Příběh Hany Vojtelové z Troubek je o smutku a slzách. Ale také o tom, že dobří lidé jsou stále na světě. Při květnových povodních přišla Vojtelová o dům, v němž žila od dětství a velmi na něm lpěla.
„Byla to pro ni krutá rána. Psychicky se zhroutila. Navíc to byl jediný dům, který letos dostal v Troubkách demoliční výměr,“ vypráví její sousedka Agnesa Záhorová, místní rázná hospodská, která Vojtelové v létě slíbila, že do Vánoc pro ni nechá postavit dům nový. Mnozí lidé o tom pochybovali. Věděli, že psychicky zdeptaná Vojtelová je bez práce a z pojistky i darů má na kontě něco málo přes osm set tisíc korun. To na dům nestačí.
Záhorová si ale začala dopisovat s majiteli stavebních firem, obvolala stovky podnikatelů, prosila a přesvědčovala. Nakonec „kápla“ na společnost, která dům za tak nízkou cenu doopravdy postavila.
Ženě spadl dům, sousedka se ne mohla na její smutek dívat
Ke svému novému domu jde Hana Vojtelová z Troubek s dojemnou pokorou. I když kvůli psychickým problémům nedává najevo emoce, tichým hlasem přece jen přiznává, že se už těší, až si dům před vánočními svátky zabydlí. Osud si s ní podivně zahrál. V roce 1997, když Troubky zasáhla stoletá voda, její stavení odolalo. I když jen o vlásek.
„Žila jsem tu s maminkou a chtěly jsme tehdy, aby nám statik vystavil demoliční výměr. On ale tvrdil, že dům postavený z vepřovic zachráníme. Vzala jsem si proto půjčku, stavení nechala opravit a vybavila novým nábytkem. Vloni jsem půjčku splatila a letos mi dům druhá povodeň definitivně vzala,“ líčí třiapadesátiletá Vojtelová.
Půl roku s kapesníkem
Působí stále bezmocně a odevzdaně, šeptá, klopí oči. Bez kapesníku se neobejde už půl roku, kdy z balkonu sousedčina domu viděla, jak její dům podemílá voda. V tu chvíli už tušila, že ho nezachrání.
„Utěšovali jsme ji, ale byla na tom špatně. Dostala sice od obce náhradní byt, ale stejně sem denně chodila a plakala. Vyklízet dům jí pomáhali její dospělí synové, ale ti bydlí v Čechách a nemohli být v Troubkách pořád. Co bylo v jejich silách, to pro mámu udělali,“ vypráví její sousedka Agnesa Záhorová.
Když koncem letošního srpna stavební firma dům definitivně srovnala se zemí, psychický stav Vojtelové se ještě zhoršil. Nejedla, nemluvila, brečela, špatně spala. Dobří lidé ji ale nenechali padnout na dno. Nejvíce Záhorová, místní hospodská, která pronesla památnou větu: Slibuju, že na Vánoce si už budeš péct ve svém.
Líná pusa, holé neštěstí
Nikdo nevěřil, že to dokáže. Ona ale obvolala stovky firem, navštívila živnostníky a všem vylíčila smutný sousedčin osud. Věřila, že najde i mezi byznysmeny lidi s dobrým srdcem. Našla. Přesvědčila šéfa jedné stavební firmy a výrobce nábytku, aby nehleděli jen na výdělek a sousedce pomohli. Šla i za starostou Troubek Radkem Brázdou.
„Prosila mě, jestli bychom nemohli pro paní Vojtelovou něco udělat. Nakonec jsme jí dali z povodňového konta dvě stě tisíc korun,“ popsal Brázda. Společně s penězi z pojistek a darů dali dohromady něco málo přes osm set tisíc korun. Částku, za kterou se dá pořídit nanejvýš garsonka. Přesto bude Vojtelová bydlet lépe.
„Stavěli jsme bez zisku, ale chtěli jsme pomoci ženě, která byla v tíživé situaci. Její příběh nám nebyl lhostejný. Do stavby jsme se pustili v září a do adventu jsme všechno stihli. Doufám, že v dřevostavbě stavěné systémem uniskelet najde paní šťastný domov,“ říká majitel olomoucké stavební firmy Štěpán Boháč.
Říká, že nestojí o mediální ovace. Chtěl se jen zachovat jako slušný člověk. Stejně jako výrobce kuchyní Stanislav Hanák. „Neváhali jsme pomoci, když nás paní z Troubek oslovila. Její sousedka byla psychicky zhroucená a do nezáviděníhodné situace se dostala nečekaně. Bude mít od nás linku přímo na míru. A zadarmo. Lidé si musejí pomáhat,“ podotýká Hanák.
Chybějí už jen spotřebiče
Vojtelová se už do domu postupně stěhuje. Svým novým královstvím provází návštěvu ze Sedmičky s prvním náznakem úsměvu. „Tady budu mít menší kuchyňku spojenou s obývacím pokojem. Vedle je ložnice. V přízemí mám i koupelnu se záchodem. V podkroví je menší pokoj, kde mohou přebývat moje děti, když za mnou přijedou na návštěvu,“ popisuje majitelka domu.
Jediné, co si ještě musí pořídit, jsou spotřebiče. Její sousedka, akční hospodská, už oslovila přerovskou firmu Emos. Nyní čeká, jestli sponzorský dar přijde i odtud.
