Šéf Eximu Nasr: Lidé chtějí ven, zájezdy mohou zdražit až o polovinu | E15.cz

Šéf Eximu Nasr: Jsme ve válce. Lidé přesto chtějí ven, zájezdy mohou zdražit až o polovinu

Jiří Liebreich

Jiří Liebreich

Téměř třicet let po založení Exim tours chtěl firmu opustit a věnovat se hotelnictví. Pandemie koronaviru ale plány Ferida Nasra zásadně změnila. Dokud cestovní kancelář nevyvede z krize, která je prý nesrovnatelně horší než všechny minulé, tak firmu neopustí. „Tak silný pocit zoufalství jsem nezažil. Zájezdy mohou zdražit až o polovinu, sedmdesát procent cestovek může zkrachovat,“ říká.

V minulém rozhovoru pro deník E15 jste řekl, že z cestovního ruchu začínáte být unavený, že je to stresující byznys. Jestli byl onehdá stresující, tak jaký je dnes?

Stresující a unavující? Ano. Svou práci ale dělám srdcem, přijímám ji se vším, co obnáší. Dala mi hodně do života. To, co teď přišlo, mi dává nový impulz. Výzvy mám rád.

Je ten impulz natolik silný, abyste odložil plánovaný odchod z firmy do doby, než ji pomůžete krizi přestát?

Pokud bude potřeba, určitě zůstanu déle. Byť jsem na vojně nebyl, duchem jsem voják. Neuteču z první linie, to by byla zrada. Takhle jsem byl vychován. Žádné vítězství není navždy, ale to ani krize. Začínal jsem v devadesátých letech. Cestovní ruch neměl žádná pravidla, nebyla pojištění, koruna byla nestabilní, došlo k hromadnému krachu cestovek. Přizpůsobil jsem se a firmu dál rozvíjel.

Cestovní kanceláře čekají miliardové ztráty, varuje odbornice

Přišly útoky v září 2001, pak finanční krize, arabské jaro, dnes váš obor čelí pandemii. Jak vysoko byste ji na žebříčku krizí posledních několika desetiletí zařadil?

Proč nazýváte situaci krizí? Já jich zažil několik. Tohle není krize, ale válka s neviditelným nepřítelem. Bojíme se jeden druhého. V rodině, s kamarády. Váš přítel je nepřítel. Tak silný pocit zoufalství jsem v životě nezažil. Ale učíme se, virus nás nutí být kreativní. V naší centrále je nás jen pár. Vtipkuji, že tu chcípl pes. V patrech, která byla plná, dnes sedí jeden člověk. To se při předešlých krizí nikdy nedělo, mohli jsme s nimi pracovat, hledat cestu ven.

Takže je současná situace už dnes nejhorší v porovnání s předešlými?

Je o tolik horší než cokoliv v minulosti, že ji nelze porovnávat se známými krizemi. 

Z čehož plynou vážné důsledky.

V první řadě pro letecké společnosti, pak pro cestovky. Jsou to spojené nádoby. Rozhodne, jak dlouho bude tenhle zápas, který se zdá jako nekonečný, trvat. Dnes bereme Čínu jako vzor, má to už za sebou. Evropa je ale jinde. Čína aspoň už měla zkušenosti se SARS. Evropa a Amerika se potápí daleko víc. A to má Čína proti Evropě nevýhodu, že je přelidněná. To Západ není a stejně nezvládá.

Koronavirus drtí cestovní kanceláře v Česku, desítkám hrozí bankrot

Když zmiňujete letecké společnosti: vláda zvažuje pomoc soukromému dopravci Smartwings, pod kterého spadají i České aerolinie. Pro tuzemské cestovní kanceláře to je naprosto klíčový partner. Co by pro vás znamenalo, kdyby zkrachoval? Měla by ho vláda podržet?

Máte pravdu, je to klíčový partner pro celý trh. Kritika veřejnosti vůči tomuhle kroku je zjevná. Co je Smartwings a ČSA proti Lufthanse, British Airways nebo Air France? Nic. Ale i tyhle velikánské společnosti potřebují pomoc v podobě finančních injekcí v řádech miliard eur. Jejich vlády jsou připraveny je zachránit a situaci řeší. Je téměř jedno, jestli do nich majetkově vstoupit, nebo jim dát garantovaný úvěr. Osobně si ale myslím, že je lepší majetkový vstup státu.

Neukázalo se ale v minulosti, že minimálně český stát neumí aerolinku řídit?

Co znamená stát? Lidé se tam mění. Možná tam jsou dnes tací, kteří to umí. Babiš je podnikatel, možná že má lidi, kteří to umějí. Myslím, že je jejich povinnost, aby dopravce zachránili. Je to vizitka Česka. Trh jde dolů, kdyby dopravce zkrachoval, letadel by byl dál dostatek. Je to ale partner s českou identitou a vědomostí, co trh chce. Pokud by ji musel nahradit, dám příklad, egyptský dopravce, který by létal mezi Egyptem a Prahou, Češi na tom prodělají – ztratí několik hodin, které místo volna stráví cestováním. Ne všichni se také zvládnou domluvit jinak než česky.

Když se bavím s lidmi z cestovního ruchu, jsou hodně naštvaní, že stát nepomáhá tomuto byznysu tolik, kolik by prý měl. Patříte mezi ně?

Stát musí pochopit, co je to cestovní kancelář. Když jí zavřete hranice, připravíte ji o příjmy. Teď se hodně řeší poukazy na jiné zájezdy místo vrácení peněz. Jsou lidé, kteří už během podzimu kupují letní zájezdy. Proč? Mají slevy. Od koho? Od hotelů. Proč je hotely dávají? Chtějí zálohy. Cestovní kancelář je pošťák – vezme si peníze od klienta a pošle do hotelu. Ten je není schopen vracet, protože už třeba investoval do renovace. Klient ale chce peníze zpět. Jak to řešit? Stát musí pochopit, v jaké pozici cestovka je.

Zájezdy za sportem padly na dno, cestovkám hrozí zánik

A chápe to stát?

Částečně ano. Návrh poukazů prošel.

To vám stačí?

Ne. Chceme otevřené hranice.

Nemůže to být v dnešní situaci poměrně nebezpečné?

Nejsem zdravotník. Rozhodnout musí odborníci v souladu s kritérii  Světové zdravotnické organizace, do kterých zemí je bezpečné cestovat.

Zvládlo tedy Česko vyřešit krizi v porovnání s jinými státy dobře?

Hranice jsme uzavřeli mezi prvními, tehdy jsem to kritizoval. Ačkoliv byli Donald Trump, Emanuel Macron nebo Boris Johnson tvrdě proti tomuto opatření, ukázalo se, že česká vláda udělala přesně to, co měla. A včas.

Říkal jste, že na rozdíl od současné krize šlo s těmi předešlými pracovat. Takže dnes nevidíte cestu ven?

Jsem optimista. Po tisíce let chtěli lidé cestovat. Nevěřím, že dnešní stav může trvat dlouho nebo že by lidé přestali cestovat. Víte proč? Zavření jsme asi měsíc. Každý den chodím do práce. V poslední době jsem si ale všiml, že se znova objevují dopravní zácpy. Lidi nevydrží být zavření. Chtějí ven. A my jim chceme zakázat cestovat?

Nicméně pokud zůstanou hranice zavřené, podívat se můžeme leda po Česku. Což váš problém nevyřeší.

Nevěřím, že budou hranice zavřené do konce léta. Ani minutu. Nedává mi to smysl. Stát nemá bezednou kasu, aby jen rozdával. Pokud bych se ale pletl a do srpna by se hranice neotevřely, minimálně sedmdesát procent cestovek by skončilo. Týkalo by se to malých i středních a těch, které měly finanční problémy před krizí. Na dva tři týdny v září by nám zůstal Egypt, Kanárské ostrovy a nějaká exotika. Pokud by se hranice otevřely alespoň v polovině července, poškodilo by nás to, ale ne tak zásadně.

Horalem v Číně. Podívejte se na místa, kde se natáčel Avatar

O kolik se může snížit objem trhu cestovních kanceláří v Česku?

Odhaduji, že byl dosud přes třicet miliard korun ročně. Letos se sníží minimálně o sedmdesát procent. Pokud by se hranice neotevřely ani v srpnu, pokles bude pod devadesát procent, v Eximu i na celém trhu. Příští rok může trh v lepším případě klesnout o pětinu. Dnes příjmy nemáme, jsme v čisté ztrátě, platíme zaměstnance. Loni jsme ve stejném období, během kterého jsou letos uzavřené hranice, utržili tři čtvrtě miliardy. Dnes stojíme před velkým rozhodnutím, jak dál. Vše se odvíjí od otevření hranic. Je to na státu.

Jak daleko má Exim do stavu ohrožení životaschopnosti?

Tuhle otázku neřešíme, vlastní nás silná skupina Rewe. Má štěstí. Devadesát procent jejího byznysu tvoří supermarkety, tady v Čechách jsou to Billa a Penny, cestovní ruch tvoří jen deset procent. Supermarkety dnes zaznamenávají velký nárůst. Mohou držet cestovní ruch nad vodou. Celé Rewe dělá asi sedmdesát miliard eur obratu ročně. Cestovní ruch tvoří asi sedm miliard. 

Pokud by se v dohledné době začalo znovu byť v omezené míře cestovat, tak jak dlouho potrvá, než se vrátí poptávka na úroveň podobné té z doby před krizí?

Záleží na opatřeních, jestli budou silná, nebo flexibilní. Pokud nebudou tvrdá, můžeme se vrátit k obvyklým výkonům už příští léto.

Co kromě zavřených hranic považujete za tvrdá opatření?

Například povinnou dvoutýdenní karanténu. Ta má stejný důsledek jako zavřené hranice. Kdo by letěl na dovolenou, když by pak musel na dva týdny do karantény? Se vším ostatním se dá pracovat. Aerolinka Emirates například začala testovat cestující před letem, zabere to jen pár minut. 

Zvažuje se i létání s prázdným prostředním sedadlem, což by se zřejmě odrazilo ve vyšší ceně letenek.

Pokud bude kapacita letadel o třetinu nižší, cena letenek o třetinu vzroste. To samé přímořské hotely. Počítají s obsazeností na sedmdesát a více procent a nastaví cenu. Když je ale vytížený ani ne ze třetiny, má jen dvě možnosti: zavřít, nebo zdražit.

Malajsie, ráj pro cestovatele a vzor multikulturalismu

Sečteme-li možná zdražení dopravy a ubytování, o kolik se může Čechům prodražit konečná cena za zájezd?

Můj odhad je třicet až padesát procent, pokud budou trvat tvrdá opatření. Příklad takového opatření je třeba povinnost pro letecké dopravce neobsazovat prostřední sedadlo. 

To je velký skok. Je na něj česká klientela připravena?

Není.

Evropská unie navíc zvažuje zavedení daně z leteckého paliva.

Pokud by ji zavedla, cestování podraží ještě nad rámec zmíněných 30 až 50 procent. Tato krize či válka změní hodně věcí. Evropský green-deal už není aktuální téma, myslím si. Dávám ruku do ohně, že od něho unie odstoupí. To by byl správný krok, alespoň na nějakou dobu.

K vašim klíčovým trhům patří také Itálie a Španělsko, jedny z nejvíce pandemií postižených zemí. Lze takhle velké trhy nahradit?

Vůbec. Nejde to. Jsou to nenahraditelné destinace, stejně jako Egypt, Tunisko, Turecko. Vypadne nám kus tržeb.

Jak velký?

Španělsko a Itálie u nás tvoří téměř pětinu tržeb.

Jste zkušený obchodník, určitě se snažíte nahradit i nenahraditelné.

Naštěstí u nás není podíl Itálie a Španělska extrémně velký, můžeme sem mířící klienty rozprostřít do dalších zemí, kde jsme silní. Lze s tím pracovat. Tahle klientela je podobná například té, co směřuje do Řecka či na Kypr. Počítám s tím, že tyto dvě země mohou absorbovat část klientů, co chtěli do Itálie či Španělska. Nemůžete je poslat ale do Turecka například.

Čína, země dvou tváří a milionu chutí. Odmyslete si politiku a rázem cestujete po fantastické zemi

Krize urychlila přechod do on-line prostředí v mnoha různých oblastech. Vsadíte do budoucna více na internetový prodej na úkor kamenných poboček?

Krize nás nutí přemýšlet. Ukázala i na mou chybu coby vlastníka cestovky. Moc jsem do on-line neinvestoval. Nevěřil jsem mu. V poslední době jsme začali investovat, ukázalo se ale, že ne dostatečně. Před asi čtyřmi roky jsme zavedli home office. Byl jsem tehdy přehlasován. Kdyby záleželo na mně, nikdy bych se s tím nesmířil. Jsem typ člověka, který pracuje v práci, a ne doma. Okolnosti i požadavky zaměstnanců nás ale donutili home-office zavést. Teď už vím, že doma může být klidně polovina zaměstnanců, když budeme mít kvalitní technologii. Mohou dokonce pracovat lépe z domova.

Zbavíte se tedy postupně části poboček?

Není problém, aby zůstala v současné podobě. Ještě funguje. Dávám jí aspoň deset let. Jakmile se někde otevírá nové obchodní centrum, obsazujeme ho – protože centra fungují a jsou důležitým zdrojem klientů. Samostatně stojící pobočky také fungují, ale ne tak dobře.

Jak jste dříve uvedl, majetkovým vstupem do Grandhotelu Evropa v Praze se vám splnil životní sen za využití bankovního financování. Dnes se vlivem pandemie transakce v komerčních nemovitostech takřka zastavily, banky jsou v otázce financování velmi opatrné. Převažuje ve vás dnes pocit štěstí, že jste stihl peníze získat, anebo obavy o budoucnost hotelového byznysu?

Naprosto souhlasím, banky zavřely cestovnímu ruchu dveře – hotelům, cestovkám a dalším. A to se na dva až tři roky nezmění, dokud se situace trochu neuklidní. Bankéř si myslí, že lidé už vůbec jezdit nebudou. To riziko tu je, co si budeme nalhávat. Hotely jsou takřka všechny zavřené, je to smutné. Dostaneme se z toho, ale ne hned. Když se zítra otevřou hranice. Co potom? A vracíme se k roli státu. Víte, co je nejnebezpečnější virus? Krach. Bez pomoci státu k nim dojde.

Já krach nezažil, ale znám takové. Mají ho v sobě celý život jako virus. Podnikatelé ale nesmí bojovat jen s vládou, ale hlavně za svůj byznys. Nesmíme být jen pesimističtí. Praha už není taková jako na začátku krize. Lidé jdou ven, nebojí se. To mi dává dobrý signál.

Ferid Nasr (57) 

Rodák z Tuniska vystudoval výpočetní techniku na pražském ČVUT. Krátce po dokončení studia v roce 1992 založil cestovní kancelář Exim Tours. V roce 2012 se Exim Holding stal součástí německé skupiny Rewe. Rád jezdí na kole, lyžuje, hraje tenis a squash a chalupaří v Jizerských horách.

 

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!