Španělé totiž začali svou touhu po bohatství ukájet systematickou těžbou stříbra v horských dolech kolem nynějšího bolivijského města Potosí, do nichž nahnali zotročené indiány. Stříbro přitom zpracovávali vlastními „doveženými“ evropskými metodami, které zahrnovaly drcení vytěžených hornin obsahujících stříbro a olovo na prach a jejich prolití rtutí. Vzniklá směska se zahřála, čímž se odpařila rtuť a stříbro oddělilo.
Během této rafinace se však do ovzduší v celém regionu uvolňovalo takové množství stříbrného a olověného prachu, že činnost začal „registrovat“ i ledovec Quelccaya, který nyní vědcům z americké Státní univerzity v Ohiu slouží jako archiv obsahující podrobné informace o historické čistotě, respektive míře znečištění tehdejšího ovzduší.
Vědcům se podle studie publikované v prestižním časopise Proceedings of the National Academy of Sciences podařilo přesně určit období počátku znečištění díky jednoznačně čitelnému rozvrstvení ledu, jenž zachycoval pravidelné střídání klimatických podmínek. Led jednoznačně datovatelný do období šestnáctého až osmnáctého století obsahoval značné množství zmíněných nečistot. Právě to dokazuje tehdejší intenzivní důlní činnost.
