Vyhraje ten, kdo rychle opraví své chyby, říká windsurfařka Kateřina Švíková před olympiádou

Kateřina Švíková. Na snímku v olympijské kolekci Alpine Pro od Jana Černého.

Kateřina Švíková. Na snímku v olympijské kolekci Alpine Pro od Jana Černého. Zdroj: DANIEL DUJSÍK,

Kateřina Švíková. Na snímku v olympijské kolekci Alpine Pro od Jana Černého.
Kateřina Švíková. Na snímku v olympijské kolekci Alpine Pro od Jana Černého.
Kateřina Švíková. Na snímku v olympijské kolekci Alpine Pro od Jana Černého.
Kateřina Švíková. Na snímku v olympijské kolekci Alpine Pro od Jana Černého.
Kateřina Švíková.
7
Fotogalerie

Při závodech analyzuje směr větru, velikost vln i mořské proudy, na univerzitě zase zapáleně analyzuje data. Talentovaná windsurfařka Kateřina Švíková, která už za několik týdnů pojede na své první letní olympijské hry do Paříže, má šanci na dobré umístění. A to přesto, že reprezentuje zemi, která ani nemá přístup k moři. 

„Táta se teď kvůli nám učí windsurfing,“ směje se starší ze sester Švíkových při fotografování na Nechranické přehradě, kvůli kterému musela vstávat ve čtyři hodiny ráno. Svědomitá a sportem zocelená mladá windsurfařka Kateřina Švíková neztrácí ani v ranních chladných hodinách dobrou náladu a pokračuje vyprávěním o mladší sestře Barboře, která je také nadějnou windsurfařkou. Právě ji musela Kateřina v posledním jarním kvalifikačním závodě ve Francii porazit, aby proklouzla do českého olympijského týmu. Zášť mezi sestrami ale není. „Ségra mě doteď podporuje a určitě není zklamaná,“ usmívá se Kateřina, kterou bude celá rodina podporovat koncem července v olympijské marině v Marseilli.

Byla to právě maminka, sama šikovná tenistka, která pěstovala v děvčatech pohyb. „Já jsem asi vždycky měla talent na sport, jakýkoli sport mě hrozně bavil,“ vzpomíná skromně třiadvacetiletá Kateřina. Když se dostala do puberty, musela se rozhodnout, zda se bude profesionálně věnovat tenisu, nebo jachtingu. Vybrala si to druhé. „Začínala jsem na Vltavě, jezdila jsem na takových malých roztomilých plachetnicích, na kterých se děti v zásadě vozí,“ říká sportovkyně. „Je to taková hezká příprava, děti se naučí, jak se chová vítr, jak se závodí,“ vypráví. V patnácti letech stála Kateřina před dalším rozhodnutím, neboť lodních tříd v dospělé kategorii je mnoho. Rozhodla se pro windsurfing.

„Je to větší adrenalin, zábavnější, fyzicky náročnější,“ říká Kateřina, jež podle svých slov miluje na vodě rychlost. Na olympijských hrách nastoupí v nové závodní třídě IQFoil. Surf s plachtou má pod sebou „téčko“ neboli foil, který umožňuje surfu zdánlivě letět nad vodou. Tato třída nabízí nejen působivou podívanou, ale i rychlost přesahující padesát kilometrů v hodině. „Je to velice rychlé. Dřív závody trvaly deset minut, dnes jsou všichni v cíli do tří minut. Rozdíl mezi první a druhou závodnicí mohou být dvě sekundy,“ popisuje mladá žena. Vyhrát může každý, záleží, jak se kdo vyspí, dodává s nadsázkou.

Píseň moře

Nejen Martině Sáblíkové chybí v její domovině odpovídající sportoviště, i Kateřina Švíková patří mezi vrcholové sportovce, kteří musejí svou formu pilovat v zahraničí. Moře je v jejím případě nenahraditelné. „Hodně závodů je na moři, a proto trénuji hlavně na něm. Musím se umět vyrovnat s mořskými podmínkami, hlavně vlnami, silným větrem a proudy. To na jezeře moc nemáte,“ vysvětluje sportovkyně. Když už jede na jezero, pak většinou míří na italské Lago di Garda. „V Čechách pro to nejsou podmínky, respektive bych se zde nedokázala připravit na závody na té nejvyšší úrovni.“ Že by snad byla oproti soupeřkám třeba ze Španělska či Izraele v nevýhodě, to si nemyslí. „Naopak mi kolikrát pomůže, že mohu jet domů a opravdu si od toho všeho odpočinout,“ zamýšlí se rodačka z Prahy.

Na vodě stráví Kateřina sto padesát až dvě stě dní v roce. Nejčastěji při trénincích ve španělském Cádizu, kde s trenérem tráví i více než třetinu roku.

Ty nejlepší windsurfařky musejí mít podle ní značnou fyzickou sílu, cit pro surf, zkušenosti v závodění, ale také nacvičenou taktiku. „Na rozdíl třeba od atletiky tady hraje velikou roli taktika. Velké procento úspěchu je právě v taktické přípravě. O úspěchu nerozhoduje jen síla, ale i správné myšlení na vodě,“ vypráví Kateřina, která se windsurfingu profesionálně věnuje od roku 2018. „Každé prostředí je trochu jiné, každý den a každou hodinu fouká trochu jinak vítr, jsou trochu jiné vlny, a podle toho všeho volíme způsob, jakým trať projedeme. Například jestli pojedeme na pravou stranu okruhu, nebo na levou, musíme se dívat kolem sebe, jestli přišla změna větru, jak jedou soupeřky…,“ popisuje.

Extrémně slabý vítr nebo extrémně silný vítr – to jsou nejhorší možné podmínky, jež mohou windsurfaře na moři zaskočit. „Slabý vítr nám neumožní se ani rozjet, a když fouká moc, tak je to zase boj o přežití.“ Slabý vítr je ostatně jeden z nejnepříjemnějších aspektů závodění, protože pak sportovcům nezbývá než čekat na odložený start závodu. A to i celý den. O to více začne hrát roli další aspekt soutěže – psychická odolnost.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!