Dva světy. Gruzie bojuje s náporem turistů, její kouzlo ale leží mimo hlavní městské třídy | E15.cz

Dva světy. Gruzie bojuje s náporem turistů, její kouzlo ale leží mimo hlavní městské třídy

Michaela Trnková

Stále se najdou lidé, kterým se už jen při vyřčení slova Gruzie svírá hrdlo. Jako by jimi procházel strach z nedávné války, nebezpečí, neznáma. V posledních několika letech se však do této postsovětské země hrnou miliony zahraničních návštěvníků, kteří mohou obavy vyvracet. Hlavní městské třídy jsou čisté, opravené a s podniky v západním stylu. Pravá Gruzie je však od té turistické dost daleko.

Tento kavkazský klenot má co nabídnout všem dobrodruhům, horalům, nadšencům do památek i příznivcům moře a v neposlední řadě milovníkům dobrého jídla a vína. Navíc potěší ceny, které jsou i pro Čechy velmi příjemné. Přeprava městskou dopravou vyjde v přepočtu na méně než pět korun a místo k přespání najdete do stovky. Velkou výhodou je také to, že si zde vystačíte s pouhými dvěma pojmy madloba a gaumarjos, tedy děkuji a na zdraví.

Gruzínci jsou nebývale pohostinní. Pro místní, kteří leckdy sami mnoho nemají, by bylo nepřijatelné neobdarovat návštěvu domácím chlebem, rajčaty či jablky. Ovšem pod jednou podmínkou povinně si musí připít alespoň třemi velkými panáky 65procentní čači, domácí pálenky. Žádné upejpání, aby se neurazil hostitel.

Stalinovy lanovky v Gruzii převážejí rudu i místní obyvatele

Výslužky pro turisty

Zatímco v roce 2002 dorazilo podle gruzínské Národní administrativy cestovního ruchu do země necelých 300 tisíc zahraničních hostů, o 15 let později jejich počet přesáhl 7,5 milionu.

Významný zlom nastal roku 2012, kdy meziročně stoupl počet zahraničních návštěvníků o necelých 57 procent. Turistický boom bývá spojován se spuštěním letů aerolinky WizzAir, která v témže roce jako první zavedla z a do Gruzie levné spoje. Turismus se tak stal pro zemi s 3,7 miliony obyvatel velmi důležitou součástí ekonomiky a některá místa velmi rychle vzkvétají.

V bočních uličkách se otevře jiný svět. Ruch lokálních trhů, Gruzínci hrající šachy a popíjející čaču, posedávači se snahou prodat zdánlivě neprodejné, zchátralé domy a chýše, které jen s podivem ještě někdo obývá, ruiny staveb prorostlé stromy a spousta vybydlených činžáků. Atmosféru ozvláštňují občasné luxusní rezidence, spousta potulujících se psů a sem tam nějaký vepř nebo slípka.

Ve vesnicích nacházejících se na oblíbených turistických trasách je na každém druhém stavení cedule s nápisem guesthouse. Není třeba si tedy žádné ubytování sjednávat dopředu, stačí do některého z domů prostě vejít. A pokud by bylo náhodou plno, tetka zaběhne k sousedce a nocleh i s hostinou domluví.

Na odlehlém venkově ale jako by se zastavil čas. Cizinec je pozdvižením, a tak ho domácí přes plot lákají na zahradu, aby si s nimi mohl, jak jinak, popít čaču a zakousnout chléb. Na cestu ještě zabalí výslužku a lá co dům dal, do ruky vrazí meloun a běda, jestli odmítne. Zde přichází na řadu ono nespočetněkrát opakované slovo madloba.

OBRAZEM: Licence k těžbě v Karpatech vyprší za šest let, tamní doly ale viditelně upadají už nyní

Hra na Schumachera a volanty vpravo

Nejrozšířenějším způsobem veřejného dopravního prostředku je maršrutka. Minidodávka, která pojme o mnoho více lidí, než by člověk čekal, jezdí skrz na skrz Gruzií a cena za jednu delší cestu se pohybuje maximálně v řádech desítek korun.

Maršrutky, které mají cílovou destinaci napsanou v latince, cílí převážně na turisty a jsou o něco modernější. Ovšem ty, které vozí Gruzínce, jsou nadepsané pouze v gruzínštině a cestu jimi rozhodně nelze označit za komfortní. Je sice otázkou, odkud a kdy pojedou, ale místní nikoho ve štychu nenechají a ze všech sil rukama nohama navigují k tomu správnému vozu.

Řidiči jako by mezi sebou závodili a i po úzkých štěrkových serpentinách, na nichž musí slalomovat mezi krávami, túrují motor na maximální otáčky. Neodradí je ani prudké srázy po straně silnice s velmi nízkou koncentrací svodidel.

Po městě je nejrychlejší využívat taxi, jejichž cenu lze usmlouvat na velmi přijatelnou. Tak jako většina aut jsou i taxikářské ve zbídačeném stavu. Zpravidla mají rozbité čelní sklo, chybí přední náprava nebo jsou ze všech stran obouchané. Bezpečnostní pásy nejsou zdaleka standardem, protože to se u nás nemusí, bez nich je to bezpečné,” vypověděl bývalý gruzínský policista, nynější osobní řidič.

OBRAZEM: Lichtenštejnsko. Země, kde je všude blízko

Ačkoli se v Gruzii jezdí na pravé straně, v provozu jsou časté vozy s pravostranným řízením. Ještě do loňského roku se totiž do země hojně importovala levná ojetá auta z Japonska. V lednu 2017 však byla na všechny vozy s volantem vpravo ztrojnásobena daň, protože údajně způsobují polovinu dopravních nehod. Vláda měla původně v plánu tato auta zakázat úplně, ale po protestech řidičů se rozhodla zákon neměnit.

Mezi většími městy jsou oblíbené vnitrostátní lety, které ušetří spoustu času. Letenky je však nutné rezervovat dostatečně dopředu. Vrtulová letadla jsou malá a létají jen několikrát do týdne, a tak jsou brzy vyprodaná.

Nač spěchat, času dost

Specialitou Gruzínců je způsob pohostinství. Ať budete v malé či velké restauraci, kavárně či hospodě, očekávejte, že objednávka potrvá velmi dlouho, a to i kdybyste tam byli jediní hosté. Kromě toho vám možná donesou něco jiného, než jste si přáli, anebo vám jídlo nepřinesou vůbec. Někdy jsou naopak tak rychlí, že vás pohostí všemi chody i s kávou a pivem naráz.

Čekání a trpělivost se ale rozhodně vyplatí. Gruzínská kuchyně je specifická a umí si dokonale vyhrát s okořeněním jídel, zejména mas a salátů. Národní pochoutkou je chačapuri, placka chleba zapečená se sýrem, které zakoupíte doslova na každém kroku. Oblíbené jsou khinkali, knedlíčky plněné masem, cibulí a bylinkami, šašlik, kousky masa na špízech, či čchmeruli, smažené kuře s omáčkou z koriandru – bez nějž se neobejde téměř žádné jídlo.

OBRAZEM: V přírodě už ho nenajdete. Podívejte se na farmu bource morušového

Turistický průmysl se v Gruzii rozmáhá rychleji, než se země stíhá rozvíjet: od infrastruktury přes množství neobydlených domů a prostý způsob života po neorganizovanost a nepořádek. Je vidno, že turisté jsou pro Gruzínce hnacím motorem a s vehementní touhou začlenit se mezi evropské státy se svými problémy bojují. Mají před sebou ale ještě dlouhou cestu.

Odlišnosti, které se nachází na každém kroku, jsou ale důvodem, proč do země vycestovat. A raději dříve, než se země turistům přizpůsobí i v místech, kde je jimi tamější život dosud nepolíbený.

Autor: Michaela Trnková
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!