Čápovi volno nedají, mají deset dětí | E15.cz

Čápovi volno nedají, mají deset dětí

Vyrůstal v pěstounské rodině, teď sám je pěstounem. Pavel Justich vychovává deset dětí, do budoucna chce další.

Kdyby děti nosil čáp s vránou, museli by se v Radinovech uhnízdit natrvalo. Mít v dnešní době víc než dva potomky považuje většina lidí za přepych, Lenka a Pavel Justichovi jsou ale jiného názoru a v bývalé radinovské škole, kterou předělali na obytný dům, mají ratolestí hned deset. Do města jezdí velkým autem, a když zastaví třeba na náměstí nebo před hypermarketem, mohlo by se zdát, že přijel školní výlet.

Ze školy byt

Pět vlastních dětí. Už takovému číslu se před lety spousta lidí divila. Tehdy bydleli Justichovi ještě v Srbicích u Klatov, kde, jak Pavel Justich s trochou nadsázky říká, navýšili díky velké rodině populaci o deset procent. Někteří k tomu vtipně dodávali, že by mohly být Srbice samostatný stát s čápem nebo vránou ve státním znaku.

„V roce 2005 jsme využili možnost opravit bývalou školu v Radinovech a udělat z ní větší rodinný dům. Právě název obce nás inspirovala při hledání jména pro náš nový domov – Radovánek. Navíc tady chceme dětem rozdávat jenom radost,“ vzpomíná Pavel Justich na začátky pěstounského domova. Úpravu zvládla rodina během tří měsíců. „Obec nám hodně pomohla a i dnes nám zastupitelé vycházejí vstříc. Navíc několik nadací nám dalo příspěvek na vybudování domova,“ dodal otec asi nejpočetnější rodiny na Klatovsku. Ještě než se Justichovi odstěhovali ze Srbic, byli rozhodnuti postarat se o další čtyři děti bez domova.

„Z kojeneckého ústavu ve východních Čechách jsme si přivezli tři děti. Ty měly ještě sourozence v dětském domově vzdáleném asi sto kilometrů. Řekli jsme si, že musí být pohromadě, i když si na sebe pamatovaly jen matně. Takže jsme si nakonec přivezli ratolesti čtyři,“ směje se Justich, který si dodnes pamatuje na první reakce nových přírůstků do rodiny. „Neujeli jsme ani kilometr od kojeneckého ústavu a už se z dětských sedaček ozývalo, kdy budeme v našem novém domečku,“ vzpomíná. Justichovi už se také několikrát objevili v televizních pořadech o nadacích a pomoci dětem bez rodin. „Nedávno se v Radinovech usadili filmaři na tři dny a natočili o nás pořad do cyklu Fokus vysílaný na ČT24. Lidé se dost divili, že nás tady tři dny okupují přenosové vozy a lidé s kamerami,“ pochlubila se rodina.

Desátá ratolest navrch

K pěti vlastním dětem, Lukášovi, Pavle, Davidovi, Honzovi a Míšovi a k Davidovi, Dianě, Lukášovi a Honzovi v pěstounské péči se nakonec Justichovým narodila ještě dcera Alenka. „Mít kolem sebe deset dětí? Je to starost, ale hlavně radost,“ svěřila se Lenka Justichová.

„Dá se to zvládnout, ale musí mít správnou výchovu. Spousta rodičů dnes nechává děti růst jako dříví v lese. Přijdou ze školy, sednou k počítači, pak k televizi a spát jdou po půlnoci. Našim dětem samozřejmě tuto zábavu neupíráme, ale musí na oplátku pomoct v domácnosti. Třeba umýt nádobí. To už spousta dnešních dětí nezná. Navíc ve spoustě rodin vázne komunikace mezi rodiči a dětmi. Číst pohádky před spaním? To je pro některé dnešní rodiče přežitek nebo nemoderní způsob výchovy a dětem radši pustí dévédéčko,“ míní maminka Lenka, která je navíc zručná kuchařka, takže vařit pro tolik lidí jí nedělá problémy.

„Zvláštní jsou hlavně ta jména. Honzu, Davida a Lukáše mám dva. Ale nemám v tom chaos, i když si trochu připadám jako Dařbuján ze známé pohádky,“ směje se hlava velké rodiny, Pavel Justich.

Nesmí cítit rozdíly

Mezi vlastními dětmi a dětmi v pěstounské péči nedělají Justichovi žádné rozdíly. Navíc už od prvních dnů měli s nimi po dvojicích dětské pokoje. „Máme je všechny stejně rádi. A ani mezi sebou rozdíly nedělají. Naše děti jsme na to dlouho připravovali a byli jsme rádi, když je při prvním setkání s láskou přijali mezi sebe,“ pochvalují si oba rodiče, kterým už dnes všichni bez výjimky říkají maminko a tatínku. „Ze začátku to byla docela legrace. Manželce říkali teto nebo paní učitelko, ale na oslovení maminko si zvykli rychle. Jsme moc rádi, že jsme pro ně rodiče,“ podotýká. Práce s dětmi provází Pavla Justicha prakticky celým životem. Dříve pracoval v klatovském domě dětí a mládeže a už několik let pořádá ve školách po celé republice soutěž Solasido, která je obdobou kdysi populárních televizních pořadů Caruso show nebo Do-re-mi. V hudebních stopách táty zatím kráčí jen nejstarší syn Lukáš, který hraje na bicí v rockové kapele. Naopak Honza je spíš technický typ a jeho doménou jsou počítače a tvorba internetových stránek.

Desítka není konečná

A proč se Pavel Justich rozhodl mít kolem sebe tolik dětí? „Sám jsem vyrůstal v pěstounské rodině. Chci tak mladší generaci dát to, co jsem mohl mít i já. Rodinu a ne společný pokoj v dětském domově bez táty a mámy,“ vysvětluje. „Občas dělám hudební akce i pro dětské domovy a vím, jak spoustě dětem chybí rodiče. Zvlášť v době vánočních svátků je to hodně znát,“ dodává. Desítka dětí však v Radovánku není zřejmě konečné číslo. Pavel a Lenka si už na početnou rodinu zvykli a ti nejstarší se začínají pomalu osamostatňovat. Nejstarší syn Lukáš se navíc už odstěhoval a v nejbližších dnech chystá veselku.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!