnavatelé jsou ale podle něj připraveni podporovat prevenci a práceschopnost formou zdravotních pracovních benefitů. Od vlády očekává zaměření na rozvoj pluralitního systému zdravotních pojišťoven nebo vytvoření vhodných podmínek pro větší účast pacientů na financování zdravotní péče.
Údaje z březnového setkání naznačují, že do roku 2030 značně naroste nemocnost v souvislosti s chorobami spojenými s vyšším věkem. Ministerstvo dále očekává zvýšení počtu pacientů s civilizačními chorobami. Například lidí trpících všemi druhy cukrovky, kterých je dnes v Česku něco přes milion, bude za pět let o 200 tisíc více. V případě Alzheimerovy choroby může jít dokonce o nárůst o 115 procent na 173 tisíc pacientů. Statistiky pracovaly s posledními dostupnými daty Českého statistického úřadu z roku 2020.
Chybějí hlavně pediatři
Stárnutí se ale netýká pouze pacientů, lékaři starší 60 let převažují například mezi praktiky pro děti a dorost nebo mezi chirurgy. Krizi v pediatrii částečně způsobilo její rozdělení na dva specializované obory v roce 2004 – nemocniční a ambulantní. Mladí lékaři tak museli absolvovat dvě samostatné atestace a jejich zájem o obor klesl. Ačkoliv v roce 2017 došlo opět k jejich sloučení, do čtyř let ubylo 338 ordinací praktických dětských lékařů. Naopak největší počet mladých lékařů nyní pracuje v oboru reprodukční medicíny a revmatologie.
„Ke zvýšení efektivity zdravotního systému je zapotřebí nových forem poskytování zdravotních služeb například v oblasti distanční péče nebo koordinace péče o chronicky nemocné pacienty. Je také nutná restrukturalizace nemocniční sítě,“ myslí si Hroboň. Nemocnic je v Česku přibližně 200, z toho 159 zařízení pro akutní péči a 41 pro následnou.
