Housing first neboli bydlení především je koncept, který má pomoci lidem bez domova v návratu do normálního života. V současnosti se jím inspirují další města a městské části, které využívají svůj fond sociálního bydlení. Bezdomovci však nejsou jedinou skupinou lidí, kterým mají sociální byty pomáhat. "Když ale podíváme, komu pak ty byty nakonec připadnou, tak jsou to z velké části starší občané nebo nízkopřijmové rodiny Jsou to dost normální lidi," řekl E15 radní pro sociální oblast Prahy 7 a zastupitel hlavního města Jakob Hurrle (Praha sobě).
Praha 7 se zapojila do programu bydlení především. Jak se vám projekt osvědčuje?
Realizovali jsme a realizujeme různé projekty ve stejné oblasti, jako je bydlení především, ale nikdy jsme neměli projekt vysloveně s tímto názvem. Naše snaha ve všem, co jsme dělali v bytové oblasti, byla dostat občany z bytové nouze. Bytový fond, který máme k dispozici, jsme se snažili dát především lidem, kteří nemají možnost si zajistit bydlení jinou cestou. V některých případech to znamenalo i dát bydlení lidem, kteří už vůbec nemají kde bydlet. Nebylo to úplně tak, že jsme si řekli, že chceme dělat housing first, ale potřebovali jsme řešit bytovou situaci občanů. Šlo nejen o lidi bez domova, ale i o občany, kteří jsou v nějaké těžké situaci.
Vám se podařilo začlenit i některé lidi a rodiny přímo z ulice. Jaká je jejich situace teď?
Začleňovali jsme i lidi, kteří bydleli venku. Byl to například jeden manželský pár i jednotlivci a nebyli s tím velké problémy, spíše bych to označil za úspěch. Samozřejmě se ale vyskytly i komplikace. Pokud ti lidé byli součástí bezdomovecké komunity, tak měli zvyky, které není úplně jednoduché změnit. Myslím, že to je dobrý argument pro prevenci. Pokud se někdo do té situace dostane a žije na ulici dlouho, tak je cesta zpět do společnosti velice komplikovaná. Každopádně to ale v některých případech šlo hladčeji než jsme si představovali.
Poskytujete jim i nějakou podporu od sociálních pracovníků?
To je samozřejmě nedílná součást. Musí fungovat sociální poradci, aby se zamezilo tomu, že by ten člověk nějak selhal nebo způsobil problémy sousedům a tak dále. V rámci organizace Fokus poskytujeme nájemníkům i psychologickou pomoc. Jedná se o mobilní psychologický tým, jehož primární cílovou skupinou jsou osoby ohrožené ztrátou bydlení. Může se stát, že má někdo závažný psychický problém. V bytě pak například přestává platit nebo se s někým rozhádá. V takovém případě pak zapojení psychologa může pomoc člověka zachránit. K podpoře takových nájemníků vznikají i tréninkové byty, kde se s intenzivní podporou terapetů učí bydlet.
Kde jste se inspirovali?
Jsme v kontaktu s Platformou pro sociální bydlení, která byla velmi aktivní v tom brněnském projektu. Také jsme součástí sítě progresivnějších českých obcí, které chtějí své úkoly v bytové politice plnit. Kromě nás a Prahy 10 to jsou například i České Budějovice, Jihlava nebo Liberec. Nějaká spolupráce probíhá přímo i s hlavním městem. Je potřeba více zohlednit potřeby lidí, kteří jsou na tom nejhůř. V mnoha jiných obcí je sice nějaký bytový fond, který ale často není dostupný těm, kterým skutečně hrozí ztráta bydlení.
Mluvil jste o tom, že se do projektu začíná zapojovat i hlavní město. Na jaké je to cestě?
Praha nedávno změnila pravidla pro přidělování městských bytů. Nově je tam mnohem větší důraz na bytovou situaci žadatelů o bydlení. Dříve se vylučovali chudí lidé. Chudoba nebyla snazší cestou k získání bytu, ale naopak ten, kdo byl příliš chudý, nemohl o byt ani žádat. Protože byl vnímán jako rizikový nájemník. To ale podle mého názoru není správný přístup. Městské byty by měly řešit převážně situaci těch, kteří jinak nemají možnost na komerčním trhu bydlení sehnat. U magistrátních bytů je navíc nově nabízena sociální pomoc. Dochází ke kombinaci služeb a už díky tomu by se nemělo stávat, že sice dostanou byt, ale bez nějaké pomoci v něm nebudou schopni fungovat. Pokud vznikají problémy a nikdo je neřeší, tak to samozřejmě štve sousedy a v důsledku to také může snižovat vůli města takovým lidem pomáhat.
Obecně si tedy myslíte, že se situace v Praze zlepšuje?
S tím současným vedením přichází určitě vůle velké změny. Sice se asi zlepšil politický přístup, ale zhoršuje se situace na komerčním trhu. Hodně tady čelíme obecnému povědomí, že sociální bydlení je jen pro lidi na okraji společnosti. Když se ale podíváme, komu pak ty byty nakonec připadnou, tak jsou to z velké části starší občané nebo nízkopřijmové rodiny Jsou to dost normální lidi. Samozřejmě jsou nějaké případy, kdy je ta sociální práce potřeba, ale velmi často je hlavní důvod ten, že se svými příjmy nejsou schopni najít komerční nájem na Praze 7 a v mnoha případech ani jinde ve městě. To je velký problém, ale bytový fond magistrátu i městských částí je omezený a zvládne vyřešit takové nejurgentnější případy.
Jak velký cenový rozdíl je mezi sociálním a komerčním bydlením na Praze 7?
Nedávno jsme cenu trošku zvýšili. U nových smluv je to aktuálně 145 korun na metr čtvereční, což je zhruba polovina toho, co je dnes komerční nájem. Cenu jsme určovali ve spolupráci s úřadem práce a vycházeli jsme z toho, že člověk s nízkými příjmy by měl využít i sociální politiku státu a příspěvek na bydlení . Jsou tam nějaké minimální náklady a cena toho zvýhodněného bydlení je stále pod nimi, takže by se to zdražení nemělo projevit v tom, co lidem zůstane na život. Jsme ale připraveni dát nějaké slevy v případě situací, kdy osoby mají například exekuce a sociální systém na to nereaguje.
