Samotné unikátní zdravotnické zařízení v Orlických horách se na pomoci pacientům zatím nepodílí. Pomáhá však personál nemocnice, jejíž přesný název je Centrum biologické ochrany Těchonín.
„Když dostaneme rozkaz, začneme do 12 hodin přijímat pacienty,“ říkal v polovině března šéf dlouho utajované nemocnice Michal Kroča. „V případě potřeby budou povolány i zálohy,“ uvedl tehdy.
Jenže to byl ještě počet nakažených relativně nízký, v první polovině dubna překročil pět tisíc. Tento týden však už přesáhl sto tisíc. Vzhledem ke kapacitě centra pro boj s vysoce infekčními chorobami, která činí 150 lůžek, se jeho pracovníci zapojili do boje s koronavirem v jiných zařízeních.
„Momentálně využíváme personál nemocnice v Těchoníně, je nápomocný při řešení epidemie,“ uvedl bez dalších podrobností Kryštov Berka z tiskového oddělení ministerstva zdravotnictví.
Zda bude v dohledné době využito přímo i těchonínské centrum, není jasné. Návrh šéfa rezortu zdravotnictví Romana Prymuly (ANO) by musel odsouhlasit jeho vládní kolega, ministr obrany Lubomír Metnar (ANO). Následně by vydal pokyny svým podřízeným.
„Zatím nemáme informace, že by to ministerstvo zdravotnictví požadovalo. Pokud by to bylo navrženo, došlo by k aktivaci Těchonína,“ reagoval mluvčí ministerstva obrany Jan Pejšek.
Problém je právě s velkým počtem nakažených. Prymula už na začátku roku řekl, že Těchonín by byl využit pouze v případě, že by se Covid-19 ukázal jako velice nebezpečný patogen. „Pokud případů bude hodně, budou zapojeny fakultní, krajské a další nemocnice,“ uvedl v lednu Prymula, který byl v té době náměstkem ministra zdravotnictví.
Centrum biologické ochrany patří k nejmodernějším zařízením svého druhu v Evropě, ve své současné podobě funguje od roku 2001.
Armáda ho využívá k preventivním vyšetřením a karanténě nemocných vojáků, kteří se vrací ze zahraničních misí, například s podezřením na malárii. Lékaři jim odebírají vzorky biologického materiálu, vyšetřují je hematologicky, biochemicky i mikrobiologicky.
Areál centra vznikl v Těchoníně už na přelomu 60. a 70. let minulého století s předpokladem, že se uvnitř bude zacházet s mimořádně nebezpečnými biologickými látkami. Jde proto o monolit z kvalitního betonu. Vše je podřízeno tomu, aby se nebezpečné nemoci za žádných okolností nemohly dostat mimo zařízení.
Od vnějšího světa nemocnici oddělují hermeticky uzavřené dveře, za kterými je udržován podtlak. Ten zaručuje v případě porušení vzduchotěsnosti proudění vzduchu do budovy, a nikoliv ven.
Centrum má k dispozici několik desítek samostatných vzduchotechnických jednotek vybavených výkonnými filtry. Místnosti jsou také pod neustálým kamerovým dohledem. Po celé budově je rozveden přívod vzduchu, na který zdravotníci připojují své speciální obleky.
