Na konci 17. a v průběhu 18. století se domácí rukodělná výroba postupně měnila na manufakturní. Za jednu z prvních a největších soukenických manufaktur u nás byla považována Valdštejnská manufaktura v Horním Litvínově založená již v roce 1715. Z rozlehlého téměř zámeckého areálu se nezachoval žádný objekt. Na slavnou manufakturu uváděnou jako učebnicový příklad rozložení pracovních úkonů upomíná jen později vybudovaný památník.
Nové konstrukce a racionalizace výroby umožnily vznik nových vícepodlažních neboli etážových objektů - univerzálních výrobních skeletových budov, které byly vhodné pro pohodlnou instalaci technologií zejména textilních strojů a zároveň řešily i rychlou výměnu strojního vybavení při zachování základní rozvodné jednotky - transmise. Prostřednictvím velkoplošných oken zajišťovaly dobré osvětlení i rychlou výměnu vzduchu. Za nejstarší stavbu tohoto druhu je považována textilní továrna ve Shrewsbury v Anglii vybudovaná v letech 1796 -1797.
#####Textilní výroba ovládala sever
Na našem území se vyprofilovalo velmi rychle několik výrazných základních textilních oblastí. Vedle Liberecka, Trutnovska a Ústecka to bylo především Slezsko, kde vznikla řada textilních továren, které se zapsaly nejen do prosperity regionu, ale vtiskly lokalitám nezaměnitelnou podobu. Významným okrskem textilní výroby se stalo i samotné město Brno. Schopnost velkoprostorové vícepodlažní stavby přijmout novou náplň se projevila nejen při přechodu na jiný typ výroby, ale dochované textilky pro svou konvertibilitu byly při zastavení výroby schopné „přežít“ s novou náplní.
Klasickým příkladem nového využití se stala bývalá textilní továrna Jana Faltise postavená v roce 1864 v Trutnově, která po zániku firmy v roce 1931 sloužila za 2. světové války pro firmu AEG a po 2. světové válce byla jedna z jejích budov přilehlá k dnešní Horské ulici transformována na hlavní pavilon Krkonošské výstavy, která byla v Trutnově pořádána v roce 1949. V roce 1957 po dalších úpravách se stala sídlem okresního úřadu a pro administrativu slouží dosud. Další trutnovský areál bývalé přádelny lnu, kterou založili František Kluge a Josef Erich v roce 1852, se nachází v Horním Starém Městě, při ulici Za Komínem, na levém břehu řeky Úpy, po znárodnění byla přádelna známá jako Texlen. Textilní výroba se zde ještě krátce udržela po privatizaci v roce 1991. Od roku 1999 jsou tovární objekty postupně adaptovány na garáže, sklady a kulturní centrum.
#####Zaměstnance textilky vystřídali úředníci
Jako jednu z příkladných novodobých realizací transformace textilky pro administrativní účely je možno také uvést budovu bývalých Schmittových textilních závodů z roku 1884 na Riegrově náměstí v Semilech, která po přestavbě slouží jako kancelářské prostory městského úřadu. Velká mezinárodní konkurence a následný postupný útlum textilní výroby v 90. letech 20. století zanechaly v mnoha regionech řadu opuštěných textilních továren. Že nejde jen o bezvýznamné objekty, svědčí i názvy některých továren, které byly označovány pro své architektonické ztvárnění jako Zámek či Klášter. Šanci na přežití mají víceméně ty textilky, které se nachází buď ve větších městech nebo alespoň v jejich blízkosti. Příkladem mohou být textilky v Krnově, bez jejichž siluety si nedovedeme dnešní město představit.
Zde vzniká unikátní projekt podporovaný městem zřídit v komplexu bývalé továrny na vlněné zboží Alois Larisch a synové, s dosud dochovanými unikátnímy žakárovými stavy, u nás ojedinělé soukenické a varhanářské muzeum.
#####Těžký osud odlehlých objektů
Složitější situaci mají objekty, které leží ve vzdálenějších lokalitách, kde jsou možnosti nového využití vzhledem k rozlehlosti objektů velmi omezené, ať již jde o výstavné textilky ve Smržovce nebo bývalou textilku v Týnci nad Sázavou, kterou začlenil po 1. světové válce do komplexu továrny JAWA podnikatel Janeček. Obdobně jsou na tom i textilky na Ústecku například v obci Hrob nebo v Bystřanech. Přes svůj reprezentativní a monumentální vzhled s volným dispozičním řešením jsou dnešní opuštěné textilky jen nostalgickou vzpomínkou na jedno z našich významných výrobních odvětví. Doufejme, že se alespoň pro některé z nich podaří najít stejně hodnotné a adekvátní využití tak, aby i nadále zůstaly charakteristickou součástí zástavby i krajiny a jejich prostřednictvím se dochovalo povědomí o způsobu života lidí v těchto lokalitách.
