Cizinci tady našli domov. Nadchli je lidé, ale i svíčková

Sedmička přináší příběhy čtyři cizinců - Itala, Brita, Japonky a Australana.

Brit, který rád zahradničí

Vojákem chtěl být od malička, proto se do britské armády přihlásil už v šestnácti letech. Dalších čtyřiadvacet let sloužil na misích v Jordánsku, Keni, Thajsku, Ománu, Gruzii, Norsku či na Falklandech. Místo, kde by chtěl zůstat do konce života, však Angličan Paul Richardson našel až ve Vyškově.

„Když mě před čtyřmi lety převeleli do Vyškova, nevěděl jsem, co čekat. V Česku jsem předtím nikdy nebyl. Poznal jsem ale, že tohle je nejlepší místo pro život. Potkal jsem zde svoji ženu a před dvěma roky jsem v armádě skončil,“ vypráví Richardson, který dosáhl hodnosti praporčíka.

Vyškov si oblíbil hned z několika důvodů. „Lidé jsou tu přátelštější než kdekoli jinde, kde jsem byl. Cítím se zde bezpečně. V Liverpoolu, odkud pocházím, je proti Česku mnohem víc zločinu. Taky se mi líbí, jak se zde stále drží rodina jako hlavní hodnota,“ říká Richardson. V Česku si oblíbil i tradiční jídla jako svíčkovou a guláš. A nejen to. „Je skvělé, jak tady lidé jezdí o víkendu na chalupu,“ míní vysloužilý voják.
Na armádu ještě úplně nezanevřel. Na vyškovské vojenské základně a brněnské Univerzitě obrany vyučuje vojenskou angličtinu. Když má čas, jezdí na kole a zahrádkaří. „Začal jsem žít jako Čech a je to skvělý život,“ tvrdí Richardson.

Ital miluje brněnské kluby

Čeština má k italštině hodně daleko. Italský muzikant Andrea Rottin, který se rozhodl žít v Brně, přesto hovoří česky naprosto plynně. Náhodný posluchač by ani nepoznal, že se sedmadvacetiletý Ital do Česka podíval poprvé teprve před čtyřmi roky.

„Studoval jsem v Itálii filmovou vědu a přihlásil jsem se na stáž do filmového archivu v Praze. Na prvním místě pro mě ale byla hudba, tak jsem se přestěhoval do Brna, kde se mi líbilo a mohl jsem lépe spolupracovat s jinými muzikanty,“ říká rodák z Trevisa.

S kytarou začal hrát folk-rockové písničky po brněnských klubech, některé koncerty i sám pořádal. „Nejčastěji na Skleněné louce nebo v klubu Vegalite. V Brně je jednoduché vystupovat nebo si najít prostor na zkoušení. Lidé jsou tu ochotní, co se týče hudby. Muzikant to tady má lehčí než v Itálii,“ domnívá se autor několika nahrávek.

Podle Rottina je v Brně život lepší než v Itálii, ačkoli občas musí pracovat na brigádách, protože se jako hudebník neuživí. „Když jezdím zpět do Itálie na návštěvu, přátelé mi říkají, jak dobře jsem si vybral, že žiju v Brně. V Itálii mají hroznou nejistotu. Každý dostane pracovní smlouvu jen na dobu určitou, třeba na rok,“ říká Rottin, který bude letos vystupovat na několika letních festivalech.

Japonka tančí v Národním

Otec by ji nejraději viděl sedět s vysokoškolským diplomem někde v kanceláři, ona však měla jiné sny. Jako devatenáctileté děvče se Eriko Wakizono rozhodla opustit japonské ostrovy a studovat balet v Petrohradu, kde je jedna z nejlepších baletních škol na světě. To ještě netušila, že se v Evropě nakonec uchytí a stane se sólistkou baletního souboru Národního divadla v Brně.

„Hledala jsem nějaké stabilní angažmá, a to jsem našla v Brně, kde působím od roku 2007. Ze začátku jsem měla problém s jazykem, ale kolegové ze souboru mi se vším pomohli. Byli velmi přátelští. V jiných divadlech to tak nefunguje. Cítila jsem se v nich divně,“ vypráví Wakizono.

Brno je oproti japonským městům menší, klidnější i méně moderní. To všechno ale sedmadvacetileté Japonce naprosto vyhovuje. „Žije se mi zde lépe. Už bych nechtěla bydlet jinde než v Evropě. Jediné, co mi v Brně chybí, je má rodina. Táta mi v kariéře ze začátku nefandil, teď je ze mě ale nadšený,“ podotýká Wakizono.

Přestože stále vyhledává japonské restaurace, zvykla si i na český jídelníček. „Poprvé až v Brně jsem okusila smažený sýr. Tak mi zachutnal, že jsem ho pak jedla po každém představení,“ říká se smíchem baletka.

Australan v bezpečí u piva

Richie Mayer před deseti lety zrovna dokončil školu v australském Melbourne a hledal práci. Z dlouhé chvíle se vydal na výlet do Brna. Město na opačném konci světa mu ale učarovalo natolik, že v něm už zůstal a žije doteď.

„Můj otec pochází z Brna, já jsem ale vyrůstal v Melbourne a nikdy se česky neučil. Do Brna jsem před deseti lety přijel jen na návštěvu za babičkou, ale naprosto mě to tu okouzlilo. Brno bylo úplně jiné než města na Západě. Někdy mi připadalo špinavé a protivné, jenže mělo svoje kouzlo. A život je tu fantastický,“ líčí dvaatřicetiletý Australan.

Chvíli po příjezdu začal pracovat jako učitel angličtiny soukromě i na školách, později si našel českou přítelkyni. Zvykl si i na české zimy a stěhovat se zatím nikam nechystá. „Spousta lidí si neuvědomuje, jak je Brno bezpečné. I když jdu v noci po nejhorší části Cejlu, cítím se lépe než v noci v Melbourne nebo Sydney. Austrálie není jak Krokodýl Dundee, kriminalita je tam mnohem vyšší než v Česku,“ tvrdí Mayer.

Ani Brno ale podle Australana není dokonalé. „Centrum města se bohužel začíná měnit. Třeba v domě U Tří kohoutů v Masarykově ulici byla skvělá pivnice, teď je tam McDonald‘s. Tím ztrácí Brno svou původní atmosféru,“ myslí si Mayer.

Co cizince překvapí, když poprvé navštíví Brno?

Paul Richardson „Šokovali mě čeští řidiči. Porušují předpisy, jezdí agresivně a za volantem riskují, i když nemusí. Nikde, kde jsem v životě byl, jsem neviděl tolik nehod. Jednou se mě kdosi ptal na cestu a já vidím, že má na palubní desce laptop s puštěným filmem. To je neuvěřitelné.“

Andrea Rottin „První dojem, co si pamatuji z Brna, je stará socialistická architektura. Ať už jde o paneláky, které jsem dříve nikdy neviděl nebo velké úřednické budovy. Například v Kounicově ulici ty dva obří baráky naproti sobě patřící armádě. To jsem z Itálie pochopitelně neznal.“

Eriko Wakizono „Ze začátku jsem byla dost vystrašená ze starých výtahů. Když jsem do nějakého nastoupila, děsivě poklesl. Jiný zas neměl dveře a při jízdě bylo vidět jak ubíhá zeď. To jsem opravdu neznala. Brno je oproti Japonsku zastaralé a staromódní, někdy to však může být milé.“

Richie Mayer „Překvapilo mě, že Brňané pijí alkohol kdykoli přes den. Šel jsem například ráno do práce a vidím podnikatele s kufříkem, jak v pohodě popíjí burčák. Kdyby se tohle stalo v Austrálii, už by byl za alkoholika. Celkově Češi pijí více alkoholu než Australané.“