Zušlechtěné mince jako past na úspory: Zlato má hodnotu desítek korun, lidé platí tisíce
Čtěte e15 v Googlu přednostně
Nastavte si e15 jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
- Základem zušlechtěných výrobků jsou běžné kovy (nikl, měď) s mikroskopickou vrstvou zlata v hodnotě 20 až 30 Kč, prodejní cena se však pohybuje v tisících.
- Zákon o oběhu bankovek a mincí zakazuje tyto výrobky označovat jako mince. Prodejci volí termíny jako „numizmat“ a zpětný odkup téměř nikdy nenabízejí.
- Spotřebitelé často čelí časovému nátlaku nebo nevědomému úpisu k pravidelným dodávkám dalších předmětů.
Rostoucí zájem o drahé kovy nahrává obchodníkům, kteří pod příslibem zhodnocení nabízejí takzvaně zušlechtěné produkty. Ačkoliv se v propagačních materiálech tváří jako cenné investiční předměty, z finančního hlediska jde o dekorativní suvenýry. Zákazníci za ně platí částky odpovídající ryzímu kovu, při pokusu o zpětný prodej však reálně hrozí finanční ztráta.
„Největší riziko představuje záměna sběratelského předmětu za investiční produkt. Zušlechtěná mince může být na fotografii téměř k nerozeznání od zlaté, ale z hlediska hodnoty jde o dvě naprosto odlišné věci. Pokud zákazník zaplatí cenu odpovídající investičnímu zlatu, přestože kupuje jen minci s povrchovou zlatou vrstvou, může při následném prodeji výrazně prodělat,“ upozornil ekonom a spoluzakladatel společnosti Zlaté rezervy Roman Pilíšek.
Zlato za pár desítek korun
Rozdíl mezi investičním kovem a zušlechtěným předmětem spočívá v technologii výroby i materiálovém složení. Základem produktu je běžný průmyslový kov, nejčastěji měď nebo nikl, na který je nanesen tenký film ryzího zlata.
Pro zušlechtění těchto sběratelských produktů je potřeba zhruba 20–30 mg ryzího zlata, jehož reálná hodnota je několik desítek korun. „Prodejní cena těchto předmětů často vysoce překračuje cenu použitého kovu,“ vysvětlil Pilíšek. Podle něj zákazník reálnou hodnotu a prakticky nulovou likviditu odhalí mnohdy až s velkým časovým odstupem při prodeji.
Trik se slovem „numizmat“
Prodejci často využívají neznalosti terminologie. Podle zákona o oběhu bankovek a mincí totiž tyto výrobky nesmějí nést označení mince, jelikož nemají nominální hodnotu a nevydává je centrální banka.
Prodejci tak označují tyto sběratelské produkty často jako numizmat, což může u veřejnosti působit odborně. Reálně se ale v odborné terminologii tento výraz nepoužívá a jde spíše o trik, jak nalákat zákazníka. Varovným signálem je také nátlak na rychlé rozhodnutí nebo tvrzení, že jde o neopakovatelnou investiční příležitost.
Nulová likvidita při zpětném odkupu
Zatímco certifikované investiční slitky a státem vydávané mince (např. Wiener Philharmoniker) mají garantovaný výkup u bank (jako Česká spořitelna či ČSOB) i specializovaných obchodníků, u zušlechtěných předmětů obchodníci zpětný odkup zpravidla nenabízejí.
Před nákupem je vhodné zjistit nejen to, kolik výrobek stojí, ale také zda ho obchodník vykupuje a podle jakých pravidel stanovuje jeho cenu. Právě možnost budoucího prodeje může obchodníkovi odhalit, zda zákazník pořizuje skutečný investiční produkt, nebo jen dekorativní předmět.
Pozor na pasti se „sběratelským servisem“
Vedle nadsazených cen se objevují i agresivní distribuční metody, na které dlouhodobě upozorňuje spotřebitelská organizace dTest. Rizikem je zejména automatické zařazení do opakovaných plateb po objednání prvního kusu.
„Běžnou praktikou je zasílání nevyžádaných zásilek rovnou s výzvou k platbě. Další spočívá v automatickém zařazení zákazníka do takzvaného sběratelského servisu. Spotřebitel si například objedná první zásilku mincí, ale pokud následně výslovně neodmítne další dodávky, prodejce mu začne automaticky posílat další. Informace o sběratelském servisu přitom bývají ukryté na vnitřní straně obálky, kde by je spotřebitel nemusel očekávat,“ upozornila Lucie Korbeliusová ze spotřebitelské organizace dTest. Dodala také, že prodejci často vytvářejí dojem časově omezené nabídky, aby zákazníka přiměli k unáhlenému rozhodnutí.
